Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

janas: 7:04 no u babičky na vsi sme taky věděli kdo má na zahradě meruňky a kdo jahody :o))) no ale vrchol byl, když sme před lavičkou místních drben nafingovali nehodu na kole a ty málem volali sanitku. brácha tam dělal scény a my sme se smáli za rohem jak báby řešej co maj dělat

Blbostí jsme se nadělali hlavně na SŠ ! Pan ředitel měl novou lahvově zelenou Škodu 100. Školník mu jí často myl, a říďa se na ní chodil o přestávkách dívat. Tu dýchnul na dveře a rukávem přeleštil, tu se jen kochal...
Já, jako jediná holka na škole, platila za vzorňačku. Tak jsem se o hodině dovolila jakože na WC, obětovala jsem svůj svačinový rohlík a nadrobila ho na střechu páně ředitelova auta. Škola byla uprostřed zahrad, tak si představte, jak do přestávky místní ptactvo vyzdobilo ředitelské autíčko...
Až mi pak bylo řídi líto.

my sme pravidelně budili lidi ve čtyři ráno. a jako starší (třináct) sme volali chlapům a dělali jim sexuální návrhy apod. to byla prdel naše srandičky skončily, když sme volali jednomu pánovi (podle telefonního seznamu - Petr), zvedla to nějaká paní a já sem jí řekla, ať vyřídí Petrovi, že si to dítě nechám. no na přesdržku. no ale paní měla ten telefon, kde se jí ukázalo volající tel. číslo (v tý době fakt novinka) a zavolala zpátky. ale kdyby nadávala, to by bylo v pohodě. ale ona si myslela, že nás někdo naved, protože je nemaj u nich na vsi rádi a že jim chtějí zkazit vztah. musela sem jí dlouho přesvědčovat, že to byla "jenom" legrace a náhoda. pak nám došlo, jakou paseku bysme mohli taky napáchat a přestali sme s tím. ale nezapomenu tu srandu, když sme zavolali paní co bydlela naproti v paneláku v přízemí, ať oběhne celej barák a řekne lidem ať si vypnou vodu, že se bude něco opravovat a když to oběhla, tak sme jí znova zavolali, že sme si spletli vchod

ani jedno ani druhé. My jsme všechny dospělé museli děsně rozčilovat už jenom tím, jak jsme si hráli na ulici pod okny sousedů. Až dnes chápu, jak může člověka vytočit neutuchající řev, výskot a pištění. K tomu nebylo nutno nic přidávat. Ovšem, museli mít tehdy lepší nervy, protože si nepamatuju, že by na nás někdo zařval z okna. To dneska rovnou ládujou vzduchovky

Různé blbosti jsem taky dělala.
U tety v domě byla pultová mlékárna a oni měli balkon přímo nad vchodem do mlékárny. Se sestřenicí jsme pododily peněženku na provázku před vchod a když se pro ni někdo ohnul, cukly jsme.
Nepříjemné drbně naproti v domě, jsem zrcátkem házela prasátka, když myla okna. Těch nadávek na moji adresu!

Jako děti jsme se báli paní,která bydlela v domovnickém bytě v přízemí vedlejšího baráku.Ona čučela celý den z okna a všechno,co viděla, vyžalovala rodičům,kteří chodili okolo jejích oken...Takže jsme -sotva nebyla v okně- na její okno tloukli klackem,když měla otevřený okno a nebyla v něm,tak jsme na ní řvali "štětka,štětka".Celkem jsme netušili,že to znamená něco hanlivého,protože se jmenovala Štědrá a tak se nám to zdálo jako zkratka nebo jako štětka ze záchodu...Telefon nám byl přidělen asi v r. 1970,tzv. čtyřlinka,takže jsme často blokovali ostatní těmi našimi hovory cizím lidem dle seznamu,jak nás nějaké jméno rozesmálo,pamatuji si na "Neklan Střecha".

No jéééééje, že bych chodila :o)))) však mě taky "odchovalo" sídliště - telefonní budky a dobře mířená rána sluchátkem do přístroje pro volání zdarma byla naším věrným přítelem - nejoblíbenější byl dotaz "paní, jde vám lednice? joooo? Tak si jí chyťte, ať vám neuteče!!!" a mohli jsme se potrhat smíchy, div s námi ta budka nespadla :o)))

A prudícího pána jsme taky měli, to ani nebyl důchodce, byl to padesátník, ale teda zapšklej až hrůza.
To už jsme byli frackové na hranici základky, hoši obrostli svalstvem a jednou mu přinesli až před dveře bytu celej kanál. A jeho manželka jezdila takovým tím maličkatým fiátkem, tak té ho jednou na parkovišti hoši vzali "do teplejch" a otočili jí ho na parkovacím místě tak, že ho napasovali natěsno naštorc mezi jiná dvě auta (parkovalo se tam kolmo, tak oni jí ho přešoupli podél).

A pak jsme měli dva kluky, toho jednoho naprosto nesnášela rodina toho druhého, který byl naprosto geniální záškodník - no tak ten jim dělal hrozný věci...ta rodina bydlela v posledním patře v paneláku a on jim třeba v noci s kamarády ze střechy natřel okna na černo, fakt peklo.

Já platila za slušné a poslušné dítko (prostě blbá,no) A tak když jsem jednou zmlátila spolužáka (bral mi čepici, protože mě miloval) tak se všichni divili. Ten blbec to řekl doma,rodiče si šli stěžovat do školy a já dostala poznámku. K dospělým jsem se chovala slušně, jen jsme každé prázdniny ožlaly ovoce a zeleninu celému širokému okolí. Noční výpravy na cizí zahrady byly táák vzrušující (spaly jsme ve stanech) Taky jsem se v 5ti letech učila kouřit a pít víno Bylo mi tak zle,že kouřit jsem se nikdy nenaučila,ale víno můžu do dnes Chudák babička mě ještě litovala,že je mi určitě špatně po těch nezralých blůmách

V jedný knížce, tuším o první hromadný havárii na D1, byla postava primáře Sluníčka, který se představoval do telefonu " tady je sluníčko" a lidi mu volali aby mu řekli " a tady je tma jako v ......"

Těžký to měli v době VB s otázkou "jak se jmenujute" Tomášové s příjmením Marný, Fuk nebo Jedno

Tak takové věci jsem nevyváděla.

To šlo asi vě městě. Na vesnici nás každej znal a jakmile bychom někomu bouchli pytlíkem za hlavou, věděli by to rodiče dřív, než bychom stihli doběhnout domů. Proto jsme taky své úsilí soustředili na jiný lumpárny... matně si pamatuju jak jsem jednou přitáhla domů blechy (snažili jsme se krotit divou zvěř a nenapadlo nás, že budou blechy krotit nás), nebo jsme jednomu protivnýmu dědkovi pravidelně kradli ořechy... cizí chutná lépe. O místním ovoci jsme vůbec měli dobrý přehled .
Prudící důchodci byli snad všude. U nás byli tak drsní, že jsme je museli pozdravit za den třeba desetkrát, pokud jsme měli to štěstí a tolikrát je potkali, protože hrotilo, že už si to nepamatujou. Jinak to řešili nejen s rodičema, ale i ve škole. To se pak musel člověk jít omluvit (což bylo někdy neoprávněný a tak jsme na ně měli ještě větší pifku)

chtělo to skrytou kameru a Tvůj vlastní pořad v TV. To bychom se jistě nasmáli a Ty bys byla hoooodně bohatá.