Máme děti odvézt do ciziny?
Manžel dostal novou pracovní nabídku. Velice zajímavou a hodně o ní uvažuje. Vlastně už je rozhodnutý, že ji využije a od ledna příštího roku odjede na dva roky do USA. Já nejsem proti, přeji mu to, vím, že taková šance by se mu podruhé v životě naskytnout nemusela.
Problém, který v souvislosti s tím řešíme, je fungování naší rodiny. Dva roky jsou dost dlouhá doba a Amerika není za rohem. Vzhledem k tomu, že máme dvě děti mladšího školního věku, je to pro nás skutečné dilema. Absence tatínka po dobu dvou let by jim rozhodně neprospěla. Myslíme, že by to nezachránily ani občasné návštěvy.
Byla by možnost odjet do USA s manželem. Všichni, celá rodina. Plat, který tam bude mít, nás dostatečně zajistí, bydlení je také bez problémů. Co se mne týká, dala bych v práci výpověď, na svém místě příliš nelpím, nečinilo by mi to potíž.
Otázkou je, jak by tuto změnu snášely děti a zda by jim to nemohlo nějak ublížit v jejich rozvoji. Starší syn půjde do čtvrté třídy, mladší do druhé. Ten větší má navíc ve škole poměrně velké problémy, na vysvědčení měl dokonce jednu čtyřku. Máme obavy, aby pro něj přerušení školní docházky u nás a dvouleté působení v americké škole nebylo přílišným náporem. Stejně tak u toho mladšího. Anglicky neumí ani jeden, museli by zvládnout řeč, změnu prostředí, nové děti, odlišný způsob výuky. Připadá nám to na dva malé kluky docela velký záhul.
Na druhou stranu si říkáme, že by to pro ně mohla být výborná příležitost, naučili by se skvěle anglicky, což by se v budoucnu rozhodně neztratilo. Jsem na vážkách, jak se rozhodnout, aby to našim synům co nejméně ublížilo.
Neřešily jste, nebo neznáte ve svém okolí někoho, kdo se s podobným problémem potýkal? Byli bychom neradi, kdyby tak razantní změna prostředí měla na naše syny negativní dopad. Ale možná se bojíme zbytečně, říká se, že děti takové záležitosti snášejí mnohem lépe než dospělí. Opravdu nevíme a budeme moc rádi za každý váš podnět.
29.7.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 40 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Máme děti odvézt do ciziny?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Vůbec bych se nerozmýšlela, jeďte všichni. Děti můžeš učit sama doma, sice nevím přesně jak to funguje,ale sestřenice to tak měla,když byli v cizině.
Hodně štěstí, určitě to zvládnete, rozhodně líp než zůstat s dětmi dva roky sama.
Neváhej a hurá pryč. Každá životní zkušenost nás někam posune.
jeďte o děti se neboj, ty bývají úžasně flexibilní. Je to zkušenost k nezaplacení.
jedte. vlastni zkusenosti nemam, ale drzim palce
Presne jak rika Salie - o deti si nedelej starost, nejvetsi napor to bude na Tebe. Ony si zvyknou neuveritelne rychle.
Me ta zakladni klimatizace trvala pul roku - nez jsem zjistila jak, kde, co...... jak jsem byla stastna, kdyz jsem v samoobsluze objevila slehacku nebo se poprve domluvila se sestrickou.
Ale nelituju ani sekundy.
... české děti musí plnit povinně školní docházku a to i když žijou v zahraničí... takže učebnice nekupovat, nýbrž nafasovat od školy... a domluvit se na každoročních zkouškách... to vás nemine....
Zrovna nedávno jsem se bavila s jednou Polkou, která dělá zástupce jedné velké nadnárodní společnosti a má na starosti právě Českou republiku - ta žila jako dítě pět let v Praze a taky chodila do normální české školy, díky tomu teď získala zajímavé místo, protože mluví česky.
Manželův kamarád z mládí taky žil několik let v USA, jeho otec byl nějaký delegát při OSN, synové tam tehdy chodili do ruské školy (to bylo normální, znám ženu, která chodila do ruské školy zas ve Finsku) - takže mluvil pak plynně rusky i anglicky. Další náš známý měl podobné dětství, ale ten žil jako malinký dokonce několik let v Indii (opět otec - odborník pracující pro OSN), do školy tam ještě nechodil, ale anglicky se samozřejmě naučil.
Sbalte se a jedte! Jedine bych se zamyslela sama nad sebou - viz jak píse sallie, protoze me tahle drobnustka první rok taky DOST srázela na kolena, takze zvládnes to ty? A jeste si zjisti kdybyste se po tech 2 letech vraceli jak je to s nástupem zpet do ceske´skoly, mám pocit, ze se musejí delat nejaké zkousky a tak, ale to by meli vedet na vasí základní skole. Holt by ses musela ucit po odpoledních doma s klukama ceskou látku a pres den by se kluci ucili v americké skole, ale tu anglictinu jim nikdo nevezme. Stastnou cestu
Moje kamarádka takhle jela do Švédska s holkama asi ve věku vašich dětí, neznali jazyk, místní poměry a byli tam nakonec 3 roky. Holky se naučily rychle jazyk u a ta starší dodnes dělá u nás překladatelku. Rozhodně nic nezameškaly. Pokud máte strach, že tady nezvládnou školu, tak není problém pro ně nakoupit učebnice za 2 roky naší školy a pomalu se s nima tam učit , aby nic z naší školy nezameškali a tam mohou v klidu chodit do jejich školy a učit se místní jazyk. Češtinu je můžete doučovat vy, ale slyšela jsem, že jsou tam i české školy, takže by nezameškali vůbec nic a jak říkáte, naučí se perfektně jazyk, což je základ do života a změna prostředí jim taky určitě prospěje. Já bych neváhala. Jsou to jen 2 roky, kdyby to bylo na delší dobu, tak bych asi váhala, ale co je v dnešní uspěchané době pobyt v cizině na dva roky.
Katerino, ja myslim, ze pobyt v cizine by pro celou rodinu mohl byt velkym prinosem, ale samozrejme zalezi i na vasich vazbach v Cechach a na vasem zpusobu zivota tamtez. Zivot v Americe se diametralne lisi od zivota v Cechach, samozrejme, zalezi hodne na miste pobytu, kazdy stat je jiny, kazde pobrezi ma svoje specifikum, ale obecne je to tu odlisne a ne kazdemu to vyhovuje. Zacatky mohou byt obtizne, i kdyz o finance a bydleni je postarano, zbyva toho hodne v denodennim zivote, s cim se clovek/novacek v cizi zemi musi potykat. Otevrena a zvidava povaha je na tom lepe nez clovek kritizujici a poukazujici. Pokud chcete, poslete mi vzkaz, myslim, ze bych vas mohla spojit s nekym, kdo si tim prosel. Hodne stesti.
Kateřino, neváhej a vyjeďte všichni.
Americké školy Vaše děti přijmou a o co jsou menší, o to lepší pro ně. Nejprve budou zařazeny mezi děti neznalé angličtiny a postupně se budou učit to, co už umí z ČR. Během krátké chvílky se dostanou do tohoto systému.
Můj syn uměl česky a francouzky, z franc. školy v 6ti letech přešel do angličtiny, po týdnu se sebe vysoukal první anglickou větu, do měsíce měl slovní zásobu 2000 slov ... a o co toho více uměl, o to více ho to bavilo. Nikdo by nepoznal, že přišel od jinud, žádný akcent... na tomto nemůžeš ztratit a věř, že rodina po hromadě je to nejvíc, co může existovat.
Nevím, zda-li budeš v USA pracovat i Ty, ale spíše si myslím, že budeš více taxikář pro rodinný normální život a pohodlí nejblížších a studium angličtiny, pokud ji ještě neumíš.
Katerino, neznam nikoho kdo prijel jen na tak "kratkou" dobu, vsichni prijeli na delsi cas a nebo natrvalo. Detem to necinilo vetsi potize, behem par tydnu dost casto delali tlumocniky rodicumtakze toho bych se nebala, ale jak uz tu zaznelo, tak bych se vice bala co ty, a ver, ze slane maslo v babovce ani nepoznas
no, co tak koukám kolem sebe, tak nejtěžší to bývá pro tu ženskou. CHlap dělá svojí práci, je spokojenej, má kolegy, kamarády, zázemí. Děti chodí do školy, mají kamarády, program, mají se co ohánět. Ženská skončí "doma" - v pronajatém bytě / baráku, kde si často ani nesmí zatlouct hřebík na obrázek, ztracená v cizí zemi bez přátel a bez svojí rodiny (rodičů, sourozenců, tet, neteří atd.), bez práce, často bez znalosti jazyka - a do toho se od ní očekává, že zařídí "chod rodiny" - že nakoupí a uvaří (jenomže v supermarketu musí přečíst všechny ingredience, aby si místo mouky nepřinesla kočičí krmení a stejně skončí se slaným máslem v bábovce), že zařídí doktory, zubaře, očaře, že se s nimi domluví když jí děti pošlou ze školy s uraženým zubem nebo horečkou. Že se bude handrkovat s majitelem bytu/domu o opravě ucpaného odpadu, že bude vědět kam a kdy děti zapsat na kroužky atd... a do toho nemá tu práci, kolegyně, kamarády, žádný únik, žádnou radu, plácá se v tom sama.
Takže já bych v tvém případě opravdu zvažovala, jeslti to zvládneš především TY. Jo a jak zvládneš, když se ti za dva roky celá rodina postaví s tím, že chtějí zůstat....
Taky jsme resili s manzelem podobnou situaci ....a vysledek je ,ze jsme vsichni spolecne odjeli a nelituji toho.Neboj se niceho kluci to zvladnou....ze zacatku budou potrebovat tvou podporu,ale zvladnou to,vim o cem mluvim.Dceri bylo 10 a neumela ani slovo anglicky a dnes po 3letech mluvi jak rodilej anglan a ta mladsi?Ta mela 2 roky a dnes plynule prechazi s cestiny na anglictinuTakze jestli detem pobyt v cizine neco da, tak je to urcite cizi jazyk a sebevedomi a hlavne uplnou rodinu..... a ver mi vic vas to i jako rodinu stmeli,protoze tam budete sami a spolehat se jen a jen na sebe navzajem,drzim palce