Jak se postarat o staré rodiče?
Chtěla bych vás poprosit o vaše zkušenosti ohledně péče o staré rodiče. Právě tento problém řeším a jsem docela v koncích. Vůbec nevím, jak mám naši situaci vyřešit. Rodiče mám moc ráda, jsou mezi námi opravdu krásné vztahy a proto je pro mě celá záležitost tak bolestná.
Je mi šestapadesát let, mám pár roků do důchodu. Mým rodičům je skoro osmdesát. Nebydlíme blízko sebe, když mi bylo dvacet, vdala jsem se a odstěhovala do jiného města vzdáleného dvě stě kilometrů. S rodiči jsme se celé roky vzájemně navštěvovali, v té době nám ta vzdálenost nijak zvlášť nevadila. Jenže teď je všechno jinak, logicky, naši už jsou opravdu staří, navíc oba dva nemocní.
Maminka je nemocná hodně, už nezvládne dojít ani nakoupit, dokonce ani uvařit. Kromě jiného má parkinsonovu chorobu a strašně se jí klepou ruce, horko těžko se sama nají. Tatínek je po fyzické stránce na tom zatím relativně dobře, takže obstará nákupy, vaření a údržbu domácnosti, ale v poslední době mi připadá, že začíná upadat duševně. Zapomíná, dělá různé drobné „kiksy“, třeba dá brambory v hrnci na plotnu, ale nezapne ji a pak se diví, proč už nejsou uvařené apod.
Prostě na nich vidím, že pomalu ale jistě přestávají být schopni samostatného života. Jezdím za nimi pokud možno každý víkend, s tátou dojdu nakoupit, uklidím, uvařím, vyperu, vyžehlím, popovídám si s nimi, pohladím je, potěším a pak se musím vrátit domů, abych mohla jít v pondělí do práce. V týdnu jim každý den volám, abych se ujistila, že jsou v pořádku. Zatím to takto funguje, ale říkám si, jak dlouho ještě. Kdy budou potřebovat skutečnou celodenní péči, protože už pro ně bude nebezpečné, aby zůstali sami. Je mi jasné, že v ne moc dlouhém časovém horizontu to přijde.
A tak to řeším a přiznám se, nevím, jak. Naši bydlí ve svém bytě, jsou tam od roku 1959, prakticky celý život. Je to jejich domov, místo, kde jsou zvyklí, kde mají své vzpomínky, jsou tam prostě doma. Když jsem navrhla možnost přestěhování blíž k nám, rozplakali se, že něco takového si neumí představit. Pro mě stěhování taky nepřipadá v úvahu. Manžel tady má práci, já taky, pár let před důchodem bychom místo jinde těžko sháněli, navíc naši bydlí v lokalitě s vysokou nezaměstnaností.
Nevím, co s tím, jak to všechno vyřešit. Napadlo mě zajistit pečovatelku, která by k nim, až nadejde čas, každý den chodila, ale nevím, jak by naši cizího člověka snesli. Jsou dost uzavření, spíš takoví sami pro sebe, nikdy neměli ani moc přátel, málokdy k nim přišel někdo na návštěvu apod. Těžko říct, jak by snášeli, kdyby jim cizí paní hospodařila v jejich bytě. No, kdyby nebylo vyhnutí, zvyknout by si asi museli.
Přesto se snažím přijít na nějaké jiné řešení, i když mám pocit, že žádné není. Proto jsem se rozhodla napsat sem a požádat vás o radu a vaše zkušenosti. Chci se o své rodiče postarat, pomoci jim, být jim oporou, snažím se a dělám, co je v mých silách, ale mám obavu, že za nějakou dobu to už bude málo a bude potřeba starat se víc. Jak to všechno skloubit a zajistit? Předem vám děkuji.
27.2.2017 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 46 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak se postarat o staré rodiče?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Moje máme už má roky a je taky trochu paličatá. Nechce jít bydlet k nám.... Přitom se už zapomíná a začíná hodně padat. Koupila jsem ji proto alespoň sos tlačítko pro seniory https://www.smartomat.cz/smartomat-sos-tlacitko-pro-seniory-smt03/ a tak o ní mám kousek menší strach.
Ahoj! starám se o svou starou maminku a je to řehole maminka má hodně špatnou paměť ... určitě doporučím zajít do Medesa care jestli můžete tak tam vám pomůžou se rozhodnout a co dál kam zajít na úřady a co zařídit. My je máme v Ostravě blízko https://www.medesacare.cz/kde-nas-najdete-pg22.php nejsou to žádní prodejci, spíš poradí.
Používám hydrogel prontosan, který kupuji přes internetové lékárny. Máme ho doma pořád připraven k použití.
Jaký hydrogel na to používáte? a opravdu pomáhá?
Tohle je prostě problém, i když se budete snažit pořád polohovat, tak se tomu nevyhnete. Já na to u maminky používám hydrogel, který ji to vždy rychle vyhojí.
Starám se o babičku, která je už 4 roky upoutaná na lůžko. Snažím se ji vždy po nějakém čase otáčet, ale i přes to máme občas problém s dekubity. Není tu nějaká zdravotní sestra, která by mi poradila, jak tomu zabránit, a jak to případně léčit?
Jsem v podobné situaci a poslední dobou hledám rady/tipy/cokoli, kde to jde. Zajímavé články jsem našla například tady https://pomocvnebezpeci.cz/blog/96-pece-o-stare-nemohouci-rodice
Přeji pevné nervy a krásný den :)
Je to hodně těžké rozhodnutí, jestli se o rodiče postarat sama, nebo zvolit penzion.
Také mám už málo pohyblivou maminku, která bydlí sice asi 10 km od nás, ale i tak dojíždět tam denně je náročné. Máme malý byt 2+1 (3 děti), takže domů jí vzít nemůžeme. A do penzionu nehce.
Navíc se její zdravotní problémy stále zhoršují. Před nedávnou dobou jsem náhodou zjistila, že trpí inkontinencí o které se stydí mluvit se mnou, natož s nějakým lékařem.
Procházím teď různé články pro seniory a snažím se najít nějaké rady, jak tuto situaci zvládat. Našla jsem pěkný článek, kde je tento případ hezky popsán http://www.svetsenioru.cz/blogy/redakce/nastal-cas-postarat-se-o-rodice.
Třeba jste někdo v podobné situaci, tak Vám přeji hlavně hodně trpělivosti a pevné zdraví.
babkatapka: právě proto bych v tomto případě volila ten penzion........
sharon: ono je to všechno pěkné, když se o sebe postaráš a můžeš dobře chodit, ale pro nechodícího člověka, je to peklo.
To nikdy nechci zažít
Jaguška: já už teď nakupuju hodně na Eshopech......doma v klidu vyberu a dovezou až k bytu , mám platit poštovné nebo benzín to vyjde nastejno......teď mám zrovínka dvě zásilky co mi po neděli dojdou......i u nás je senior taxi , potom je tu doprava i se sestřičkou jako doprovodem , míváme ve schránce letáky......najde se toho dost......a jak píšeš když to nepůjde tak penzion taky volím.......
dadka: Nevyznám se v tom, jak se ty dávky správně jmenují. Na ošetřovačku musíš mít společné bydliště, ale na péči ne. Moje maminka měla silnou artrozu, nemohla chodit, já jsem se o všechno starala, nebydleli jsme společně a dostávala jsem 2000 Kč měsíčně, to bylo v letech 2007/2008.
sharon: Penzion s vyhlídkou do zahrady bych brala hned, síly ubývají. Nevím jak kde, ale teď je možnost nakupovat potraviny přes e-shop, to je také velká pomoc, některé firmy nabízejí důchodcům mytí oken se slevou a některé městské úřady nabízejí odvoz k lékaři za symbolickou cenu. To všechno pomůže, aby člověk do penzionu nemusel, ale kdyby bylo nezbytí, nebála bych se toho.
babkatapka: všude to není stejný.......
a co se tak bavíme s holkama v domě ( taky mají 70 a i někerý pryč) tak každá by tam šla......postarají se o vše, o jídlo , o úklid, o stravu......chce to mít sice peníze protože nic není zadara ale jen kdyby těchto zařízení bylo víc - čeká se celkem dlouho......a já osobně jsem skromná , lidi mi nevadí a dovedu být vděčná.............nikdy se nerouhej že než penzion raději smrt.....
babkatapka: tak to já bych šla s velkou radostí,mít svůj pokoj,nevařit,neprat-lékařská péče v domě,pedikura atd. /jen bych trpěla kvůli pejskům,které nelze vzít sebou/.
Mít sebou všechny knihy,CD a DVD-pokud seniorka chce,může si pokecat v klubovně nebo na lavičce,pokud chce být sama-není problém
O víkendu bych sedla do a jela do přírody /už bych ale nebrala mladé a hezké stopaře/!!!
Myslím,že je tam postaráno i o kulturní vyžití,bydlela jsem dlouho na ulici U penzionu a chodila tam na pedikuru,vždy jsem přibrala haldu přečtených časopisů-staroušci nevypadali nešťastně/jezdili busem do divadla ap./
Když vidím,jak málo toho zvládám kvůli zlobivé kyčli a páteři a musím toho hodně odkládat na MAŇANA-mnohdy mne to nebaví-ale mám dva skvělé hafánky,moře blízko,žádnou zimu se sněhem a mrazem-tudíž zatím spokojenost
Jaguška: a to já se penzionu bojím jak čert kříža,
Zatím si všechno s pomocí někoho udělám . Na nákupy mě bere syn, ostatek musím sama, ale penzion ne. Ven už chodím jen s 2 berlama, s jednou se bojím, ale jinak to jde. pomalu , ale jde.
Co bude až nebudu moct chodit, neřeším, nějak to dopadne a až nebudu moct, radši umřít, než penzion.
Moje matka když,nemohla sama chodit, dala ju sestra do penzionu.
Pro člověka který se může o sebe postarat, to není špatné, ale pro nechodícího, peklo!!!
To nechci nikdy zažít, radši smrt!