Jak se postarat o staré rodiče?
.jpg)
Chtěla bych vás poprosit o vaše zkušenosti ohledně péče o staré rodiče. Právě tento problém řeším a jsem docela v koncích. Vůbec nevím, jak mám naši situaci vyřešit. Rodiče mám moc ráda, jsou mezi námi opravdu krásné vztahy a proto je pro mě celá záležitost tak bolestná.
Je mi šestapadesát let, mám pár roků do důchodu. Mým rodičům je skoro osmdesát. Nebydlíme blízko sebe, když mi bylo dvacet, vdala jsem se a odstěhovala do jiného města vzdáleného dvě stě kilometrů. S rodiči jsme se celé roky vzájemně navštěvovali, v té době nám ta vzdálenost nijak zvlášť nevadila. Jenže teď je všechno jinak, logicky, naši už jsou opravdu staří, navíc oba dva nemocní.
Maminka je nemocná hodně, už nezvládne dojít ani nakoupit, dokonce ani uvařit. Kromě jiného má parkinsonovu chorobu a strašně se jí klepou ruce, horko těžko se sama nají. Tatínek je po fyzické stránce na tom zatím relativně dobře, takže obstará nákupy, vaření a údržbu domácnosti, ale v poslední době mi připadá, že začíná upadat duševně. Zapomíná, dělá různé drobné „kiksy“, třeba dá brambory v hrnci na plotnu, ale nezapne ji a pak se diví, proč už nejsou uvařené apod.
Prostě na nich vidím, že pomalu ale jistě přestávají být schopni samostatného života. Jezdím za nimi pokud možno každý víkend, s tátou dojdu nakoupit, uklidím, uvařím, vyperu, vyžehlím, popovídám si s nimi, pohladím je, potěším a pak se musím vrátit domů, abych mohla jít v pondělí do práce. V týdnu jim každý den volám, abych se ujistila, že jsou v pořádku. Zatím to takto funguje, ale říkám si, jak dlouho ještě. Kdy budou potřebovat skutečnou celodenní péči, protože už pro ně bude nebezpečné, aby zůstali sami. Je mi jasné, že v ne moc dlouhém časovém horizontu to přijde.
A tak to řeším a přiznám se, nevím, jak. Naši bydlí ve svém bytě, jsou tam od roku 1959, prakticky celý život. Je to jejich domov, místo, kde jsou zvyklí, kde mají své vzpomínky, jsou tam prostě doma. Když jsem navrhla možnost přestěhování blíž k nám, rozplakali se, že něco takového si neumí představit. Pro mě stěhování taky nepřipadá v úvahu. Manžel tady má práci, já taky, pár let před důchodem bychom místo jinde těžko sháněli, navíc naši bydlí v lokalitě s vysokou nezaměstnaností.
Nevím, co s tím, jak to všechno vyřešit. Napadlo mě zajistit pečovatelku, která by k nim, až nadejde čas, každý den chodila, ale nevím, jak by naši cizího člověka snesli. Jsou dost uzavření, spíš takoví sami pro sebe, nikdy neměli ani moc přátel, málokdy k nim přišel někdo na návštěvu apod. Těžko říct, jak by snášeli, kdyby jim cizí paní hospodařila v jejich bytě. No, kdyby nebylo vyhnutí, zvyknout by si asi museli.
Přesto se snažím přijít na nějaké jiné řešení, i když mám pocit, že žádné není. Proto jsem se rozhodla napsat sem a požádat vás o radu a vaše zkušenosti. Chci se o své rodiče postarat, pomoci jim, být jim oporou, snažím se a dělám, co je v mých silách, ale mám obavu, že za nějakou dobu to už bude málo a bude potřeba starat se víc. Jak to všechno skloubit a zajistit? Předem vám děkuji.
27.2.2017 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 46 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak se postarat o staré rodiče?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
tornado-lou:
pro přiznání příspěvku na péči musíte bydlet ve společné domácnosti...
denda04: sharon: Je to tak jak píšete. Naše generace se už nebojí domovů pro seniory, nejsou to totiž chudobince, ale pěkné penziony. Až naše děti půjdou do důchodu, tak nám bude k 90ti letům, pokud se toho dožijeme.
sharon: Ty příspěvky na péči jsou asi od roku 2007, proto to tenkrát tak dlouho trvalo, nejsou revizní doktoři, tak napřed všechno zamítli a přiznali to jenom tomu, kdo měl sílu se odvolat. 
.gif)
Jaguška: 
denda04: denně děkuju tomu nahoře že toho chlapa mám......i když si jdeme občas po krku....
, umí uvařit, prádlo dá do pračky , když mě bolí záda tak ho i pověsí , vyluxuje, jede i sám nakoupit - pokud nechci moc utratit tak jede sám a nakoupí jen co mu napíšu..jde mi k mudře pro recepty, zaveze, doveze, odveze.....já neřídím - já raději popíjím....................chci umřít první , tak to je............
.jpg)
sharon: 8.44 Souhlas taky mám hodné děti ,ale dnes se musí pracovat až do večera být sám je hrozné proto si vážím každého dne ,že jsme DVA
opravdu jít do penzionu není hanba děti ,vnoučata budou navštěvovat mne i já jich pokud to půjde 
sharon:
Majolka: ano , to je známý výrok......ale je to mnohdy složitější.....třeba když měla maminka 80 tak já měla 52....a určitě už tehdy bych ji třeba ze země sama nezvedla ani náhodou.....
Jeden známý mi před lety napsal: Jeden rodič se postará i o 10 dětí, ale 10 dětí se nepostará o jednoho rodiče. Je to pravda vytesaná do kamene.
Pomáhala jsem manželovi se starat o rodiče, babička umřela před rokem,tak teď jen o dědu - manželového tatínka. Manžel je ze 3 kluků a krom neteře skoro nikdo nepomáhá. Mám děti dospělé a bydlí daleko, jinak by mi pomáhaly i ony. Mám velkou výhodu, že je děda hodně samostatný a větší zdravotní problémy nemá. Letos mu bude 88 let.
Jaguška: no právě , o tom taky někdy přemýšlím, copak děcka mám fajn ale čas nemají jako každý pracující dnes.....zatím mám muže a jsme si oporou ale zůstat sama si neumím představit....to já bych zase do nějakého penzionu šla , pokud bych byla sama a nezvládala prodám byt a půjdu tam kde mi uklidí, pomůžou s hygienou, uvaří a tak.......uvidíme co bude......
Jaguška: moje mamka zemřela 2005 tak ty tři - čtyři roky předtím , doktorka mi dala jen papíry na vyplnění do domova důchodců které jsem měla v šuplíku a až víc jak rok po její smrti jsem je vyhodila nevyplněné....ona by tam nešla....doktorka chodila k ní domů a do špitálu sanitkou.....jinak doma se šourala ale ven to nešlo , 3.patro bez výtahu a tam byl problém....achjo....jinak jí domů chodila pedikérka a obědy jí vozili denně - platila jsem jí dietu - měla cukrovku....stáří je na prd , to by nemělo existovat...............
sharon: ještě dodatek. Starala jsem se skoro 10 let, poslední rok mi přispěl stát. Taxíky stály od 100 do 600 Kč. Teď už se zabývám tím, jak skončím já, nechci být nikomu na obtíž.
sharon: v kterých letech jsi se starala? Moje maminka umřela 2008. Nemohla chodit, po doktorech jsme jezdili taxíkem, auto nemám. Doktorka mi doporučila ať si zažadám o příspěvek na dopravu. Šla jsem na sociálku a tam mi řekli, ať si napřed zažadám o podporu na ošetřování. To vyřizování trvalo rok, pak jsem si zažádala o příspěvek na dopravu, mezi tím maminka umřela a nedostala jsem nic. Sociálka nepospíchá, čeká až lidi ty jejich příspěvky nebudou pokračovat.
Jaguška: já se starala , prala , uklízela, okna myla i s manželem.....a nic jsem nebrala....
Ano, její babičky byly trvale na lůžku. Ovšem tihle starouškové od Radky na tom dobře nejsou, měla by jim nechat posoudit zdravotní stav, nakolik jsou schopni sami žít a pak se rozhodnout podle výsledku. Tady je problém to stěhování. Kdyby žili v jednom městě, bylo by to snazší. Také nevíme, co Radka dělá, kdyby třeba pracovala na PC, mohla by to dělat z domova při rodičích na půl úvazku třeba....Ovšem, starý strom člověk nepřesadí. Také záleží na postoji manžela. Nemělo by jí o oběť, ale o rozhodnutí po dohodě všech zúčastněných. Dát rodiče do pečovateláku či domova pro seniory v tomhle případě vidím jako odsoudit je k pomalému odchodu. Něco jiného je, když se tak starý člověk rozhodne o svojí vůli /nemá děti, nezvládá v domě topit, bojí se tam, nemá kolem sebe v paneláku dobré sousedy nebo bezpečné bydlení v lokalitě, chce mezi stejně staré lidi/.
rychlonožka: 12000 Kč za opatrování je jen u úplných ležáků, Radčini rodiče jsou celkem soběstační, tam by to bylo mnohem méně, pokud by jim to vůbec přiznali. Já jsem to řešila u maminky tak, že jsem jí zajistila donášku obědů a 3x týdně pečovatelku. Mezi tím jsem k mamince chodila já, prala jsem, uklízela... Za opatrování jsem dostávala 2000 Kč a když maminka umřela, tak tu nejnižší částku snížili na 800 Kč.
