Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Možná mě některé z vás odsoudí, že se nemám plést do věcí, do kterých mi nic není, ale přesto bych se vám chtěla svěřit s tím, co nás s manželem momentálně trápí. Jde o našeho dospělého syna, který se, dle našeho názoru, chystá udělat docela neuvážený krok.

Synovi je 26 let a v létě se bude ženit. Jeho nastávající manželce je 23 a má už čtyřletou holčičku. Seznámili se spolu před dvěma lety a už rok a půl spolu žijí ve společné domácnosti. Klape jim to, jsou ještě stále zamilovaní. Tu maličkou má syn velmi rád, i my s manželem jsme ji velmi dobře přijali a bereme ji v podstatě jako naši vnučku. Dokonce ji i hlídáme, když je potřeba, občas je u nás i na celý víkend. V tomto ohledu není žádný problém.

Teď nám však syn oznámil, že po svatbě si chce malou adoptovat. Její biologický otec o ni nejeví žádný zájem, alimenty platí velmi nepravidelně a opravdovým tátou je pro ni náš syn, i ho tak oslovuje. Ono se to asi na první pohled jeví jako celkem přirozená situace, vytvořili by úplnou rodinu se vším všudy, holčička by měla stejné příjmení. Jenže my tam vidíme možný problém do budoucna, o kterém syn logicky v tuto chvíli nechce ani slyšet. Co když jim manželství nevydrží, rozvedou se a syn pak bude povinen platit v podstatě na cizí dítě?

K těmto myšlenkám nás přivedla zkušenost z našeho okolí, kdy to v jedné rodině přesně takhle dopadlo a muž, který si v dobré víře adoptoval dokonce dvě děti své partnerky, na ně teď platí alimenty a nikdo mu to už neodpáře.

Nechceme, aby si náš syn ve své zamilovanosti, kdy vidí všechno růžově, jednou nezadělal na budoucí problémy.