Život vidláka – knižní prvotina naší čtenářky Majuchy
Dokážete si představit, že byste se z rušného velkoměsta přestěhovali do bohem zapomenutého kraje, kde lišky dávají dobrou noc? Taková představa je možná lákavá a mnozí z nás si ji splní alespoň občas v průběhu dovolené. Něco jiného však je změnit své bydliště tímto způsobem natrvalo. To chce bezpochyby kus odvahy.
Naše čtenářka Majucha tuto odvahu měla a navíc veškerým úskalím života, které po přestěhování následovaly, čelila s humorem a velkou dávkou nadsázky. Své zážitky pak velmi osobitým a čtivým stylem sepsala v knize Život vidláka, která se právě nyní dostává na pulty našich knihkupectví. Vy si teď máte možnost přečíst alespoň úryvek z této knihy, který se svolením Majuchy zveřejňujeme.
V současné době chystáme také rozhovor s autorkou, na který se můžete těšit v nejbližších týdnech.
Život vidláka
„Popisovat, jakým způsobem jsem se dostala k domku na vesnici, by bylo na samostatný román. Důležité je, že já, člověk zhýčkaný velkoměstem jsem se ocitla v bohem zapomenuté vesnici, kde si chleba musíte objednat dva týdny předem, a v polorozbořeném domku bez vody, kanalizace nebo záchodu, pamatujícím konec předminulého století. A tak se tady učím být zedníkem, instalatérem, dlaždičem, zahradníkem, elektrikářem, pokrývačem a učím se znovu žít…"
KOLONIÁL STORY
Do naší vsi dorazila instituce obchodu a byl zde zprovozněn prodej zboží. Ta prodejna se oficiálně nazývá samoobsluha, ale nikdo jí neřekne jinak než koloniál. Má celé dvě uličky (jednu tam a druhou nazpátek) a automatickou pokladnu. Otevírací doba je pro pracujícího člověka zcela nepoužitelná a výběr potravin prakticky 
také, ale i tak jsme rádi, že ho máme.
Je pravda, že pokud chce mít člověk jistotu, že na něj zbude chleba nebo rohlíky, je lepší si je objednat. Koupit jiný jogurt než je „jahodová máma“ je také na hranici zázraku. Ono vlastně koupit jakýkoliv jogurt, sýr, tvaroh a spoustu dalších potravin se někdy rovná veliké radosti. U nás vůbec odpadají dlouhé nákupní cesty a vybírací procesy.
Jaképak rozhodování mezi značkou nebo příchutí, jakmile zjistím, že mají sýr, dám si do košíku hned tři krabičky. Jakékoliv. Příště už totiž nebude. Na druhou stranu si ale můžeme vybrat ze dvou plných regálů cukrovinek neznámých značek. Všechno je tu neznámých značek, ale alespoň je to změna od všech jednotvárných samoobsluh ve městech a někdy jsou opravdu dobré.
Jednoho horkého dne přivezli mražené zboží. Fronta se táhla až na náves a všichni se osvěžovali zmrzlinou. Zapojila jsem se mezi stojící, abych zjistila, že mají dva druhy nanuků nějaké polské, nic neříkající značky. V kornoutu a vodovou na špejli. Při rozbalování té vodové čtu na obalu Lulek – lízák lodowy. To sdělení ve mně vyvolalo dojmy zcela odlišné, než je lízání zrovinka zmrzliny, ale statečně jsem tmavě modrý kus ledu zastrčila až do jícnu. Dobrý tedy opravdu nebyl, ale myslím, že většině lidí v tu chvíli stačilo alespoň to, že je studený. Vždyť já vím, co by za něj daly děti v Africe!
Život vidláka
Autor: Mája Štěrbová
Vydalo: Tribun v edici Knihovnička
29.4.2009 Rubrika: Společnost | Komentářů 49 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Život vidláka – knižní prvotina naší čtenářky Majuchy
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Určitě si to půjčím v knihovně,mám ráda knihy ze života!!!
Linda: byly to borůvky 
jagody jsou v polštině borůvky, zatímco jahody se u nich řeknou truskawce 
Tak to my jsme se přestěhovali z Prahy do vesnice kousek od Prahy, ale ten popis koloniálu naprosto sedí na ten obchod, co tu taky byl, než ho vloni zavřeli. Takže teď už tu není ani ten koloniál. I když zavřený není kvůli tomu, že by zkrachoval, ale kvůli tomu, že ten barák, kde byl, po několika letech, co se nabízel k prodeji, konečně někdo koupil a začal ten celý objekt rekonstruovat. Ono to teda chtělo, dávno jsem se divila, že to hygienik nezavřel, stěny byly oprýskané a plesnivé, jak je barák starý a neizolovaný, navíc v tom obchodě ani nebylo topení, čili v zimě tam byla hrozná kosa, prodavačky si topily plynovými topením, ale to ten prostor pořádně nevytopilo a tedy stěny nevysušovalo.
Tak ja udelala. ale na duchod neco obdobnyho jako Majucha, myslim s tim prestehovanim do vesnicky prdelky, jen k tomu psani jsem se nedokopala.Podle te Samosky kolonialu si ale troufam tvrdit, ze nase malebna vesnicka s uzasnou kaplickou na navsi , je mensi.. 70 chalup i s Prazaky a Ustecaky a 170 obyvatel vcetne asi 60 deti.. Knizku snad nekde nazenu,u nas je knihovna,ale je to o nervy ,do jednoho mesta bych musela pesky nebo pesky a busem nebo pesky a vlakem, kdyz nemam ridicak a bus k nam jezdi 5 y denne jen ve vsedni den..A knihkupectví tu proste v dosahu 20 kilasku neni :( Jinak jsem se prestehovala z maticky Prahy a vubec nelituju, ani vterinu, ikdyz syn, kdyz mne sem jednou vezl se asi kilak pred cilem zeptal : Tady bydlej lidi? ..proste raj....
Dobrý ! 
Udělám si radost a koupím si jí. Vidlákem se stávám každý víkend, třeba tam najdu inspiraci. 
huž běžím do knihovny
Děkuju vám, děti moje
.jpg)
Jestli je celá knízka psaná stejným stylem jako ukázka, tak to bude trhák, to se Ti holka povedlo, smekám klobouk.
A k lízáku lodowy . Byla jsme s dcerama navstívit známe v Jeseníkách, tam clovek taky sezene spís polskou nez ceskou zmrzlinu, a holka si vybrala cosi s príchutí jogodowa a prý co to je. Tak jsem logicky usoudila (dle príbuzenských vztahu slovanských jazyku) ze to budou asi jahody. Po rozbalení jsem se od dcery dozvedela "mami ty jahody nejak zmodraly", jó prd jahody byl to cerný rybíz 
Lulek-lízák lodowy, to mě pos...!
.JPG)
JarkaP: taky jsem si vzpomněla na tyto dvě knížky 
.gif)
To mi připomíná vesničku, kam se odstěhovali moji rodiče. Tam ale není ani ten koloniál.
romantika, ne!? Určitě si to přečtu, předem se omlouvám, že půjdu do knihovny
podle úryvku to vypadá na dobré čtení
.jpg)
