Prázdniny a čas malin nezralých
Když se dívám na nějaký film, v němž se hlavou hrdiny honí vzpomínky na dávné období jeho života, vždycky mu závidím. Dokonale mě fascinuje ta schopnost uspořádat si myšlenky posloupně tak, že dávají smysl a vytvářejí jednotný děj, který zcela cíleně někam směřuje.
Sama něčeho takového nejsem schopna. Třeba taková vzpomínka na prázdniny. Říkala jsem si, že by nebylo špatné napsat na jejich začátku nějaké pěkné vzpomínání na ty dva nejkrásnější letní měsíce. A tak jsem se zamyslela... a zjistila, že napsat o prázdninách něco, co by mělo hlavu a patu, mi nejde.
Místo toho si vzpomínám na jednotlivé útržky, které mi při slově „prázdniny“ samovolně vytanuly...
Ačkoli jsme každoročně jezdívali s rodiči někam na dovolenou, snad mi prominou, že moje hlavní prázdninová vzpomínka nepatří jim, ale babičce. U ní jsem totiž trávila podstatnou část léta.
Když zavřu oči a vrátím se do svých dětských prázdninových let, zcela jistě ucítím vůni kakaa, čerstvých rohlíků a rebarborového koláče. Vidím svou milovanou babičku u starého sporáku nebo za šicím strojem... Sebe, jak stojím na židli a ona mi naměřuje délku letních šatů...
Znovu cítím tu volnost a svobodu, kterou jsme jako děti mohli zažívat jenom v červenci a srpnu. Šplhání na strom pro ty nejlepší třešně, roztrhané tepláky, které pak babička stále dokola po večerech zašívala... Koupání v rybníce a nekonečné plavby v děravé pramici, z níž jsme plecháčky usilovně vylévali vodu, dokud jsme se nepotopili jako stateční kormoráni... Bunkr z větví a chvojí, který jsme si postavili v lese... Cítím vůni koňské stáje, kam jsme dennodenně chodili... Večer jsem pak uléhala do obrovské dřevěné postele a babička mě přikrývala naducanou péřovou duchnou, kterou jsem ráno nikdy nedokázala ustlat tak, aby byla krásně nadýchaná a vyhlazená.
Je toho hodně, co se mi při prázdninových vzpomínkách honí hlavou jako film, sestříhaný z různých kousků... Domečky z mechu a šišek, bosé nohy, opečené buřty, příšerné modré trenýrky s kapsičkou, ovocné knedlíky, koťátka, která každý rok přiváděla na svět nalezená kočička Minda, statečné výpravy potmě do nebezpečné rokle, ale také hromady knížek, které jsem vždycky stihla přečíst...
Kdyby to tak šlo, vrátit se v čase. Alespoň na pár dní, na chvilku. A znovu zažít to, co už dávno odvál čas, zapomenout na všechny starosti, nemít hlavu zatíženou všemi životními karamboly... Co bych za to dala, kdybych se zase jednou mohla probudit do prázdninového dne a slyšet svou babičku, jak na mě volá: „Vstávej, spáči, vstávej. Nebo budeš mít na kakau škraloup.“
Také vás občas přepadne nostalgie a v myšlenkách se vracíte o několik let zpátky? Jaké jsou ty vaše prázdninové vzpomínky?
29.6.2007 Rubrika: | Komentářů 49 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Prázdniny a čas malin nezralých
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Qwea: zřud!
ale tak zase byly jine veci ne? turisticke prazdniny s rodici a tak, ne?
me nasi se svou vasni pro turistiku a poznavani vlasti nadlouho desne otravili a prichazim tomu na chut az ted
To je strašně hezkej článek!
Tohle jsem nezažila,ale doufám,že jednou takhle bude vzpomínat na dětství synek.
Dokud jsem bydlila u babičky na vesnici, měla jsem prázdniny prakticky po celý rok, protože školu jsem ani nevnímala, šlo to bez námahy a to hlavní z celého dne bylo - lítat po venku. Bydlili jsme na konci vesnice, tak jsem mohla chodit na chrousty, když se oteplilo tak na třešně ke Kokůrce, tam byl splav, ale koupat se tam nedalo. Bylo to bahnité. Jednou jsme tam našli i živého kapra, asi se ztratil S našima jsem v tu dobu jezdívala vždycky 14 dnů o prázdninách někam k přehradě nebo do hor. Od 12 let jsem byla městské dítě a s celoročními prázdninami byl konec. Ve škole přestala sranda a začlo vážné učení, no a ty prázdniny jsem trávila tak, jako předtím.
brrr Němec
krásný...já si vybavuju teplé, rozpečené rohlíky s máslem a bílý kafe k snídani a domečky v lese a šnečí závody:-) a výpravy na borůvky a houby a koupání v řece...tak mi je z toho malinko smutno..ale na druhou stranu, vzpomínky nám nikdo nevezme (až na toho němce)
Když to dnes vyprávím synkovi, nevěří, že se dají prázdniny strávit jinak než povalováním u televize a PC. My jsme s bandou děcek lítali po dědině a širokém okolí, hráli na stopovanou, chodili na koupaliště do sousední vesnice, pěkně pěšky přes pole a sady (tam jsme si vždycky něco ukořistili). Ráno jsme vylítli z domu a večer nás museli nahánět. Mezitím jsme se samozřejmě dostavili pro nějaký žvanec a něco doma pomohli, ale byly to nejkrásnější prázdniny, na které dodnes vzpomínáme, když se náhodou potkáme...
I když jsem byla městské dítě, prázdiny jsem si užívala. Každý rok jsem jezdila s našima na dovolenou, za tetou jsem jezdila na prázdniny do Štěpánovic u Tišnova a zbytek prázdnin jsme lítali po venku. Chodili jsme se v Brně koupat do Jundrova k řece nebo na koupaliště do Zábrdovic, později na koupaliště do Králova Pole. V táboře jsem byla jen dvakrát a taky nikdy více, moc organizované.Ale ten pocit dvouměsíčního volna, když nic nemusíte, byl úžasný.
Tak to je teda přesný
Merylku, jsem fakt na chvilku zpátky stařa nás hlídala, celou bandu bratranců a sestřenic a kočovali jsme po chatách všech příbuzných v okolí. Čerstvý chleba s hořitcí, nakradené ovoce všeho druhu, věčně dodření od lezení po stromech, pádů z kol a stohů, první cigára tamtéž, rybářské pytlačení, noční koupání, studium lékařské vědy v praxi , dobrý život
Mery, krasne si to napsala!
ja si taky vybavuju prazdiny u babicky .. livance,ovocne knedliky, bramborove a skvarkove placky... vecne oderan kolena s fotbalu, ktery jsme s mistni bandou kluku hraly, pokud jsme se zrovna nervali, nebo se navzajem nehazeli do rybnika...
a ze stredoskolskeho veku pak vesnicky bigbeaty, nocni cesty na kole y s kamarady, kdy nam cesta tvral domu 3x tak dlouho... pac dotycny postavil na jedne strane silnice kolo .. a skoncil na druhe ve stroze.. a tak to slo cely sest kilometru.... a jeho mami se rano divila, proc ma na krku jejich Petrik obtisknuty retez...
Když se řekne "prázdniny", tak pro mě to je můj každoroční téměř 2 měsíční pobyt na chatě u tety v Beskydech. Teta byla zároveň babička mého vzdáleného bratrance, který byl stejně starý jako já. Užívali jsme si ohromně - chodili na houby, na borůvky, na ryby, stavěli hráz na potoce, jezdili na kole, taky jsme měli bunkr z větví, v řece jsme měli dráhu z kamenů a jezdili na ní na matračce, měli jsme vor, stříleli jsme ze vzduchovky do terče, postavili jsme si ze starého kočárku káru a jezdili na ní z kopce. O víkendech přijížděli bratrancovi rodiče a s nimi jsme jezdili na výlety, třebo do Vrátné doliny, na Bílý kříž a podobně, večer se pekla kuřata nebo se opékaly špekáčky, byly to úžasné časy. Nikdy nezapomenu na ten nádherný pocit volnosti, který jsme tam prožívali a na tu nekonečnost volných dnů prázdnin před námi.
Práááázdniny byly nádherný!
Máti nechodila do práce, tak s námi byla celou dobu na chatě, kterou máme u Vranovské přehrady, ale na samotě v lese. V Brně jsme bydleli ve dvojdomku, holky z druhé rodiny v domě měly vesnici od naší chaty vzdálené coby šutrem mrsknul obě babičky, takže jsme ve společných lumpárnách navázaly tam, kde jsme na konci školního riku přestaly...
Celý dva měsíce jsme střídavě prolézaly stodoly, koupaly se v přehradě, stavěly v lese bunkry, skákaly ve stohu, kradly na poli a v zahradách, když scalo ležely v knížkách. A měly jsme svobodu...
Jednou mě omylem poslali na tábor - byla jsem zhnusena z toho, že mi někdo organizoval prázdniny - nikdy víc!!
jak v tí písničce od Hany Zagorové,kdyby se vrátil častak moc bych si to přálamít bezstarostné prázdniny u babičky,kdo došel dědovy pro rohlíky k snídanimohl si koupit polárku,tak jsme ochotně vstávali všichni,hm a babiččina medovina nebo bramboráky s kopřivana,pak koupálko,to nemělo chybu
a az ted jsem si precetla clanek a nema chybu.Ja jsem emla leto taky takovy.Nemusela jsem nikam jezdit, protoze jsem z vesnice, ale takovy ptakoviny jsme jako decka taky delaly.
Kolikrat se pode mnou zlomila vetev ani nedokazu spocitat, jak jsme v noci chodili krast tresne, za barakem jsme taky meli bunkr z vetvi.Delala jsem si sukne z kapradi(fuj tam muselo byt havete), ach jo,taky bych se aspon na jeden den vratila
Šťastná Baronka: tady chomutovsko