Neshodnu se s tchyní. Jak to zvládnout?
Už nějakou dobu řeším pro mě dost neobvyklou situaci a stále bezúspěšně. Jde o můj vztah s tchyní, respektive s matkou mého partnera. Nějak nevím jak na ni, o lidech, jako je ona, jsem dosud jenom četla v románech nebo časopisech, ale nikdy jsem se žádným takovým takhle zblízka nesetkala. A pokud chci zachovat dobré vztahy v rodině, tomu setkávání se nevyhnu.
Je mi skoro čtyřicet let, mám dvě už poměrně velké děti a jsem rozvedená. Před rokem jsem se seznámila se svým současným přítelem, přeskočila jiskra a už čtyři měsíce bydlíme společně. Přistěhoval se ke mně a k mým dětem, má je rád a ony jeho. Rozumíme si, všechno klape. Až na jeho matku, která ve mně vzbuzuje žaludeční neurózu pokaždé, když k ní jedeme, nebo má přijet ona k nám. Ta druhá varianta se ale v podstatě nekoná, byla u nás všehovšudy dvakrát. Spíš jezdíme my k ní. Ona je sama, vdova, můj přítel je její jediný syn.
A teď proč jsem z ní tak na větvi. Ona je totiž z nějakého jiného světa. Kdybych ji měla nějak stručně a výstižně charakterizovat, řekla bych, že je to zbohatlická, snobská panička patřící do smetánky za první republiky. Jak jsem psala v úvodu, nikdy jsem se s někým podobným takhle zblízka nesetkala.
Ona je prostě dáma. Je jí pětasedmdesát, je velice udržovaná, postavu, účes, oblečení, jemné nalíčení, vše dokonalé. I doma to má zařízené velmi okázale (bydlí v prvorepublikové vile), starožitný nábytek, porcelánové servisy, ze kterých se jí, prostírá včetně konviček, omáčníků a polévkových mís. Neustále, i doma, je perfektně oblečená a obutá nikoli do pantoflí, ale do bot. Když jsem ji viděla poprvé, měla jsem dojem, jakoby se tady omylem vyskytla z té první republiky. Má služebnou! Paní, která jí chodí pravidelně uklízet, nakupovat a když nás tchyně pozve v neděli na oběd, tak je to ta paní, kdo vaří a následně nás u stolu obsluhuje (!!!).
Přítel mě sice na to, že jeho maminka je trochu jiná a dost se současnosti vymyká, upozornil, ale skutečnost zcela předčila moje očekávání. Pokaždé, když k ní jedeme, jsem v šoku a nejsem schopná to vstřebat. A moje pubertální děti rovněž ne, i když se samozřejmě snažíme a chováme se slušně.
Jenže ono to není jen o těchhle okázalostech na efekt, ale i o samotné osobnosti a povaze přítelovy maminky. Hned zkraje mi dala najevo, že není nadšená z toho, že si její syn našel rozvedenou s dětmi (přitom sám už rozvedený je a má dvě dospělé děti). Pokaždé, když jsme u ní, nějak vyzvídá. Strašně ji zajímá, co dělám, co jsem studovala, co studují děti, co dělají nebo dělali mí rodiče, sourozenci, zkrátka postupně si zmapovala sociální prostředí, ze kterého vycházím a chová se ke mně s čím dál větším despektem.
Ona sama asi trpí nějakou utkvělou představou, že je dáma z vyšší společnosti a velmi ráda předhazuje svůj původ. Její otec byl pan továrník, ona jako dítě až do osmačtyřicátého roku vyrůstala jako princeznička, dokonce měla vlastní guvernantku (ne chůvu, opravdu říká guvernantku) a zdůrazňuje, jak si i přes ta těžká padesátá léta, kdy byl její tatínek v lágru, oni doma zachovali tu noblesu a po revoluci na ni opět navázali, získali zpátky v restituci majetek a tu vilu a ona dělá čest svému rodu. Asi to píšu nešikovně, nevím, jak co nejlépe vystihnout její podstatu.
Můj problém a dotaz a prosba na vás je, jak mám s takovým člověkem vyjít? Partnerovi moc záleží na tom, abychom byli všichni jako rodina, nechci se stavět do pozice, že s jeho matkou se nechci stýkat. Ranilo by ho to. Ale zároveň je to pro mne hodně těžké. Já jsem obyčejná žena, rodiče pracovali na dělnických profesích, sama mám jen maturitu a pracuju na poště, mám byt v paneláku. Prostě zdaleka nedosahuju úrovně, jakou ona uznává. Pak na mě kouká svrchu, je upjatá, křečovitě zdvořilá až na půdu, jen aby mi ukázala, že ona mě sice nemusí, ale protože je dáma, milostivě se mnou bude korektně konverzovat, protože ví, co se patří.
Víte, je mi jasné, že ji nepředělám. Je taková, chce být taková a svým způsobem si to užívá. Já miluji jejího syna, který je tedy naštěstí normální, a vzájemnému kontaktu se nevyhneme. Asi bych se měla nějak zmobilizovat, obrnit, brát ji takovou, jaká je a nenechat do sebe pronikat tu její přezíravost. Ale nějak mi to nejde. Když jsem vedle ní, cítím se jako póvl, nicka, holka od valchy, zkrátka někdo, kdo je trpěný ale nikoli uznávaný a respektovaný. Jak si mám zvednout sebevědomí, abych se pokaždé, když od ní odjíždíme, necítila jako nějaká služtička?
12.10.2016 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 50 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Neshodnu se s tchyní. Jak to zvládnout?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.orinka: jj, taky, já myslela, že to blbne jenom u mně...
Jarča* - 12.10.2016 8:44 no já bych byla ochotná to vydržet tak 2x do roka. Nevím, proč by si někdo měl nárokovat moje volno a určoval mi jak ho mám trávit. Rodina ano, ale rodina, která o mě stojí a ne někdo, kdo mi dává najevo nadřazenost
A když už bych na takovou návštěvu šla, tak by mě zajímal život té paní, chtěla bych se o ní dozvědět co nejvíc. Pokud by nebyla proti, chtěla bych aby mi vyprávěla o svém životě. Ono to přece nemohlo být jednoduché, možná právě proto uvízla v čase, ale ani to jí neopravňuje někým pohrdat.
Holky, taky se vám šťastné ženy tak nemožně dlouho načítají?? To se opravdu nehodí...
kareta: mam-ča: souhlas
čím je jeji syn ??? (MINISTR nejmíň ) ,že nemá svůj byt ?? a čím je DAMA určitě vystudovaná 2 vysoké školy prostě jak radí děvčata ať synáček chodí k mamince SAM tečka
kareta - 12.10.2016 8:38 jo to je taky řešení, paní uvízla v časové smyčce
kareta:
PEGG: Pokud by to nebylo vyloženě nutné, tak to bych asi nedělala, vzepřít se návštěvám. Radka píše: "Partnerovi moc záleží na tom, abychom byli všichni jako rodina, nechci se stavět do pozice, že s jeho matkou se nechci stýkat. Ranilo by ho to."
Tak snad ty návštěvy nebudou moc časté a Radka se naučí lépe je strávit.
PEGG: anebo paní matku vytáhnout ven do přírody nebo na výlet.75 je věk výletů po zámcích, lázních, parcích. Popř. na horu Říp nebo po stopách praotce Čecha. Prostě ji vytáhnout z muzea ven mezi prostý lid
Dost by mě zajímalo, co paní dělala celý život. Kdoví jestli nehákovla někde v továrně. jestli jí je 75, tak takhle žila jako dítě. Pak se zřejmě museli vystěhovat, kde bydleli, čím se živili?
A pak, musíte k ní chodit celá rodina? Ať jí navštěvuje její syn. Mě by to teda velmi vadilo, kdybych musela o víkendu místo do přírody na nudný oběd Koukat jak je venku hezky a já trčela zavřená ve vile.
Prostě se vzepři návštěvám.
Chovej se normálně a uvolněně.O nic nejde, jsi zbytečně v křeči.
mam-ča: Přesně!!!
Ber ji takovou, jaká je. Jako kuriozitu. Obrať to ve svůj prospěch - kde jinde bys tohle mohla zažít? Při jejích řečičkách přitakávej, nebuď příliš konkrétní v odpovědích. Ona taky, pokud je skutečná dáma, musí být taktní a témata volí taková, aby všem vyhovovala, ne? Před návštěvou si dej na posilněnou panáka a rozhovor nech na partnerovi. Matinka je exot, mně by šla na nervy taky, ale neříkej, že čtyřicetiletá ženská nezvládne jednu starou paní, která uvízla ve svém světě. Blbé by bylo, kdyby vás držela v šachu penězi. No, partner je univerzální dědic a to ona dobře ví. Takže si svou pozici užívá. Ty jsi svobodný člověk, tebe si jako služku neplatí. Jsi návštěva. A jestli se ti tam něco nebude zdát, zdvořile se zvedni a klidně odejdi s tím, že máš důležité jednání, na které jsi zapomněla.
Uvědom si, že Ty vlastně "milostivé paní" ten pocit nadřazenosti dobrovolně a zadarmo umožňuješ. Služebnou a hospodyni si musí platit.
To ona by měla být vděčná Tobě, že její syn bydlí v Tvém bytě a žije v Tvé domácnosti. V JEJÍ vile by asi bydlet nemohl. On se matky bojí, ale přitom jí obdivuje. Možná doufá, že tu vilu a majetky jednou zdědí, pokud je matka nestačí prošustrovat za svůj nákladný život.
NENÍ to Tvoje příbuzná, nemusíš tam chodit, natož se svými dětmi.
Seber se, i pro jejího syna máš větší hodnotu, než ona se svou prvorepublikovou vilou.
Nechápu, proč Ti to přítel dělá, že Tě tam vodí. Ať chodí za matinkou sám. A děti bych tam už vůbec nevodila. Máš štěstí, že to nejsou nezdvořilí puberťáci, a že se snaží zachovat dekórum. Jiné děti by to nadřazené chování "milostivé paní" daly náležitě sežrat.
Když je to přítelova maminka, tak to snad není tchýně? Ale ať jí nazýváme jakkoli, je to jen stará paní, která nemá u nic než tu vilu a svoje vzpomínky. Jak píšou děvčata, ber to s nadhledem a buď ráda, že je soběstačná. A Linda to vystihla dobře, že problém je i v tvém sebevědomí. Dokázala jsi toho dost - máš maturitu, byt, práci, postarala ses o děti... Každá máte svoje kvality a ty si musíš být víc vědomá těch svých. Možná, kdyby ses zkusila víc "tchýni" přiblížit, povídala sis s ní o jejím životě atd., tak by jí to potěšilo. Ale třebas už jsi to zkoušela a narazila jsi. V tom případě občasnou zdvořilostní návštěvu kvůli příteli jistě zvládneš a co ona si o tobě myslí ti může být ukradené.
Mimochodem, to mě napadlo až teď, jestliže je přítel její jediný syn, tak po ní bude asi i dědit. To je docela příjemný bonus, ne?