Poslední bitva vzplála. Matka versus dcera.
.jpg)
Je mi 28 let, před půlrokem se mi narodil syn a žiju ve spokojeném manželství. Jediný problém, který řešíme, je moje matka. Skoro se dá říct, že my dvě na sebe nedokážeme promluvit normálně, věčně na sebe útočíme, hádáme se, chytáme se za slovo.
Stokrát si můžu říkat, že až příště přijde, radši si překousnu jazyk a nenechám se vyprovokovat. Marně. Každá její návštěva u nás končí jejím uraženým odchodem, kterému předchází ostrá hádka.
Moje máma totiž ve svých pětapadesáti letech dospěla k přesvědčení, že všechno ví nejlíp, všemu rozumí a že je povinna svá moudra předávat a šířit dál bez ohledu na to, jestli o ně její okolí stojí, nebo ne. Žena mého bratra už s ní skončila úplně a zakázala jí k nim chodit, protože na to neměla nervy. Bratr s dětmi tedy jezdí k rodičům sám, aby se naši mohli potěšit s vnoučaty.
Vzhledem k tomu, že je to moje matka, takhle radikální řešení praktikovat nemůžu a ani nechci. Přes to, jaká máma je, ji mám ráda a nechtěla bych náš kontakt přerušit. Někdy však mám pocit, že je to nad mé síly.
Ona má totiž dojem, že musí všechno, co děláme nebo naopak neděláme, komentovat. Spoustu věcí už pouštím jedním uchem tam a druhým hned ven, ale na některé reagovat musím. Když se třeba začne navážet do mého manžela, že příliš pracuje, je málo doma, že by se měl malému víc věnovat... Nebo když mi dává téměř příkazy, co a jak mám svému půlročnímu synovi dělat.
Malý už není kojený, o mléko jsem přišla v jeho třech měsících. A kdyby bylo na mámě, snad by ho nejradši od té doby krmila pomalu jako dospělého. Stokrát jsem jí říkala, ať si svoje stravovací experimenty nechá, marně. Využije každé příležitosti a snaží se mu podstrčit něco, co takhle malé dítě rozhodně ještě jíst nemá. Martínek nedělá s jídlem problémy a ochotně otvírá pusinku v podstatě na cokoli. A já si pak vyslechnu, že jsem krkavčí matka, když mu to tak chutná a já mu to odpírám. Ale copak budu jenom kvůli tomu, že je moje máma bláznivá, krmit takhle malé dítě svíčkovou s knedlíkem nebo rozmixovaným řízkem?
Nejde však jenom o jídlo. Máma mi mluví doslova do všeho. Když jsme si pořídili myčku na nádobí, chytala se za hlavu, co je to za rozmařilost. Ona ji prý nikdy neměla a taky žije. Každý nový kousek oblečení mi zkritizuje s tím, že bych měla být víc spořivá.
Je toho hodně, nemůžu sem všechno vypisovat. Peskuje mě, provokuje, mám pocit, že si v tom přímo libuje. Táta se ji snaží brzdit, můj manžel radši odejde pryč, když k nám máma dorazí, já se s ní hádám. Nic z toho nezabírá. Mele si pořád svou, a když už neví, kudy kam, demonstrativně se rozbrečí a uraženě odejde.
Už z ní mám žaludeční křeče, a když se ohlásí na návštěvu, vůbec se na ni netěším. Přesto nejsem schopná zaujmout vůči ní nějaké ráznější stanovisko. Připadám si jenom jako slepice, která se nechá strhnout ke zbytečnému handrkování.
Co s tím? Manžel tvrdí, že jsem příliš slabá a měkká, že kdybych udělala rázný krok a důrazně jí řekla, že jestli se nezačně chovat normálně, nebudeme se stýkat, tak by si dala pozor. Jenže pro mne je právě tohle strašně těžké. Pořád je to přece moje máma.
21.11.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 54 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Poslední bitva vzplála. Matka versus dcera.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Klapačka: Nevím, proč taková reakce. Problém mladé generace a jejich rodičů byl, je a bude. Myslím, že to chce z obou stran velkorysost, stáří nad úlety mladých by měli vzpomenout na své mládí a ze stran mladých lásku a hlavně úctu."Co nechceš, aby ti dělaly děti, nedělej svým rodičům". Mně už matka, tchýně i celé rodiny z obou stran vymřely. Mám věk být babičkou a často se zamýšlím nad svými chybami.Schopnost sebereflexe je z obou stran nezbytná, ale mají ji všichni zúčastnění?
Tolik lásky a vzájemného porozumění snad ještě nikdo pohromadě neviděl. Nad dárky ohrnujete nos, nepřipustíte, že by někdo mohl mít jiný názor, nebo nedej bože pravdu. Řekla bych, že je to na zvracení, ale ono je to spíš na blití.
.jpg)
Rekla bych, ze se maminka nudí a hledá si "zpestrení" zivota jakkýmkoliv zpusobem a kdekoliv (úcel svetí prostredky). Jak z toho ven nevím, já se odstehovala 1000km a stejne to nepomohlo, mela jsem prupovídky vecne v telefonu a k tomu navíc prednásku jak je rozhovor se mnou drahý. 
.jpg)
Co to deja vu ? 
není tvoje máma klon nebo rovnou mix mé drahé tchyně a mého drahého tchána .
Moje žena se svými rodiči po vdavkách a hlavně při prvním dítěti taky nebyla prakticky schopná komunikovat . Kupříkladu s její matkou se já v klidu pobavím ale ona není schopná unést rady. Tchán zase své dcery s oblibou peskuje před dětma a mluví na ně jako na malé hočičky..
Na to jsou jen dve strategie
... strategie nojóó šak máš praudu a myslet si a dělat si svý
....strategie krev kdy obě strany končí raněny na duši při hájení svých pravd, mouder a zvyklostí
Můžeš si jen vybrat, vyřešit se to nedá , vyřeší se to časem samo........
kapa1: 
maje mami je zlata.. jen s jednim me vytacela k nepricetnosti.. a to ze nam porad predhazovala, ze "musime" preci mit deti. ackoli do 15 let, mozna jeste drive se muj na zor na ne nemeni a muz to ma stejne... pomohlo skutecne az to, ze jsem rekla, ze jestli toho nenecha, nebudem tam jezdit, protoze nato nemam nervy, a ze ji opravdu moc prosim, aby repektovala nase rohodnuti, neb jsme plnoleti a svepravni...
.gif)
no já nevím, jestli je tohle matčino chování způsobené zrovna přemírou volného času 
, ale jeví se mi to stejně jako Zuzčinému manželovi 
Bude muset chtě nechtě na mámu přitvrdit a jeho zastání (ne jen rada) by jí v tom určitě bodlo.
Musí to být fakt těžký 
. Děkuju Bohu, že moje mamka je 
.
Měla jsem stejnou matku. Už 18 let jsem ji neviděla. Bože to blaho
Dodávám, že moje matka samozřejmě kecá do života i mojí sestře i bratrovi. Ale vůči ostatním lidem se nějak drží, takže to asi bude v jejím případě opravdu zaměřené jen na rodinu.
Celá moje matka tchýně. Nejhorší je, že manžel mi říká, že jednou budu taky taková. A není to tím, že by naše matky neměly co na práci. Jsou sice v důchodu, ale hodně aktivní, psa taky mají, matka má barák, tátu, teď jezdí hlídat děti k mojí sestře, a i tak je děsně chytrá a všechno ví nejlíp. I táta se s ní kolikrát kvůli tomu pohádá. Tchýně je něco podobného. Hormony to taky nebudou, manžel mi potvrzuje, že i jeho matka byla stejná i dřív, když byl malý. On se naučil opravdu praktikovat metodu "jedním uchem sem, druhým tam". Já jim to zas vždycky odkývu, aby měly radost, a tím to končí. Metoda prvního útoku je taky dobrá - když tchýně začne pindat, že bychom měli udělat tohleto a támhleto, tak jí manžel taky začne radit, co by měla ona udělat - a je klid.
Asi bude problém v tom,že pro rodiče jsou děti pořád děti, i když jsou už třeba i v důchodu.
Jarka7: 
Ano, už ted mi dochází, že jednou budu taky máma velkých dětí, kdy budou mít svoje domovy, životy..ustojím to? člověk fakt neví jak se bude chovat..a jednou taky budu tchyně
můj muž už ted tvrdí, že tchyně budu příšerná ale je fakt, že to co mi vadívalo na tchýni v mládí..tak ted už pochopit dokážu...byla osamělá
Jarka7: Moje švagrová takhle kafrala lidem do života ještě v době, kdy nebyla mojí švagrovou. Někteří lidé to mají prostě v povaze a lituji jejich okolí. Je to příšerná vlastnost.
Mám taky celkem komplikovaný vztah s matkou..ve vlnách, kdy je jednou dobře, jendou hůře...naštěstí vím, že zatím vždy ta zlá vlna odplula přišla ta lepší
Bohužel ji taky nedokážu odkázat do patřičných mezí..když má tu svou..rejpavou, ponižující, shazovací..jemi to líto ajen brečím..ne před ní..ale pak je zase dobře..a je v poho. Nedokážu stím nic dělat, je to moje máma a mám ji ráda, byt mě její jednání občas velmi zranuje
Poradit ti proto nedokážu
.no jen že v tom nejsi sama
.gif)
Beru-li to podle sebe, tak k mladým teda radit nejezdím. Občas se domluvíme na nějaké návštěvě u nich nebo u nás nebo na chatě. Ale my i oni si docela hájíme své soukromí. Respektujeme se a "dobré rady" nebo zbytečné otázky se u nás nijak nenosí.
Naopak moje matka je radilka a strká nos všude, kam se jí dovolí. U nás se objeví tak dvakrát třikrát do roka po domluvě, přepadovku vlastně nikdy ani nezkusila
A její nápady, rady a zvědavost utínám už v zárodku...nebo z toho davově uděláme fór a ona se úplně v klidu přidá
.jpg)
Jarka7 - tohle přesně dělala i manželova maminka - a rozhodně ne proto, že by měla spoustu volného času - měla zahrádku, slepice, mažela, chodila do lesa - dělala to víceméně ze zvyku, protože ona byla ta, která věděla všechno nejlépe. Někdo to tak má už v hlavě zařízené, má dojem, že bez něj a jeho rad jsou všichni ostatní vyřízení. Stálo nás to obě spostu nervů, než jsme došly na nějaký kompromis.
Jen ještě dodám jednu věc. Tady jste převážně mladé ženy. A počítáte s tím, že za pár let, které uletí jako vichr, budete na jejím místě? Teď si říkáte, nikdy nebudu jako ona, ale bude to tak v momentě, když budete mít mnoho zkušeností a uvidíte, že vás mladí "nepotřebují"?Věnujete své mámě i tátovi trošku svého času? Jen jim? Samota a pocit zbytečnosti je děs.Celý život doslova věnovala rodině a teď nemá komu.Koupit psa nestačí, spíš navést na nějaký koníček, zábavu, cestování, aby její zbývající čas naplnila nějak smysluplně. Třeba si to neuvědomuje. Já nestraním žádné straně-to pro pořádek, snažím se jen na problém podívat jinak. Všem vám přeji krásný podzimní den a hezký víkend.
