Chci jet na dovolenou sama. Manžel kvůli tomu vyvádí.
.jpg)
Ráda bych se vás, zdejších čtenářek, zeptala, zda jste někdy jely na dovolenou samy, bez manžela a rodiny. Já mám totiž něco takového v plánu a manželovi se to vůbec nelíbí. Dělá kvůli tomu dusno a já přemýšlím, jestli mi to za to stojí.
Je mi dvaačtyřicet let, máme dvě velké děti, které si už na prázdniny dělají samy své plány a já zatoužila užít si alespoň týden sama. Celé roky jsem trávila dovolenou vždy s rodinou, jezdili jsme různě na rekreace a chalupy, většinou bez stravování, takže to pro mne znamenalo nakupování a vaření. Peněz jsme moc nazbyt neměli, tak jsem to brala, jak to bylo. Navíc manžel má o trávení dovolené odlišné představy, než já, on je hodně sportovně založený, takže jsme pořád někde chodili, šplhali, jezdili na kolech apod. Ne, že by mi takové trávení dovolené vysloveně vadilo, ale přiznávám, že občas jsem zatoužila po něčem jiném. Po skutečném odpočinku tak, jak si ho představuju já a bez nutnosti se o někoho starat a někomu se podřizovat.
Celý loňský rok jsem si šetřila peníze s vidinou, že alespoň jednou za život si takovou dovolenou dopřeju. Vyhlédla jsem si jeden úžasný, malý hotýlek u moře, stranou do turistického ruchu. Je to v jedné malé vesničce, klid, pohoda. Přesně něco takového jsem si představovala. Úplně se vidím, jak se ráno krásně vyspím, dám sprchu, zajdu v klidu na snídani, pak lehnout na pláž, zaplavat si v moři, v podvečer na procházku, na masáž… Vybavila bych si knížkami a užívala si ten klid a relax.
Když jsem ale o svém plánu řekla manželovi, dostala jsem studenou sprchu. Vyčinil mi, že jsem sobecká, že něco takového se prostě nedělá a vůbec se mu nelíbí, že mám v plánu jet skutečně sama, nejela by se mnou ani kamarádka, nikdo. Nechápe to, považuje mě za blázna a ne, že by mi to vysloveně zakázal, ale z jeho chování je jasné, že je z mého nápadu velmi rozezlen. Když jsem mu navrhl,a že bychom mohli jet tedy spolu, tak to prý ne, taková dovolená, jakou si představuju, by pro něj byla za trest. On by radši do Tater a túry.
Jsem teď na vážkách. Po té vlastní, „soukromé“ dovolené strašně toužím, bylo by to jako splnění snu. Ale nevím, jestli by bylo rozumné na ní trvat, když je manžel tak rezolutně proti. Pokud bych věděla, že odjíždím a on je tady naštvaný, asi bych si to ani neužila. Akorát když zůstanu doma, nebo s ním pojedu do těch jeho Tater, zase budu naštvaná já.
Proto bych se vás chtěla zeptat, co si o tom myslíte. Taky vám připadá tento způsob dovolené ve stylu sama žena, nevhodný? Jely byste na takovou dovolenou? A jely byste i v případě, že by to váš partner těžko rozdýchával?
3.3.2015 Rubrika: | Komentářů 55 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chci jet na dovolenou sama. Manžel kvůli tomu vyvádí.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
Možná není ani takový problém v tom, že by tě samotnou nepustil, ale podle mě ho zaskočilo, že sis to naplánovala a vlastně už skoro zařídila bez něho a postavila ho před hotovou věc. Měla jsi o tom mluvit už dlouho dopředu.
Ale na tvém místě bych tentokrát raději zůstala doma a chodila třeba na koupadlo, než se nechat uvrtat do "jeho" dovolené
.jpg)
u nás vždy všichni spolu s dětmi (letní dovolená hlavně u vody ,moře to máme rádi stále )
i ted jen spolu ani nás nenapadlo jít každý sám (ale pokud někdo touží pak se musí domluvit ,
)
.gif)
ano já byla asi třikrát bez muže a oběma se nám to líbilo...on na rybách a já u moře.....
Když byly děti malé, jezdili jsme na dovolené, tuzemsko i cizina, já vařila, kombinovali jsme výlety, koupání,.....vše bylo super, máme úžasné vzpomínky. Před 3 lety jsme letěli do Egypta /děti odrostly/ a já měla fakt poprvé dovolenou. All inclusive-bylo to tak úžasných 11 dní, že jsem řekla, že je to vlastně opravdová dovolená v mým životě, odpočala jsem si, jak nikdy předtím. Tak Ti moc přeji, abys prožila to, co sis vysnila. Není nač čekat, když s Tebou nepojede, jeď sama. Asi nepochopil, žes jezdila na hezké dovolené, ale přizpůsobila ses jemu.
Vsechno blbe od sameho pocatku. Nikdy jsi se nemela nechat uvrtat do typu dovolene, ktera ti nevyhovuje, a pokud jsi uz tak udelala, tak nechat se nacpat do sluzebne role.
U nas to chodi tak, ze mame jednu dovolenou spolecnou, kdy OBA udelame kompromis ohledne mista a stridame se ve vareni a u nadobi (pokud je treba a nejdeme si nekam sednout) a pak jezdi manzel sam na ryby a ja si jedu sama behat po pamatkach.
V tvem pripade je to tezky, udelalas chybu hned v pocatcich. Kdyby manzel moooc vyvadel, asi bych souhlasila, ze tedy bude tenhle rok jeste spolecna dovolena v Tatrach, kdy on si bude chodit po turach a ty se budes oddavat wellness. Ve vareni a uklidu se budete stridat, pokud neuvari, klidne bych namazala chleba jen sobe a jeho nechala hlady, popripade si klidne zasla do restaurace. Ani jednou, opakuju - ani jednou - bych se nenechala vytahnout z teple postele, abych s nim nekam sla. To by se hodne se zlou potazal. Uplne bych se vykaslala na nejake spolecne baleni, zabalila bych si jen pro sebe - chybi ti neco? Tvuj problem! atd.
On si myslim jen neuvedomuje o cem pro tebe vase dovolene byly. Ze te to nebavilo, ze to pro tebe zadna dovca nebyla, jen zaprah.
A o single dovolene bych se zminila az pak a hlavne vcas.
hodne stesti
A já bych trvala na SPOLEČNÉ dovolené ve vybraném hotýlku v klidu...koneckonců, manžel, pokud je takovej sportovec, tak si může tužit tělo běháním po pláži v písku. Garantuju, že na fyzičku je to stejně, ne li víc náročný jak vysokohorská tůra. Může hrát plážovej volejbal, fotbal...popř. přímořské státy taky mívají hory a není problém si střihnout túru v zahraničí. Sice tam nebývají tak super značené stezky, ale o to dobrodružnější to je...a i vlky a médi tam lze potkat. Tatry dobrý, ale po 15té už lezou na nervy. Asi by se manželovi nelíbilo následujících několik let jezdit na to samé místo...
tak u nás se tohle neřeší, protože na dovolenou nejezdíme, ale nevím, proč by manžrl nrmohl jrt sám na tůry do Tater a vy k moři
.jpg)
ještě jsem nečela diskuzi, ale...
taky toužím po dovolené o samotě (i když stačil by víkend někde v lázních)
ideální by bylo kdybyste třeba oba ve stejném termínu (aby druhý nezůstal sám doma) jeli každý na svou anebo třeba klidně ty s manželem, ale hotel, s jídlem, on turistika, ty klídek a procházky. Skloubit to..
.jpg)
Řekla bych mu, že s ním na "jeho" dovolenou nejedu a nebudu mu dělat doprovod a tu dovču jistě zvládne sám a napoprvé bych vyzkoušela domácí prostředí - nějaké lázně apod. v době, když on bude pryč a jemu bych se o tom nezmiňovala - nebo asi jo, ale nejela bych s ním .Nějak to zaonačit, že on si ode mně rád oddychne a pak naplánovat nějakou dovču spolu.
jinak teda mi osobně by nevadilo jet na hory, ale muselo by se spát v hotelu (a ne v kempu), stravovat se v restauraci, nebo po mém (občas se najím, když mám hlad, nikdo mne neobtěžuje svým hladem), a muselo by to být střihnuté bazénem. Skalní horalé (s těmi jsme vyrostla) a jejich trávení volna pod stanem a koupáním v horské bystřině, lančmíty a starej chleba, občas tatranka...no díky, už nenenene.Túry na 15 hodin, proviant na zádech, machrování před sousedama, co jsme absolovovali za rasovinu, jakej přechod uděláme zítra a jak budeme vyrážet v 4 ráno, abychom byli na východ slunce už na hřebeni...bluéééé...tak toho už mám na celej život dost. Manželovi bych naordinovala olymskou riviéru, ty u moře a on ať si dá 2 dny na Olymp a dá ti svátek.
.gif)
Manžel je sobec!!! Kdo se celé roky přizpůsoboval? Tak teď ať je po tvém.
A takový ty kecy že celé roky... Ty roky jsou pryč. Každá ženská potřebuje mít někdy opravdovou dovolenou.
Anahir: Přesně tak to je, udělala jsem tu stejnou chybu, viz příspěvek níž. Taky jsem léta držela pusu a krok, měla jsem radost, že on má radost, a svoje pocity jsem odsunula na vedlejší kolej. Takže roky netušil, že se mi vlastně ten jeho způsob dovolené vůbec nelíbí Až na té poslední před pár lety to vygradovalo, dost jsem se tam stavěla na zadní, a výsledek byl ten, že jsem otrávila dovolenou nám oběma. Byla jsem zkrátka protivná 
Vím, že to byla moje chyba - měla jsem s ním o tom mluvit dávno, jenže jsem to bůhvíproč neudělala, dusila jsem to v sobě a tvářila se, že se strašně bavím.
Ale vyjasnili jsme si to a teď už je to v pohodě. Sice pořád moc nechápe, co mě na tom nebaví, ale aspoň to už akceptuje
.jpg)
Problém je v tom, žes celé roky pravděpodobně mlčela a dělala to, co chtěli ostatní. Logická je pak reakce, že když najednou to chceš jinak a je oheň na střeše.
Je dost možný, že si myslí, že tam budeš s nějakým chlapem a prostě žárlí (což je jeho problém).
Ovšem jiné řešení není. Nelíbí se mu, že chceš jednou něco po svém (poslušná ženuška se vzepřela, nevídané) a jet s tebou je pro něj za trest. Takže dost dobře nechápu, proč řešíš TY dilema, které je JEHO a které si způsobuje on sám.
I když svého manžela miluju, odmítám nést na svých bedrech problém, který by vytvořilo jeho sobectví. To on by se přece nudil, to pro něj je tahle dovolená se mnou trest, to jemu jsi se přizpůsobovala mnoho let. To bylo normální. Ale opačně udělat něco pro tebe je problém?
Teď je na tvé povaze, zda se necháš opět nacpat do kouta a budeš slepě dělat co se žádá a nebo si jednou uděláš co chceš, přijmeš roli rovnocenného partnera a nebudeš si vyčítat sobectví toho druhého.
A je to sobectví ať se ti to líbí nebo ne.
Já před lety taky chtěla k moři a muž odmítl, tak jsme mu řekla, že jedu sama. Na jeho reakci "jen přes mou mrtvolu" jsme mu slíbila, že mu budu nosit kvítí na hrob neměl slova...byl nakonec rád, že jsme přijela zpátky
Souhlasim s Nofar a Mildou. Jed na dovolenou podle sveho a manzel at si vyrazi do hor. Bude spokojenost na obou stranach a po chvili odlouceni se na sebe budete vic tesit. Kazdy bude mit plno zazitku o ktere se s radosti podeli.
