Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Řešíme s mužem dilema ohledně koupě domu. Naskytla se nám totiž příležitost pořídit krásný dům se zahradou ve skvělé lokalitě za naprosto bezkonkurenční cenu. Dům prodává sestra manželova kolegy, je to tedy přímý prodej, ne přes realitku. Jenže to má háček.

Současná majitelka nám při prohlídce domu na rovinu sdělila, že zde něco není úplně v pořádku. Doslova to nazvala, že ten dům je jako prokletý. Ona si ho před třemi lety koupila společně s manželem, který ale před půl rokem zemřel po úraze. Opravoval střechu, spadl a následně svým zraněním podlehl. Bylo mu teprve pětačtyřicet let.

Nejdřív jsme si mysleli, že paní dům prodává, protože ji k němu pojí tyto smutné vzpomínky a dává tomu domu za vinu smrt svého muže. Ale pak jsme si od sousedky, staré paní, která zde žije od svého narození, vyslechli celou historii toho domu a docela nás z toho zamrazilo. Ačkoli nejsme nějak senzibilně zaměření a na všelijaké duchy a nevysvětlitelné záhady nevěříme, tentokrát jsme museli svůj racionální životní názor přehodnotit. Historie toho domu je v místě všeobecně známá a traduje se ústním podáním už sto let. Popíšu vám aspoň stručně, co všechno se v něm odehrálo, tak jak nám to ona stará dáma vyprávěla. Její rodiče se znali s úplně prvním majitelem toho domu, věděla tedy vše od úplného počátku. Její vyprávění jsme poslouchali doslova se zatajeným dechem.

Dům byl postaven na přelomu minulého a předminulého století, konkrétně v roce 1898 mladým mužem, který ho stavěl pro svou rodinu. S tou se tam pak nastěhoval, v té době měli dvě děti a v tom domě se jim pak narodily další tři. Při posledním porodu však maminka zemřela. Otec si po čase našel novou ženu, taky vdovu, která měla dvě své vlastní děti. Společně utvořily rodinu, bohužel ale ne zrovna příkladně fungující. Nová matka si k pěti vyvdaným dětem nevytvořila vztah a upřednostňovala hlavně své dvě a později i další dvě narozené děti. Těch pět, kterým jejich maminka zemřela, zažívalo hodně ústrků, hlavně nejstarší dcera, která maceše fungovala jako služka a holka pro všechno. Psychicky ten tlak pravděpodobně neunesla a v šestnácti letech spáchala sebevraždu, oběsila se ve stodole. Její o rok starší bratr věděl, kdo za tímto sestřiným zoufalým činem stojí a v afektu nad smrtí své sestry se při hádce s macechou neudržel a praštil ji do hlavy lopatou tak nešťastně, že byla na místě mrtvá. Samozřejmě skončil ve vězení.

Otec pak zůstal s ostatními dětmi sám, nejstarší postupně odešly z domova a později, když už měl u sebe jen dvě nejmladší, se opět oženil. Jeho nová žena s ním pak čekala dítě a při jeho narození zemřela i s miminkem, stejně jako jeho první manželka. Podle vyprávění se pak prý otec nějak pomátl, hodně pil, přestal pracovat a jen se poflakoval, nejmenší děti si nakonec vzaly k sobě ty starší. Když zůstal otec v domě sám, usoudil, že je to ten dům, který za všechno může a rozhodl se ho prodat.

Koupil ho od něj mladý řemeslník, kterému jako prvnímu z řady zájemců nevadilo, co se v domě odehrálo. Založil rodinu a provozoval zde svou živnost. Žili si spokojeně několik let, ale pak se stalo neštěstí. Jejich pětiletý syn spadl ve stodole z trámu a zabil se. Rok na to zemřela nejmladší teprve roční dcera na španělskou chřipku a do třetice zemřela jeho žena při porodu. Manžel si vybavil, co všechno o tom domě slyšel a zcela zlomený se rozhodl ho prodat. Kupce hledal dlouho, nikdo neměl zájem, s cenou musel jít hodně dolů. Nakonec si dům koupili starší manželé, kteří se chtěli na podzim života přestěhovat z města na venkov.

Dům si upravili a byli v něm spokojení. Asi po pěti letech, při jedné návštěvě dcery s vnoučaty, došlo k velkému neštěstí. Tříletá vnučka spadla do studny a než ji stačili vytáhnout, utonula v ní. Za další rok náhle zemřel majitel domu. Prý byl zdravý vitální, bylo mu něco málo přes šedesát a jednoho rána se prostě neprobudil. Jeho žena nechtěla v domě zůstávat sama, a tak se dům opět prodával.

Už to zkrátím. Každého dalšího majitele a obyvatele domu postihla nějaká tragédie nebo neštěstí. Úmrtí, úrazy, neštěstí. Posledními majiteli se stali manželé, respektive paní, která nám dům nabízí ke koupi. Když ho kupovali, prý na nějaké zkazky a hrůzostrašné historky nevěřili. Jenže po dvou a půl letech bydlení, kdy její muž zahynul při úraze, svůj pohled přehodnotila a chce tam odtud pryč. A na rovinu nám říká i důvod. Nechce nic zamlčovat, protože chce mít čisté svědomí a hlavně – stejně bychom se to dozvěděli. I proto nám zprostředkovala setkání se sousedkou – pamětnicí.

A my teď stojíme s mužem před velkým dilematem. Máme dům koupit, nebo ne? Jak jsem psala, je za cenu více než přijatelnou, v místě, které nám vyhovuje jak lokalitou k bydlení, tak ohledně dostupnosti do zaměstnání. Dům je sice starý, ale dobře udržovaný, svými nájemníky postupně rekonstruovaný, takže nějaké opravy a úpravy ho sice čekají, ale v podstatě je bez problémů obyvatelný tak, jak je. Dole je velká kuchyň, obývák a příslušenství, nahoře tři pokoje a na půdě ještě mansarda. U domu je dvorek a zahrada s ovocnými stromy.

Váháme. Hodně. Láká nás to, ale zároveň se bojíme. Jsme mladí, právě čekáme narození našeho prvního dítěte. Možná jsem i kvůli svému těhotenství poněkud senzibilnější, nevím. I když pravda je, že i muž si není úplně jistý. Říkáme si, je to dům, neživá věc, to všechno zlé, co se v něm stalo, byla jen souhra náhod a okolností. Ale kdo ví, že? Prostě ten červíček pochybností nám vrtá a způsobuje, že chvíli se přikláníme ke koupi a vzápětí ji zavrhujeme.

Co si myslíte vy? Koupili byste si dům s takovou historií?