Pohádal se s mými rodiči a zakazuje mi je vídat
.jpg)
Nevím, jestli tady najdu radu, spíš se asi potřebuju z toho, co mne trápí, nějak vypsat. Jde o to, že můj manžel se pohádal s mým otcem, do hádky se vložila i máma a pořádně to mezi nimi zajiskřilo. Naši u nás byli na návštěvě a po té hádce je manžel vyhodil. Doslova. Důvod hádky byl úplně zbytečný, chytli se kvůli rozdílným politickým názorům. Jak to bývá, nastoupily emoce a vzájemně si řekli věci, které se neříkají, táta označil mého muže za hochštaplerka a lenocha, padlo i několik hodně peprných výrazů z obou stran. Snažila jsem se je nějak uklidnit, ale nikdo z nich mě nevnímal.
Tohle se stalo před dvěma měsíci. Od té doby u nás naši nebyli. Nikoli proto, že by nechtěli, ale protože to manžel zakázal. Prohlásil, že už nikdy nepřekročí práh našeho bytu. Dokonce jim to ještě ten večer, když je vyhodil, zavolal. Já za nimi s dětmi jezdím sama a pokaždé se kvůli tomu s mužem pohádáme. Vadí mu, že se s nimi stýkám, prý ho smrtelně urazili a já mám jako jeho žena stát na jeho straně.
Máme kvůli tomu dusno, on má pořád potřebu to řešit, neustále v sobě živí tu zášť vůči nim a asi by byl nejraději, kdybych své vlastní rodiče zavrhla. Jenže to já nikdy neudělám, mám je ráda, děti je milují a oni nás taky. Musela bych být blázen, kdybych je od sebe odstřihla. To je prostě nepředstavitelné.
Je to pro mne hrůza. Rodina je pro mne hodně důležitá a to, co se stalo a jaké to má následky, považuji za naprosto nesmyslné a zbytečné. Naši by byli ochotni se s ním usmířit, ale on je jako balvan, nic s ním nehne.
Teď řeším, jak to bude na Vánoce. Na první svátek jsme vždycky jeli k našim, na druhý k jeho rodičům. Už teď mi manžel řekl, že v žádném případě nedopustí, abych tam o Vánocích s dětmi jela, že svátky chce strávit s námi. Že nebude sám celý den doma. Když jsem mu řekla, že ho nikdo nenutí aby byl sám, že může jet s námi, tak vylítnul jako cvok a chytnul takový amok, až jsem se lekla. Řval na mě, že se postará, abych už své rodiče nikdy neviděla, že jsem ho zradila, když ho urazili a místo, abych stála při něm, ještě přilévám olej do ohně a provokuju ho.
Je mi z toho na nic. Já jsem se té jejich hádky neúčastnila, naopak, snažila jsem se ji už v zárodku zažehnat. Jim všem ujely nervy, seštěkali se jako psi a mám pocit, že nejvíc ze všech to teď odnáším já. Nechci ztratit ani rodiče, ani manžela. I když přiznávám, že způsob, jakým se ty poslední dva měsíce chová, mě dost vyvádí z rovnováhy. Vždycky byl vznětlivější, je to cholerik, ale většinou se dokázal uklidnit. Teď mi připadá, jakoby se zbláznil.
Existuje nějaký způsob, jak urovnat takhle vyhrocenou situaci v rodině? Tak moc bych si přála, aby bylo všechno jako dřív.
7.11.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 56 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pohádal se s mými rodiči a zakazuje mi je vídat
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Křeček: 
souhlas
Andreo určitě bude líp moc Ti to přeji
jinak poradit neumím jen trpělivost a toleranci z obou stran 
Křeček: napsala si to presne. At se stalo cokoli, rodice bych neodstrihovala a rozhodne bych se s nimi neprestala stykat.
A presne jak pises... jake postar,a ze uz je neuvidim? taky bych se bala, ze toto je zacatek... ze priste budou facky.. a tim spise, bych se drzela zuby nehty dobrych vztahu k rodicum... aby mela kam odejit, az bude treba.
.JPG)
Jestli čtu dobře, hádka byla oboustranná, nebylo to jednostranné napadání ze strany rodičů, tzn. srovnat by to měly obě zůčastněné strany a Andreu do toho vůbec nezatahovat!
A aby na mě manžel řval něco ve smyslu, že se postará, abych neviděla rodiče, no to by udělal jednou a skončil by u mě.
Ať si trhne nohou a nestýká se s nimi, to bych určitě nehrotila, ale sama si do toho nenech kecat. Nebo se ještě necháš zmlátit a budeš mu věřit, že si to zasloužíš??
ax: tak to beru taky, partnerů můžeš mít za život několik, ale rodiče máš pořád jen jedny
.jpeg)
ax - 7.11.2012 8:24 proč jsou chlapi povětšinou takoví ješitní pitomci
.gif)
ax: souhlasím,rodina mi vždycky pomůže a bude tady se mnou v dobrém i zlém,ale partnerský vztah nemusí vydržet
To neudělá dobrou atmosféru ani na jedné straně..jen aby v tom nebyl druh domácího násilí,pozor na to....
annie: To je pravda. Ale sama za sebe můžu říct, že jsem zatím nepotkala chlapa, který by mi stál za to, abych se přestala stýkat s rodinou či dlouholetými přáteli. Zatímco partnerská láska je velmi pomíjivá a přelétavá, naši mi pomohli vždycky. Myslím, že jsem v tomto dost soudná na to, abych neskákala tak, jak někdo jiný (a teď myslím kohokoliv - partnera i rodinu) píská a že dokážu poznat, kdo to se mnou myslí dobře a kdo se mnou chce manipulovat.
Nevím, u hádky jsem nebyla, tak ani nebudu soudit kdo je v právu. Ale jedno Ti řeknu, kdyby mi partner začal diktovat a vyhrožovat se zamezením kontaktu s rodinou, udělala bych velice krátký proces a to tak, aby to pochopil i ten největší hňup. Je to moje rodina a moje kořeny a já jsem samostatná a svéprávná bytost. Rodiny se nevzdám bez ohledu na to, kdo tu hádku kvůli prdu začal a kdo koho urazil první 
Ty je máš ráda všechny a ostatní Tě zajímat nemusí, tak se nedej a nic si nevyčítej 
Bellana - 7.11.2012 7:58, ax - 7.11.2012 8:08 - na tom možná něco bude, bez důvodu by mu to jistě neřekl.
.JPG)
No, ono jsou to naše domněnky, ale pravda může být úplně jinde.
Jsou i takoví rodiče, co jim není žádný partner dobrý pro jejich dítě, ani kdyby byl z hořké čokolády posázený diamanty.
Mě se na tom pořád nelíbí ty zákazy... Však po něm nikdo nechce, aby k rodičům chodil a oni se nejspíš do jámy lvové taky nepohrnou.
Asi bude nejlepší nechat to "uležet".
Bellana 7.11.2012 7:58:
Také mě to zaujalo, že otec vyčetl zeťovi, že je lenoch. - Aby to nakonec nebylo tak, že manželovi se nechce makat, dcera si chodí k rodičům stěžovat a půjčovat peníze, až tátovi jednoho dne došla trpělivost a politika byla jen záminka...
No a co děti? Těch se snad hádky mezi dospělými netýkají a neměly by být o vánocích o návštěvu u babičky a dědy ochuzené - ani to manžel nechápe??
.JPG){kind=avatar}
"...táta označil mého muže za hochštaplerka a lenocha,..." Není to náhodou tak, že tvůj muž nemá práci a nehledá ji nebo ji často střídá? Nebo dělá takovou práci, která je na pomezí podvodu - třeba prodej předražených krámů důchodcům? Sice to otce neopravňuje k útoku, ale mít takového zetě, považovala bych za štěstí, že se s ním nemusím stýkat.
Stejně mě udivuje, že si dovolí na tebe řvát? Copak jsi jeho podřízená (takovému šéfovi bych práskla dveřmi a druhý den by měl na stole moji výpověď) nebo malý fracek, který mu rozbil okno nebo snad je bachař a ty vězeň? Nesnáším lidi, kteří se numějí ovládat a řvou. Už pro tohle by měl smůlu a šla bych do krajnosti. Na mě prostě nikdo nikdy kvůli ničemu řvát nebude, dokud jsem na svobodě.
Tak tuto situaci mám za sebou. Lítala jsem mezi nima jako "nudle v bandě" jak se říká. Po prvé se to srovnalo po narození druhého dítěte a po druhé to u nás došlo skoro až na rozvod, kdy si manžel uvědomil, že i když ksem stála na jeho straně on se zabejčil a že nepovolí. Nakonec v zájmu zachování naší rodiny povolil, ale vztah mezi mým otcem a manželem byl jen zdvořilostní, ale alespoň tak. Pokud byla maminka chodili k nám když měl manžel odpolední a já k nim kdykoli. Nikdy bych si nenechala zaKÁZAT NÁVŠTĚVU rodičů. Potom podruhé, když už byl jenom táta, tak jsme k němu chodily kdy jsme chtěly. Nakonec když byl táta 2 roky upoutaný na lůžko a já se o něj starala a starost o naši rodinu převzal manžel, tak vlastně ukázal svůj charakter, že když o něco jde tak je rodina nejvíc. Tak jak se mi chováme a zachováme k rodičům svým nebo partnera, tak naše děti mají vzor jak se ony budou chovat k nám. púřeju ti hodně sil a nervů je to náročné, všechny máš ráda a nikomu z nich nechceš ublížit, ale oni všichni si vůbec neuvědomují, že nejvíc ubližují tobě, která jsi v tom nevinně a určitě tě mají všichni rádi. Ale domluvit se musí oni, ty jim to můlžeš maximálně usnadnit tím, že jim to jaksi "předjednáš".
