Zůstávat v manželství jen kvůli dětem?
.jpg)
Jsme spolu s manželem patnáct let, máme dvě děti ve věku 11 a 9 roků. Poslední dva roky se naše manželství nějak hroutí, alespoň já to tak cítím a není mi už s manželem hezky. Čím dál víc jsem z našeho vztahu unavená a říkám si, že bez něj by mi bylo líp. Jenže co děti? Jak k tomu přijdou?
Můj muž je takový zvláštní individualista. Vždycky byl takový a do určité míry se to dalo bez problémů snášet, ale s postupujícím věkem se to u něj prohlubuje a začíná být nesnesitelný. Přitom navenek tak nepůsobí, nikdo z našeho okolí netuší, jaký je ve skutečnosti. V širší rodině nebo mezi přáteli je zábavný, komunikativní, oblíbený. Vím jistě, že pokud bych přišla s rozvodem, nikdo by to nepochopil, ani mí rodiče ne.
Ale já už opravdu nemůžu. Na první pohled s mi asi nic tak strašného neděje, ale pro mě je to ono pověstné tisíckrát nic umořilo vola.
Největší problém je jeho pedantství a puntičkářství. Šílím z toho. Nic mu není dost dobré, ke všemu, co udělám, má připomínky, často po mě různé věci opravuje. Někdy mi připadá, že vysloveně slídí, aby našel něco, co mi může vytknout. Já už jsem úplně zblblá, uklízím jako blázen, všechno pořád pígluju, rovnám, leštím, ale víte, jak to je, když se v bytě žije, navíc s dětmi, je prakticky nemožné mít neustále dokonale uklizeno. A tak pro něj není problém si každý den najít něco, za co mě zepsuje jako malou holku. On nevidí, co všechno je hotové a udělané, že je uvařená večeře, obstarané děti, udělané úkoly, on se zaměřuje na to, co není: Proč je v koši tolik špinavého prádla? Mohla bys snad vyprat, ne? To prádlo v té ložnici na komodě míníš vyžehlit kdy? A kdy naposledy jsi utírala prach na monitoru u televize? Ty to nevidíš? Ta omáčka je nějaká málo (moc) zahuštěná, už snad vaříš dost dlouho, abys tyhle věci měla vychytané, ne? Jak to, že děti ještě nejsou vykoupané?
Nemůžu vypsat všechno, bylo by to na opravdu dlouhý elaborát. Už ani nespočítám, kolikrát jsem s ním mluvila, vysvětlovala, obhajovala se, prosila, vztekala se. On mi na to vždycky řekne, ať přestanu hysterčin a ať se zamyslím nad svým chováním. On si prostě vůbec nepřipustí, že by dělal něco špatně. On je ve svých očích dokonalost sama a o tom se nediskutuje.
Jsem už úplně vyčerpaná. Děti už nejsou úplně malé a vnímají to taky. Před dvěma týdny odjel manžel na čtyřdenní služební cestu a starší dcera mi řekla, že se jí líbí, jaký je doma klid. Ale je to jejich otec, mají ho samozřejmě rádi.
Já si ale čím dál intenzivněji uvědomuju, že už takhle dál žít nemůžu. Ničí mě to, vysává mi to veškerou energii. Necítím se doma dobře, připadám si jak v tlakovém hrnci. Pořád čekám, odkud zase přijde nějaká výtka, poučování, kritizování. Zkoušela jsem se nad to povznést a nevnímat to, nepouštět to do sebe, ale vydržím to vždycky jen chvíli. On mě vždycky udolá. V noci špatně spím, z práce chodím se staženým žaludkem, co zase bude.
Nevím, co mám dělat. Vydržet, než děti dospějí a pak se trhnout, nebo to udělat hned? Nechci dětem brát úplnou rodinu a vystavovat je stresu z rozvodu rodičů, jen z té představy mám strašné výčitky svědomí. Ale z představy dalších deseti let v tomhle soužití mi je fyzicky úplně nevolno.
14.6.2019 Rubrika: | Komentářů 57 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Zůstávat v manželství jen kvůli dětem?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
kobližka: já i pár let vstávala před čtvrtou ....před pátou prvním MHD už jsem cestovala.....
to je jedna z velkých výhod důchodu.......
sharon: 15.03 no právě - od 15 let jsem vstávala ve 4.45,tak teď si užívám,že můžu jít spát kdy chci a vstávat kdy se mi zachce...no,vlastně...mám pejska a ta mi dá jasně najevo,abych už z toho pelechu vylezla 
kobližka: já ti to věřím.....a to je pravda , máme důchod tak si můžem dělat co chceme...hlavně se budit bez budíku....
sharon: 23.15 to si nevymýšlím,on se hrozně těšil do důchodu,že bude každý den dělat snídani.A tak to dělá.Do Žabky to máme asi 150m,tak vezmu čubajznu,vyvenčí jí a koupí to pečivo.Ale aby to nevypadalo,že je svatej,tou snidaní a ranním venčením jeho aktivity končí ale omlouvá ho,že po totálce kyčle a nic moc,skoro jako před.Ale co,oba jsme v důchodu a děláme jen,co chceme,už nic nemusíme 
jediná výhoda tohoto věku 
kobližka - 14.6.2019 22:49: to je hezké
kobližka: ......to je moc hodný.....to každý nemá,
u nás jsou snídaně skromné ...zato oběd je "vášnivý"....
sharon: 22.37 Můj zas hraje divadlo,teda ochotnicky,jezdí na srazy házenkářů,veteránů...ale hlavně - každé ráno dělá snídani a to musí být plný stůl,to on má hrozně rád a ještě mi dojde pro čerstvou kaiserku
kobližka: můj ještě od mládí rybaří - ve výbavě má tak cca auto - myslím finančně no a zahrádka , to je jeho.....
oni se ti muži v práci cítí tak nějak ještě užiteční nebo co....
sharon: 19.51 můj by taky rád ještě něco dělal,ale zdravotně už to nejde a to ho dost štve.Celej život na hřišti,házená a jiné sporty,pak chodil zpivat s kapelou,postavil 3 domy...no jo,co už,věk člověk nezastaví,ale i tak je to fajn.
kobližka: podobně
....můj i uvaří a i když má důchod , chodí do práce , nenutím ho , chce sám.....a velké pouto jsou vnučata.....vdaná jsem podruhe, s prvním jsme byli cca 4 roky , dnes jsme přátelé a scházíme se u společnýho syna bude mu 47....(i s jeho už třetí ženou)....já byla na pohřbu jeho táty , on na pohřbu našich....prostě je to život , asi jsme divní ale já to tak nevidím.....žijem jen jednou.....
sharon: 17.32 my jsme 8.června spolu byli 46 let.Taky nebylo všechno růžové,to neříkám,ale pořád stojíme při sobě.Manžel nikdy nechodil do hospody,nemluvime spolu sprostě,nevyžaduje po mě nesmysly,nevolá na mě,že má hlad,protože stejně jako já,má dvě ruce a nohy,takže se obslouží sám.Nic si nezakazujeme,každý má tolik svobody kolik chce.Vždycky byl nesmírně pracovitý,za což jsem si ho vážila.Oba jsme rádi,že se máme.
kobližka: 9:16.......tahle slova tesat do kamene.......
nastavit pravidla od začátku....u nás to funguje 45 let -a na 100% to už doklepem....a né že by u nás nebývala "itálie"......pohádáme se i dnes hlavně kvůli kravinám......
teď tzv.na stará kolena jsme rádi že jsme dva, že jsme spolu.....třeba dnes , super společný den i přes děsivé vedro....po nákupech jsme si dali kapučíno v cukrárně a pohodička....
není umění se rozvádět , je umění překonat.....
za prvé - předpokládám, že taky chodíš do práce, tudíž by on měl taky doma něco dělat. Když se mu nelíbí, jak vaříš, ať si jde do hospody, na praní a žehlení si může zaplatit služku atd... a hlavně, bych ho taky zaměstnala a pak za ním chodila prudila, jak dělá svoje práce špatně...
Nejspíš to ale není řešení, takže bych mu řekla, že buďto manželská poradna, nebo rozvod rovnou.
Jako kvůli dětem by se neměla ničit funkční manželství z důvodů typu "už se tak nemilujeme jako ze začátku" či "v posteli je to nuda" - nicméně tohle je psychické týrání a manžel JE vadný, podobně jako by byl "vadný" třeba alkoholik nebo vrah... Dětem by bylo lépe samotným a s tatínkem se vídat, když budou chtít a stát o to (a tatínek si bude muset hlídat, jak moc je bude prudit s úklidy a podobně, aby k němu chtěly).
Ne. Naopak. Právě kvůli nim nezůstávat. Jednou z nich můžou být buďto podobní tvorové a nebo nejisté ustrašené chudinky. Vždycky se najde způsob, jak to vyřešit.
A jestli to pochopí okolí, které s ním nežije - to by bylo to, co by mě zajímalo skutečně nejmíň.
Takový tvor jako je popisovaný pán, až bude žít sám, to teprve uvidíte, jak rychle vše přehodnotí.
Komandovat, to on asi umí dobře. Ale aby to sám udělal, až bude žít bez manželky? To jistě ne!
Asi bych mu vrazila do jedne ruky smetak a do druhe varecku. Nelibi se ti jak to delam, udelej si to sam. Nejlepsi by bylo si udelat takovou malou dovolenou, sama nekam do lazni a nechat mu deti a domacnost na krku (aspon tak na dlouhy vikend nebo na tyden), pak po prijezdu prastit kufrem a hned slidit, co vsechno neudelal.
Nejsi jeho sluzka, a stejne at udelas cokoliv, tak to bude spatne, protoze si na tebe musi neco najit.
Mas stesti, muzes od nej odejit... Ja mela. bohuzel, takovou matku... Vim jak ti je. Bala jsem se odpoledne, kdy k nam chodila kazdy den po praci. Nejhorsi bylo, ze kdyz neco nebylo udelane, tak se "nabidla" ze to udela, ale pak to omilala jak dlouho, ze nebyt ji, tak bychom (podle ni) v podstate shnili ve spine a o hladu. Mela jsem dve male predskolni deti, znate to samy, jake to je. Rano jsem vytrela podlahu, no a neco rozlily, tak jsem to jenom setrela. Ona to snad citila, tak se hned nabidla, ze mi podlahu vytre, kdyz nemam cas... S tim oblecenim, ucesem atd. to bylo taky tak. Nove saty, no vypada to jako nocni kosile.... Je mi vas lito, a doufam, ze brzo najdete silu se mu vzeprit a bud mu dat ten smetak nebo kopacky...
