Reklama:

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

K dítěti chůvu? Proč ne?

K dítěti chůvu? Proč ne?

Každá maminka malých dětí to zná. Nikdy nekončící kolotoč, pohotovost takřka nepřetržitě, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Ačkoli své děti miluje nade vše, přesto ji občas přepadne neodolatelná touha mít chvíli klid, pár hodin jen sama pro sebe. Je to pochopitelné, každý člověk si potřebuje občas vydechnout a načerpat síly. Situace je pak ještě náročnější, když maminka na mateřské zároveň i pracuje.

Bez zajištění hlídání to zkrátka někdy nejde. Každý však nemá k dispozici ochotné babičky či kamarádky. Řešením se tak může stát placená chůva. Mnoho maminek už tuto variantu využívá, je však i hodně těch, které se jí brání a příčí se jim svěřit své ratolesti někomu cizímu.

Pokud zoufale potřebujete hlídání k dětem a jste na vážkách, zda si najmout chůvu či ne, možná vám rozhodování usnadní rozhovor s naší čtenářkou Lubar.

Máš dva malé syny, jsi na mateřské a k tomu ještě pracuješ. To je na jednu ženu dost. Kdy jsi dospěla k tomu, že zkusíš najít nějakou hodnou paní, která by se o děti pár hodin v týdnu postarala?

Myšlenka, že bych si mohla nějaké hlídání (tehdy ještě jen pro jednoho syna) zajistit, se mi v hlavě honila v podstatě od prvního okamžiku, kdy jsem začala po jeho narození opět pracovat – tedy od jeho prvních narozenin. Od prvních úvah k chůvě však u nás byla hodně hodně dlouhá cesta, trvala bezmála tři roky.

Začala jsem u jeslí, ale s hledáním jsem byla rychle hotová – „veřejné“ jesle v naší blízkosti nejsou žádné, a soukromé jsem si jako začínající advokátka s malým dítětem, pracující tak na čtvrtinový úvazek, skutečně nemohla dovolit. Na nějaký čas jsem pak od hledání hlídání upustila, protože v té době mi mohla dost pomoci švagrová – bydlí sice šedesát kilometrů daleko a Maxe jsem k ní musela vozit, ale na vytržení trnu z paty to bylo v tu chvíli ideální řešení.

Znovu jsem se po hlídání začala poohlížet vloni, když jsem znovu otěhotněla a zároveň se mi začala moje praxe dost rozjíždět. Tehdy jsem na inzerát jsem oslovila jednu místní maminku, která si hlídáním přivydělává na mateřské. Ač by tato varianta nebyla finančně příliš náročná, rychle jsem od ní ustoupila. Shodou okolností právě tuhle „hlídací maminku“ si totiž pamatuji z hřiště, kde nervozně na děti, svoje i ty, které hlídala, křičela, a kde se její hovory s kamarádkami točily kolem toho, jak strašná je ta maminka, které synka hlídá.

Je vidět, že sehnat spolehlivé a seriózní hlídání není vůbec jednoduché. Kde jsi nakonec vaši chůvu „objevila“?

Oslovila jsem pak několik agentur z okolí (v našem městě v té době žádná nebyla) a všechny sice byly schopny mi někoho na hlídání sehnat, ale nemohly garantovat, že chůva bude časově tak flexibilní, jak bych já se svou profesí potřebovala. Navíc všechny agentury za hlídání dětí požadovaly více peněz, než kolik jsem byla ochotná platit (platilo se za každé hlídané dítě zvlášť, plus cestovní náklady na chůvu – nebyla místní).

Manžel naštěstí může pracovat z domova, takže jsme i nadále péči o malé děti dvou pracujících rodičů „pytlíkovali“ sami. Po čtyřech letech života s dětmi, od kterých jsme si s manželem nemohli vůbec odpočinout, se bohužel únava začala projevovat velmi i na našem vztahu, oba dva jsme byli ve stresu, děti jsme si často jen předávali mezi dveřmi tak, aby jeden či druhý mohl odejít pracovat.

Teprve letos v létě jsem dospěla k tomu, že chci někoho, kdo se mi o děti postará pravidelně, a to bez ohledu na nepravidelnost v mém pracovním vytížení. A pomohla mi místní agentura.

Z kolika adeptek jsi vybírala a jaké byly tvé požadavky?

Agentura mi nabídla dvě adeptky. Požadavky na chůvu jsem dopředu stanovené pevně neměla, měla jsem jen svou představu ideální chůvy, ale ta mi připadala tak trochu jako sci-fi: paní ve středním věku, třeba v invalidním důchodu, která by našim dětem zprostředkovala kontakt s generací našich rodičů (bohužel naše děti nemají prarodiče), chtěla jsem, aby s dětmi dokázala dobře vyjít, aby jim dala něco víc, než jsem schopná jim dát já sama, aby pro děti byla obohacením. Když nám agentura naši „tetu chůvu“ představila, měla jsem jasno hned, chůvaprotože ona je ztělesněním mých představ.

Jak probíhalo seznámení s dětmi?

Seznámení probíhalo zejména s mladším synem, které mu v té době bylo osm měsíců. Poprvé přišla chůva jen na hodinu, já jsem byla v kuchyni, ona se mu věnovala v obýváku. Podruhé přišla na dvě hodiny, teprve potřetí tu s ním zůstala sama na čtyři hodiny.

Obě děti snáší chůvu velice dobře, mladší se na ni radostně směje, když jí vidí přijít, starší sám řekl: „Tetu chůvu mám moc rád!“ Chůva se dětem po celou dobu, kdy tu s nimi je, věnuje na sto procent, nemusí řešit, jestli tu je či není uklizeno, co má uvařit, nakoupit, vyřídit. Hned po příchodu usedá v obýváku na koberec, kde si s nimi hraje, pak je vezme na procházku do přírody a po návratu si s nimi opět hraje, jídlo jim dává připravené ode mne, takže s tím nemá vůbec žádné starosti. Myslím, že to je klíč k tomu, že děti jsou opravdu spokojené, chůva jim totiž přináší něco, co jim já, zaměstnaná máma, bohužel dát nemohu – několik hodin souvislého času jen a výlučně pro ně.

Jak často ti chodí chůva hlídat a jak ten „volný“ čas využíváš? Čtenářky, které o chůvě uvažují, bude určitě zajímat i cena za tuto službu.

Máme domluveno, že chůva bude chodit jednou v týdnu na čtyři hodiny, ale obvykle je to tak, že přijde v týdnu dvakrát a dohromady to dá těch hodin tak devět, deset... Dokud jsem chůvu neměla, myslela jsem si, že ji ani nepotřebuji. Teď, když ji mám a vím, že jí můžu důvěřovat, tak ji najednou potřebuji mnohem častěji. Většinou v době, kdy hlídá, pracuji, ale občas ten čas využiji jen tak pro sebe, jdu se kouknout do obchodů, kam se s kočárkem nedostanu, jdu ke kadeřnici, nebo jen tak relaxuji na procházce se psem. Každá máma malých dětí ví, jak vzácné jsou ty chvilky, kdy je člověk sám, a díky chůvě si tyhle chvíle můžu aspoň občas užít. Platím jí 120 korun na hodinu.

Co bys poradila maminkám, které o chůvě uvažují a stále se nemohou rozhodnout? 

Pro mě osobně byl při rozhodování důležitý okamžik, kdy jsem si dokázala přesně uvědomit, jakou chůvu chci a co očekávám, že by mi chůva měla přinést. Dokud jsem hledala jen hlídání, pochybovala jsem. Ve chvíli, kdy jsem začala hledat chůvu – tedy člověka, který tu v určitý čas bude jen a výhradně pro moje děti, pochybnosti mě přešly. Když dnes vidím svoje děti, jak jsou s chůvou spokojené, vidím, jak jim její péče prospívá (dělá s nimi věci, které mě třeba příliš nebaví nebo na které nemám čas), vidím, že i ona je má ráda, a zároveň díky času, který je ona s nimi, já mám na děti větší trpělivost, méně na ně křičím, jsem míň unavená, tak lituji, že jsem se pro chůvu nerozhodla už dávno. A tak bych naší chůvě ráda vzkázala: „DÍKY, TETO CHŮVO, JSTE SKVĚLÁ!“

Děkuji za rozhovor.

Meryl


3.12.2008   Rubrika: Život a vztahy   |   Komentářů 58   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - K dítěti chůvu? Proč ne?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-57
evelyn
evelyn - 3.12.2008 8:34

smajlik - 60smajlik - 60mit chuvu a brat si deti jen kdyz mam chut a ony nejeci, tak jich klidne vyplivnu tucetsmajlik - 42smajlik - 16

 
dadka
dadka - 3.12.2008 8:23

Jarka7: Mít dítě do šesti let u chůvy a jezdit se podívat 1x do týdne a ještě ke všemu být doma a nepracovat,... to nechápu.

 
IVUSKA 56
IVUSKA 56 - 3.12.2008 8:01

Já to řešila kamarádkami. Kino, divadlo, cvičení to bylo Ok. Jednou já tobě, podruhé ty mě. Když jsem šla do práce a musela chodit na směny, měla jsem v paneláku kamarádku se stejně starým dítětem a ta hlídala, když jsme byli oba v práci. peníze nechtěla, tak jsem jejím dětem kupovala oblečení, botičky, hračky - prostě co jsem věděla, že potřebují. Dokonce vzala dceru i ke svým rodičům na 3 týdny. Dcera, která špatně jedla se na vsi rozjedla a za ty 3 týdny se spravila o 2 kila a byla celý den venku se zvířátky a moc se jí tam líbylo. Nebyla to chůva, ale jak psala Jarka7, člen rodiny. Dodnes na ni ráda vzpomínám a nebýt jí asi bych se ani nepřestěhovala, neporodila 2 dítě. Měla děti 5 dnů a vždycky je přivedla ukázat a pomazlit.

 
Aja
Aja - 3.12.2008 7:45

Kdybych stejnou situaci musela řešit, klidně bych chůvu brala. Nevidím na tom nic divného. Na privátě jsem si tím i přivydělávala. Domácí si taky chtěli trochu odpočinout, zajít do kina, do divadla nebo někam ke známým. Prostě zaťukali na okno a domluvili jsme se. Žádný problém...

 
Jarka7
Jarka7 - 3.12.2008 7:26

A nebo to raději zkopíruji:
Moje matka-není důležité proč- mne v 6-ti týdnech mého života odvezla ke své imobilní matce, která měla ošetřovatelku a hospodyni. Přišla k nám údajně v době, kdy babička onemocněla jako sirotek z kláštera a pomalu převzala nejen vedení domácnosti, ale i péči o babičku a postupně se stala členem rodiny. Bydlela u nás, měla svůj pokoj atd. Moje matka mne předala do její péče, snad na chvíli, aby se,........důvod nevím. Byla jsem tam do 6.let. Nejkrásnější doby mého dětství!smajlik - 61 Hospodyně byla víc než mojí mámou, byl to zlatý člověk se srdíčkem na dlani, který naší rodině dal svůj život.Skromná, zásadová,pracovitá a velmi trpělivá. Vše co umím, mne naučila ona. Vařit, prát, žehlit, šít, zahradu,..... smajlik - 62Matka, i když byla v domácnosti, za mnou jezdila pár km jen 1x za týden, otec denně. Tak dopadly i vztahy. S matkou odcizení a s otcem vše o.k.Dnes už nežije nikdo z rodiny, tak to mohu napsat. Marka mi byla drahá víc, než všichni dohromady a pro mne je stále se mnou.smajlik - 30Znala moje trápení, lásky i úspěchy.Doopatrovala jsem ji do jejího konce, naši Marku mi už nikdy nikdo nenahradí.smajlik - 10- V tvém případě se odcizení nemusí vůbec dít. Chůva bude chůvou a ty budeš denně dítě a rodinu vidět. Chce to jen a jen přesná pravidla.Já bych se chůvy nebála, ale vyhradila bych si čas na rodinu a kariéru. Dnes už nebude chůva pracovat od rána do noci, soboty a neděle. Dnes je to normální zaměstnání, na rozdíl od mého dětství.-Zastávám názor, že prvních 6 let života dítěte utváří jeho základní pohled na život a hodnoty. Můžeš zůstat doma 6 let?- Výborná chůva je učitelka, vzor, kamarádka i vrba, když se dítěti zalíbí, nevidím v tom takový problém.Kéž ty tu naše Marka byla se mnou pořád! smajlik - 30Přeji dobrý výběr řešení smajlik - 61

 
Jarka7
Jarka7 - 3.12.2008 7:21

Ale to už tu bylo probíráno 9.10.2008. Mám stejný názor jako tehdy a nechci to opisovat. Všem přeji hezký den smajlik - 61

 
Andula
Andula - 3.12.2008 6:38

jasmine: nechápu tvou poznámku týkající se 120 korun. Ale k tvé hlavní výtce - naprosto souhlasím s Lubar, potažmo s Kotětem. Chůva je báječná věc. Taky jsme nikdy neměli hlídací prarodiče a vím, jak těžké je zvládnout s malými dětmi i práci. Zpětně vím, že jsem si měla nějaké hlídání k dětem najmout dřív a ve větší míře, byla bych třeba i já a můj bývalý manžel v menším stresu.

 
sevenofnine
sevenofnine - 3.12.2008 6:30

Jasmine: 10 hod. týdně to není moc, ona přece neodkládá dítě na celý den aby mohla dělat kariéru. Spoustě maminek hlídají babičky a občas dýl jak na pár hodin (mojí sestře moje matka hlídá, klidně 2-3 dny v týdnu u sebe doma).
Ano, jsou dokonalé matky, které hravě zvládají péči o děti, domácnost a práci samozřejmně bez jakékoliv pomoci, je zajímavé, že to jsou ponejvíc ženy, které mají dospělé děti a vzpomínají co všechno oproti dnešním maminkám neměly a jak to krásně stíhaly ... moje tchýně je taky taková ...

 
jasmine
jasmine - 3.12.2008 6:04

Asi jsem staromodní ale chůvu k dětem,nikdy.Určitě bych 120 korun na hodinu dělala ,jednou jsou to děti,které jsem si porodila tak chůvu rozhodně ne!!!

 
dadka
dadka - 3.12.2008 5:42

Je to dobrá věc a chůva za 120,-Kč na hodinu je výhra!

 
Madietta
Madietta - 3.12.2008 2:19

Jako ženu ve zcela stejné situaci - pracující matku dvou malých synů - mě před nutností mít chůvu "zachraňují" jen ochotně fungující hlídající prarodiče. Dávám "zachraňují" do uvozovek, protože kdyby jich nebylo, zcela jistě bych občas služby chůvy taky využila. Nevidím na tom vůbec nic špatného. smajlik - 47

 
Delete
Delete - 3.12.2008 1:07

Myslím si,že to je dobrá věc mít chůvu pokud se jim nemůžeme věnovat ,když děláme dlouho a máme na to. V nějakém zařízení to není ono a ani se jim takto věnovat nemůžou. Sama mít tyto možnosti a dělat dlouho ,tak to svým dětem udělám. Je to fakt dobrá věc ta chůva. smajlik - 29

smajlik - 4smajlik - 25

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-57
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 80344.
    Archiv anket.