Zůstávat v manželství jen kvůli dětem?
.jpg)
Jsme spolu s manželem patnáct let, máme dvě děti ve věku 11 a 9 roků. Poslední dva roky se naše manželství nějak hroutí, alespoň já to tak cítím a není mi už s manželem hezky. Čím dál víc jsem z našeho vztahu unavená a říkám si, že bez něj by mi bylo líp. Jenže co děti? Jak k tomu přijdou?
Můj muž je takový zvláštní individualista. Vždycky byl takový a do určité míry se to dalo bez problémů snášet, ale s postupujícím věkem se to u něj prohlubuje a začíná být nesnesitelný. Přitom navenek tak nepůsobí, nikdo z našeho okolí netuší, jaký je ve skutečnosti. V širší rodině nebo mezi přáteli je zábavný, komunikativní, oblíbený. Vím jistě, že pokud bych přišla s rozvodem, nikdo by to nepochopil, ani mí rodiče ne.
Ale já už opravdu nemůžu. Na první pohled s mi asi nic tak strašného neděje, ale pro mě je to ono pověstné tisíckrát nic umořilo vola.
Největší problém je jeho pedantství a puntičkářství. Šílím z toho. Nic mu není dost dobré, ke všemu, co udělám, má připomínky, často po mě různé věci opravuje. Někdy mi připadá, že vysloveně slídí, aby našel něco, co mi může vytknout. Já už jsem úplně zblblá, uklízím jako blázen, všechno pořád pígluju, rovnám, leštím, ale víte, jak to je, když se v bytě žije, navíc s dětmi, je prakticky nemožné mít neustále dokonale uklizeno. A tak pro něj není problém si každý den najít něco, za co mě zepsuje jako malou holku. On nevidí, co všechno je hotové a udělané, že je uvařená večeře, obstarané děti, udělané úkoly, on se zaměřuje na to, co není: Proč je v koši tolik špinavého prádla? Mohla bys snad vyprat, ne? To prádlo v té ložnici na komodě míníš vyžehlit kdy? A kdy naposledy jsi utírala prach na monitoru u televize? Ty to nevidíš? Ta omáčka je nějaká málo (moc) zahuštěná, už snad vaříš dost dlouho, abys tyhle věci měla vychytané, ne? Jak to, že děti ještě nejsou vykoupané?
Nemůžu vypsat všechno, bylo by to na opravdu dlouhý elaborát. Už ani nespočítám, kolikrát jsem s ním mluvila, vysvětlovala, obhajovala se, prosila, vztekala se. On mi na to vždycky řekne, ať přestanu hysterčin a ať se zamyslím nad svým chováním. On si prostě vůbec nepřipustí, že by dělal něco špatně. On je ve svých očích dokonalost sama a o tom se nediskutuje.
Jsem už úplně vyčerpaná. Děti už nejsou úplně malé a vnímají to taky. Před dvěma týdny odjel manžel na čtyřdenní služební cestu a starší dcera mi řekla, že se jí líbí, jaký je doma klid. Ale je to jejich otec, mají ho samozřejmě rádi.
Já si ale čím dál intenzivněji uvědomuju, že už takhle dál žít nemůžu. Ničí mě to, vysává mi to veškerou energii. Necítím se doma dobře, připadám si jak v tlakovém hrnci. Pořád čekám, odkud zase přijde nějaká výtka, poučování, kritizování. Zkoušela jsem se nad to povznést a nevnímat to, nepouštět to do sebe, ale vydržím to vždycky jen chvíli. On mě vždycky udolá. V noci špatně spím, z práce chodím se staženým žaludkem, co zase bude.
Nevím, co mám dělat. Vydržet, než děti dospějí a pak se trhnout, nebo to udělat hned? Nechci dětem brát úplnou rodinu a vystavovat je stresu z rozvodu rodičů, jen z té představy mám strašné výčitky svědomí. Ale z představy dalších deseti let v tomhle soužití mi je fyzicky úplně nevolno.
14.6.2019 Rubrika: | Komentářů 57 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Zůstávat v manželství jen kvůli dětem?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
A že by doma nechala děti? A proč né? Jsou i jeho a ony by mu samy řekly že s mámou je to lepší.
Žila jsem několik let ve společné domácnosti s podobným blbcem, bohužel, nešlo hned kam odejít, čekala jsem na výměnu bytu a trvalo to déle. Úplně přesně ještě teď slyším ať se zamyslím nad svým chováním! On dokonce kritizoval i mé oblečení, účes,... "vždyť ty ani nejsi ženská!"
Moje sebevědomí bylo zadupané do bahna.
Když jsem už bydlela ve svém a zjistila že se dá žít i jinak a že o mě mají zájem i jiní muži, přišel na to že se stýkám s jiným a byla z něj hromádka neštěstí, zhroutil se. Najednou sliboval, prosil, byl pozorný,.... ale časem to bylo jako dřív. Rozešli jsme se a já si užívala nádhernou svobodu.
A jak zde již bylo napsáno, měla si Vendula udělat jasno hned a pěkně domácí práce rozdělit. Není pozdě, chce to si s manželem v klidu popovídat, navrhnout rodělení prací, případně jeden týden ty, druhý já. A pokud na to nepřistoupí, klidně pustit z ruky třeba drahý porcelán tam kde stojí a odejít z bytu. Taky by nebylo špatné odjet sama na víkend, případně na týden na dovolenou. Ať pán pozná co se doma dělá.
obětovat se kvůli dětem je hezké, ale nevděčné - neocení to. Je to tvůj život. a on ti utíká. Ztrácíš sebeúctu.
Já bych se asi šprajcla, není to hotové, co ti brání v tom, aby jsi to udělal sám a lépe jak já.
Pokud pomůžeš budeme mít více času se věnovat sobě a dětem.
Chodíte do práce oba, tak domácnost a děti nemusí být jen na tobě.
Kritika k jídlu, vzala bych talíř a seškrábla do WC a odkázala bych na chleba.
Já teda hraběnkám
Tak to bych nevydržela ani týden, řešení "špičatou stranou žehličky BUM do spánku" a pak ho položit vedle rozbitého konf.stolku
To mi přijde horší nežli v nějaké škole pro vzorné manželky - to snad ani nezvládne paní pouze v domácnosti? Dětem musí být trapně jak tatínek neustále shazuje vše, co maminka udělá - nelze mu říct "a Tobě nenarostly ručičky ? Jaký byl asi před svatbou, přetvařoval se, nebo růžové brýle Vendulky vše zakryly ??? Mne to naštěstí nepotkalo ani v jednom ze dvou manželství, ten první byl zcela zahlcen prací na řadovém domku a svou funkcí,jen mne mrzelo, že nechtěl,abych po maturitě při dálkovém studiu pokračovala na VŠ - /ženská prý nemá být chytřejší,tehdy jsem byla málo průbojná,on si pak klidně umřel a mne mohla s dětmi potkat lepší budoucnost/. Druhý manžel byl domácí kutil a pivař po večerech v hospůdce,ten ani nevěděl, co jí a domácí práce byly rozděleny,já vydělávala více nežli byl jeho důchod-tudíž mohl akorát "držet ústa a krok"
Vendulko, nevím - nevím - každého nepěkného dne v našem krátkém životě je škoda a deset hezčích a spokojenějších let bude zatraceně chybět - zatím jsi ještě mladá a spíše překonáš rozvod a začátky - vždyť si musíš vážit sama sebe.Nedovedu si představit váš intimní život, já bych po každém peskování aspoň týden spala v obýváku - kdožví zda takový pedant nevyžaduje i při sexu "aby nožky ležely vodorovně vedle sebe??"atd. - děs a hrůza - jedině snad ho taky peskovat v té posteli jistě "pán velkomožný" nebude nějaký přeborník a své nedostatky si kompenzuje v tomto svém jednání,ovšem to bude stejně konec manželství
Zasloužíš si medaili - přežít 15 let "takové převýchovy" nedokáže každá žena 
denkas: 10.49 pravda,nezažila,ale jedno vím,ze s opilcem,násilníkem a takovým chlapem,co tady popisuje Vendula, bych prostě nebyla.Za nic.Na to se mám moc ráda 
a žiju jenom jeden život,víc jich mít nebudu.
.jpg)
kobližka: ty si nezažila,tak nepochopíš 
Ono to není, že ji přenese přes práh a hned spustí!! Ono je to plíživý,nenápadný,...a najednou nesnesitelný.
Vendula by to měla řesit. Děti jsou už větší, měla by si i s nima o tom promluvit.
Jarča*: Tak to ja sem asi divná. U nas doma tata mamě pomahal. Chodil jednou tydně na velký nakup. Cestou s práce koupil maso. Dokonce i pral velké pradlo. I pomohl při vaření. Ale bydleli sme v bytovce. A přesto sem si ve své domácnosti vse nejraději dělala sama. Ale je pravda, že kdybych měla nad sebou kontrolu, tak by mě to přestalo bavit.
kobližka: já si nestěžuju. Je fakt, že můj manžel je vychovaný přesně tak, jak popisuješ, a jeho předešlá žena ho v tom jedině utvrdila. A znáš to přísloví o starém psu a nových kouskách... Koneckonců u nás doma, když jsem byla malá, to bylo zrovna tak, a i v rodině mého prvního manžela. Tak kde měl člověk brát nějaké vzory? A když jsem se vdávala prvně, byla jsem moc mladá a blbá na to, aby mě napadlo něco měnit.
Já bych dneska už ani nechtěla chlapa, který by se všude motal. Ten můj je spolehlivý v tom něco zařídit, odvézt, přivézt, udělat těžší práce třebas kolem chalupy. A doma už jsme sami dva, tak si to tam dělám po svém. Jak jsem psala, on to moc neřeší.
Ale jsem ráda, když vidím u všech našich mladých, že tam už ta dělba práce probíhá jinak. Říkám jim, že si musí nastavit pravidla od začátku, mně to nikdy nikdo neřekl
Ženy,žasnu co za chlapy to máte po svém boku,proboha je 21.století !!! Žena už dávno není v manželství,nebo v jiném svazku jen pro to,aby obletovala mužíčka,vedla vzorně domácnost a po příchodu drahého chotě z práce mu ještě přistrčila papuče...proboha,to si sebe tak málo vážíte,že připustíte,aby s vámi takto jednal a choval se doma jako milostpán? Přesně,jaké si od začátku nastavíte hranice,když dovolíte,aby se takto majetnicky choval,tak to prostě dělá.A teď mi řekněte upřímně - máte po tom všem s ním ještě chuť na sex? Vážíte si svého muže,máte ho ráda? A co takové soužití přináší vám? Myslím že jen myšlenky,že až se děti osamostatní,že se rozejdete.To by pro mě byly ztracené roky.
Linda: to, co popisuješ, jsem se taky postupně naučila, ale trvalo to. Můj manžel se sice doma taky nepřetrhne, ale aspoň nic nekomentuje. To spíš já jsem naše začátky prožívala těžce, protože už přede mnou ženatý byl, a mluvil o bývalé ženě (ne ve zlém), jaký byla uklízecí maniak. A já jsem z toho měla komplexy, že taková nejsem Dneska, když prohlásí, že je potřeba někde něco utřít, tak taky odpovídám, že ví, kde máme hadr. Nebo už se rovnou zeptá, kde je hadr - ne, že by to nevěděl, ale aby zdůraznil, že jde něco udělat. No a nejčastěji mám pocit, že raději ani nic nevidí
Ať je článek vymyšlený nebo pravdivý, po přečtení je mi jasné, že já bych s takovým psychopatem nebyla
Linda: ty to máš vychytané Ale každý neumí být takhle spalchovací, a když, je to asi běh na hodně dlouhou trať se to naučit. A nevím, jestli by byla paní něčeho takového schopná, když to nechala zajít takhle daleko: "už jsem úplně zblblá, uklízím jako blázen, všechno pořád pígluju, rovnám, leštím..."
To není k žití.
.jpg)
Pokud je ten clanek pravdivy a Vendula neni v mezicase uz podruhy vdana tak bych poradila:
mam doma neco podobnyho, ne ze by jezdil po nabytklu prstem ,ale je schopen natazen u tv mi oznamit, ze tamhle u stropu to vypada jako pavucina a mela bych s ni neco udelat. Ze mu doslo ciste obleceni mi oznami az kdyz uz neni, ne den predem ze si bral predposledni apod. Ve stredu jsem stravila pul odpoledne na mega nakupu a pochuzkach po meste, prijedu domu a pozadala jsem ho o pomoc pri vytahovani tasek z auta a uklidu veci na misto a on mi oznamil, at pockam az bude v tv reklama - lezel na gauci a cumel na treninky na zitrejsi Le Mand. .....
jak to resim? naucila jsem se ho (uz pred dlouhymi lety ignorovat) a nebo odpovidam ve stylu ze dana vec vadi jemu a ne me, tak at ji udela on. On bude krafat do tveho zivota jenom tolik, kolik mu sama dovolis. Tazke misto sklonene hlavy a vnitrniho nastvani mu odpovez. Kdyz bych to prevedla na tvoje priklady.
ON: Mohla bys snad vyprat, ne? TY; peru o vikendu, pokud potrebujes neco akutne pracka stoji tamhle a navod mas tady (a vraz mu navod do ruky)
ON: A kdy naposledy jsi utírala prach na monitoru u televize? TY: to si nepamatuji a zadny prach tam nevidim, ale pokud ty ano tady je prachovka.
ON: Jak to, že děti ještě nejsou vykoupané? TY: koupou se sami a mas pravdu tak je prosim zazen do vany a nejlepe ted hned.
Ten tvuj chlap se doma nudi ,zaprahni ho - ja uvarim ty udelas s detmi ukoly apod (u nas to vydrzelo tyden, pak mel najednou strasne moc prace nebo musel narychlo nekam dojet apod a prenechal dmacnost opet me a zacal blbe krafat o necem jinym).
