Svatbu nechce, ale děti mají mít příjmení po něm
Žijeme s přítelem spolu pět let, máme dvě děti, tříletou holčičku a ročního syna. Svatbu jsme neměli, protože přítel ji považuje za zbytečnou. Já se vdávat chtěla, ale nepodařilo se mi ho přesvědčit. Tak jsem na něj přestala tlačit, řekla si, že jinak je to fajn chlap, s nímž je mi dobře a nebudu to lámat přes koleno. Jediné, co jsem si vymínila bylo, že děti budou mít příjmení po mně.
S tím měl partner tedy docela velký problém, ale já byla v tomto ohledu stejně neoblomná jako on s odmítáním svatby. Řekla jsem mu, že pokud chce, aby měly děti jeho příjmení, vede k tomu jediná cesta, svatba. A pokud trvá na tom, že se ženit nechce, nezbývá mu než respektovat, že děti, které já odnosím a porodím, s nimiž budu na mateřské a chodit po doktorech a všude možně, budou mít stejné příjmení jako já. Trochu kolem toho bylo dusno, ale nakonec to přijal.
Po narození dcery bylo všechno v pořádku, jeho rodiče sice trochu prskali, ale brzy je to přešlo a užívali si vnučku. Když se před rokem narodil syn, tak přítel už od chvíle, kdy jsme z ultrazvuku znali pohlaví, naléhal, aby měl syn příjmení po něm, jako pokračovatel rodu. Odmítla jsem to. Znovu jsem mu zopakovala, že můžeme mít všichni společné příjmení po svatbě, ale pokud je to on, kdo ji odmítá, tak to taky bude on, kdo jako jediný bude z nás čtyř mít to příjmení odlišné, že nevidím, důvod, proč bych to měla být já.
Opravdový problém ale nastal po synově narození s jeho rodiči. Jestliže u vnučky to ještě tak nějak zvládli, u vnuka je to pro ně nepřijatelné. A začali mi dělat peklo. Neustále proti mně brojí, poštvávají svého syna, tlačí na něj, aby se zachoval jako chlap a prosadil pro svého syna jeho příjmení. Zajímavé je, že vhodnost sňatku, když už jsou na světě dvě děti, nějak opomíjejí. Pro ně jsem strůjcem tohoto všeho čistě já, sobecká, přehnaně emancipovaná a nesnášenlivá žena, s níž je jejich syn nešťastný. Kradu mu děti, upírám mu otcovská práva a celkově pro mě nemají vlídné slovo.
Nejhorší je, že já vůbec nevím, jak se zachovat. Nechci k nim jezdit na návštěvu, nechci, aby jezdili oni k nám, ale dost dobře tomu nemůžu zamezit, mám za partnera jejich syna a upírat jim kontakt s vnoučaty taky dost dobře nejde. Tím by trpěly hlavně děti, které za nic nemohou. Zkusila jsem s přítelem na rovinu promluvit na téma svatba, ale bezvýsledně. On je zaseknutý, že v žádném případě a už vůbec ne takhle, že by se cítil do toho chomoutu dotlačený. Řekl mi, že jsem jak umanutá.
Já už dneska vím, že jsem udělala chybu hned v počátku, vůbec jsem s ním děti mít neměla. Místo toho, abychom si užívali rodinu, tak jsme teď rozhádaní jak mezi sebou, tak s jeho rodiči. Není mi vůbec dobře, připadá mi, že jsem tlačená ke zdi a občas uvažuju, že snad těm dětem nechám to příjmení změnit, jen aby byl klid. Jen si nejsem jistá, jestli by tento můj ústupek klid opravdu přinesl.
13.10.2019 Rubrika: | Komentářů 58 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,2/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Svatbu nechce, ale děti mají mít příjmení po něm
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Aha, chlap se nechce ženit, ale přehnaně emancipovaná je Zita. Takové a prarodiče , co frčí do syna a brojí proti matce vnoučat, patří poslat do ďupky. A partner bude taky trouba, když se tak nechal od rodičů zmanipulovat.
Hanča:
tak v tomhle teda problém nevidím, máme s maželem dohromady 7 dětí a kupodivu kluci trvali na svatbě a pak děti, jedna dcera se vdávala po 10leté známosti a dvou dětech, no a další měla dítě s přítelem, který se pak vyboural a dnes žije s jiným,dítě ve škole a nijak neřešíme, že mají každý jiné příjmění ač tvoří rodinu, já preferuji spíš klidný život a tohle jsou pro mně prkotiny
milá Zito , vše si musíš vyřešit sama ...a buď ráda že vůbec víš s kým ty děti máš jsou tací že to neví , bud ráda že jsou zdravé .....třeba se vše časem srovná..... hodně štěstí....
a ještě
důchod
platíš si důchodové pojištění?
budou ti třeba chybět roky....
sallie: mně by vadilo už to, že jsem mu dobrá za služku, ale za ženu mu nejsem dobrá
před lety tu byl článek...podobný...
rozešli se...a jednalo se o majetek - každý měl svůj účet
z jeho se platil byt, auto, dovolená, nábytek...prostě hmotné statky
z jejího jen jídlo, drogerie atd....
ostrouhala a neměla ani byt, ani auto....prostě nic....
nakonec byla vděčná za azylový dům....
Ono je to dneska všechno tak nějak naruby,pravidla jsou na nic,ve všem se dává volná ruka a svobodné rozhodnutí.Protože jinak bychom byli za začátečníky a staré konzervy.Začalo to u mediálně známých lidí,kteří začali hlásat,že k lásce papír nepotřebují a postupně se toho chytil kde kdo.A protože jsem ze staré školy,tak tohle já neuznávám.
Tady určitě nepomůže,když paní ustoupí a dítěti dá jméno po otci.Koukám,že jeho ego je nad vším.A co na to rodiče Zity? Co na to otec budoucího děcka,že obě jeho děti budou mít kazdý jiné příjmení? Ono se říká,že po bitvě je každý generál,ale ŽENY,proboha,dobře si rozmyslete,s kým budete mít děti!!! Copak příjmení matky je něco společensky méně ceněno? Já bych teda dítě,které bych měla s nesezdaným partnerem, pojmenovala po sobě.
já vůbec nechápu ty nynější mladé lidi, kteří nadělají nejdříve děti a pak možná .....ještě v min.století to byla ostuda jako hrom) pánové nechtějí do chomoutu a pak klidně opustí ženu s dětmi - nikdy nebylo tolik samoživitelek a na hranici chudoby- v manželství jsou vyřešena určitá práva, jinak přece ani ve špitále neřeknou nic o partnerovi a co když se něco stane-žádný vdovský důchod
jeho rodičům do toho nic není - trvala bych na svém - vždyt je možno se nechat oddat během pár minut, 2 svědky najít v kanceláři před obřadem, rodičům bych nic neřekla a všechna jména pak nechala přepsat - vlk se nažral a koza zůstala celá
proč mají mít děti jiné příjmení -prarodiče nejsou normální
Kozoroh18: Myslím že v tomto přìpadě je jakékoli vyjasňování k ničemu.
Je to váš život, rodiče vám do toho nemají co mluvit, žádný z partnerů by neměl být svou rodinou manipulován na co má jeho partner jiný názor, to by jste si měli vyjasnit sami. V žádném případě by jsi jim neměla podlehnout, to by byl začátek tvé prohry ve všem.
Ty chodíš s dětma po doktorech, vodit do školky a vypadá to lépe, když máte stejné jméno. Samo, že otec má práv,o aby jeho děti nosily jeho příjmení, ale řekla jsi mu názor, on ho nechce akceptovat a ty by jsi měla akceptovat jeho požadavky a ještě se nechat tlačit prarodiči do něčeho co je vůbec nemusí zajímat.
Mohlo by se stát, že se vezmete, dáte jim příjmení po manželovi a nakonec se rozvedete, protože váš vztah může být již narušený, pak vám budou i rodiče říkat, no vidíš, že to šlo.
Druhá sousedka nedavno vdávala dceru, která s partnerem má dvě děti 3 a 1 rok. Když pominu starosti kolem svatby, sousedka si ani tu svatbu neužila, protože hlídala stále vnučky a tak malé opravdu nejde nechat bez dozoru ani minutu.
Proto milé slečny. Pokud nechcete zůstat celý zivot svobodné matky, nepořizujte si děti před svatbou.
Moje sousedka má dceru, také nějak ke svatbě nedošlo a asi 3 roky po narození dcery se rozešli pro jeho nevěry. Po čase nová velká láska a planování svatby po narození syna, ale již během těhotenství se rozešli. Obě děti mají na přání otců jejich příjmení. A tak má sousedka na schránce 3 jména. Pokud ještě začne s někým žít a opět bez svatby, budou tam jména čtyři.
asi úplně nejvíc by mi na tom vadilo to, že u dcery to "nevadilo" a u syna se najednou můžou po****. Protože to byla "jen" holka??? Ty voe, ty by teda jeli....
Dohoda byla jasná, svatba nebude, děti budou mít příjmení po tobě.
A ne, pokud ustoupíš, klid ti to nepřinese, protože tchánovci si nevidí na špičku nosu, stejně budeš ta špatná atd... A partner je teda pěkný podrazák, měl tě v tomhle podpořit a poslat rodiče k šípku - jednou pro vždy. Pokud ustoupíš, podtrhne tě příště - zjevně se neumí rodičům postavit - jako CHLAP by se zachoval, kdyby stál na straně své rodiny, své partnerky a svých dětí... a neposlouchal a nepodléhal štvaní rodičů....