Přítel „nemusí“ moje děti. Může si zvyknout?
.jpg)
Jsem rozvedená, je mi šestatřicet let a mám dvě děti – šestiletou dceru a tříletého syna. Obě jsou po rozvodu v mé péči a se svým otcem se vídají každý druhý víkend. Před třemi měsíci jsem se seznámila se svým současným přítelem, se kterým si opravdu velmi dobře rozumíme. Bohužel, co se dětí týká, tak tam to z přítelovy strany dost skřípe.
Vím, že jsme spolu krátce a je brzy dělat nějaké závěry, ale čím dál víc přemýšlím, jestli to nemám utnout hned, i když mi ta představa doslova trhá srdce. Mám ho ráda. Hodně.
On je o rok starší než já, svobodný, bezdětný. Seznámili jsme se na narozeninové oslavě mé kamarádky a okamžitě mezi námi přeskočila jiskra. Už z té oslavy jsme odcházeli spolu a hned na další den jsme si domluvili rande. Řekla jsem mu, že mám děti a on to přijal tak nějak vlažně, neptal se na ně, nezajímalo ho, kolik jim je, jakého jsou pohlaví, nic. Jen tak pokrčil rameny a řekl, že pro ženu v mém věku je to přirozené, když má děti.
Scházeli jsme se několikrát týdně, naštěstí nemám problém s hlídáním, máma bydlí ob dva baráky od nás a je ochotná hlídat kdykoli. Asi po šesti týdnech jsem iniciovala jeho seznámení s dětmi, naplánovala jsem společný sobotní výlet. Přítel s tím souhlasil a měla jsem dokonce i pocit, že se těší, jak se s nimi seznámí. Ten výlet proběhl tak nějak divně. Děti jsem na seznámení s novým strýčkem připravila a po prvotním ostychu se uvolnily a snažily se s ním normálně komunikovat. On na ně ale téměř nereagoval. Odpovídal jim dost úsečně a po chvíli to vypadalo, že je mu celý tento výlet nepříjemný a těší se, až to skončí.
Jeho chování jsem přisuzovala tomu, že sám děti nemá a není na ně zvyklý, že se třeba časem otrká a uvolní. Ale brzy jsem zjistila,že to asi nehrozí. Mně má rád, chce se mnou být, to ano, ale dalšímu setkání s dětmi se vyhýbá. Víkendy, kdy jsou děti se mnou, se vůbec nevidíme, případně jen bez nich, když je dám k našim. Ale vzhledem k tomu, že si je bývalým manželem o víkendech střídáme, dělám to jen výjimečně. Chci s nimi trávit čas, věnovat se jim a ne je odkládat k prarodičům.
Přítel to moc nechápe. Když jsou děcka u svého táty, tak je přítel celý víkend se mnou u mě v bytě, ale odchází ještě dřív, než se děti vrátí. Evidentně se s nimi nechce vídat.
Nechtěla jsem do toho moc vrtat, aby neměl pocit, že na něj nějak tlačím, ale teď jsem to už nevydržela a na rovinu se ho zeptala, zda má s mými dětmi nějaký problém. Odpověděl mi, že ne, jen prostě ty malé děti moc nemusí, neví, jak s nimi komunikovat a tak. Navrhla jsem, že bychom se mohli častěji vídat všichni čtyři, že by mu to třeba pomohlo, ale to zavrhl. Prý je na to ještě brzy a on chce být hlavně se mnou.
Nevím, co si o tom mám myslet. Když jsme spolu, je nám fajn, cítím se dobře, on je pozorný, inteligentní, má rozhled. Nenudím se s ním. Jeho postoj k mým dětem a k faktu, že je mám, mi dělá vrásky. Říkám si, jestli má cenu ten vztah dál budovat, jestli si na ně někdy zvykne. Co když ne? Ztratím s ním třeba několik let a pak to skončí. Co si budeme povídat, i když ho mám ráda, děti jsou pro mne tím nejdůležitějším, nikdy bych je kvůli žádnému chlapovi nehodila přes palubu.
Co myslíte vy? Mám našemu vztahu dát ještě šanci? Nebo by bylo lepší to za těchto okolností radši ukončit pod heslem čím dřív, tím líp?
8.4.2016 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 57 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Přítel „nemusí“ moje děti. Může si zvyknout?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Z dopisu vyznelo, ze mu bude asi take kolem 35. let, mozna vic. Svobodny a bezdetny. Tady bych hledala problem......pozorny, inteligentni, ma rozhled, mozna je hezky a ma dobre placene zamestnani....ale.....neni na zeneni a nechce deti...to je muj nazor.
Pán by možná stál o děti,ale jen o svoje.Brala bych tento vztah jen jako nezávazný,když jsou vaše děti u otce,tak se slézejte,ale dávat někoho násilím dohromady,když o to nestojí,tak to nemá cenu.Pro děti je lepší,když je doma pohoda,a ne aby řešili pro ně cizího chlápka,co na ně zahlíží.
Katastrofální scénář:
Seznámila se s nebezpečným pedofilem, který se záměrně kontaktům s dětmi vyhýbá
... no jo, maluju čerta na zeď, ale se svými dětmi bych člověka seznamovala až po hodně dlouhé prověrce. To se mi to kecá, když mám po sezóně, dobře vím, že strom života je daleko "zelenější".
Taky souhlasím. Na vážnou známost to nevypadá, takový člověk by měl aspoň chápat, že děti budou na prvním místě, co se týče času o víkendu nebo by navrhl nějaký kompromis.
A seznamovat je s novým pánem takhle brzy mi taky připadá bezohledné. Musí o nich samozřejmě vědět, možná je jednou nezávazně vidět,ale vyloženě jako nějaký známý, co se náhodou stavil, ale jinak - dokud pán nebude opravdu " dlouhodoběji prověřen jako přijatelný" tak do toho děti netahat a neplést jim hlavu. Už tak to mají těžké.
.jpg)
Sylva píše, že přítel nechápe, když nechce odkládat děti k prarodičům a trávit s nimi čas, když je má doma...
to není člověk, který by je za pár měsíců/let akceptoval a byl ochoten se o ni "dělit". Není rozdíl, jestli je seznámila brzy, nebo později. Poradila bych nehledat v tom vážnou známost a případnou náhradu otce pro děti, protože to nikdy nebude fungovat. Jak tu už zaznělo, nech si ho pro příjemné chvilky a jako milence, protože jako životní partner pro Tebe a děti s největší pravděpodobností nepřipadá v úvahu... hodně štěstí 
.jpg)
orinka: PEGG: 
máte PRAVDU
Sylvo nezmění se hodně v rozhodování
.jpeg)
orinka - 8.4.2016 9:45 "pokud si nevážíš svobody"
Moje řeč, s jedním chlapem má blbé zkušenosti (když se rozvedli) a honem si nasadí do baráku dalšího
Pro Boha PROČ?
Vykašli se na to! Tys asi chápala seznámení jako náhradu dřívějšího manžela a táty, chceš dětem dopřát kompletní rodinu. Chlap si chce podle všecho jenom užívat bez starostí a závazků, to není typ pro rodinu. Scházet se občas kvůli sexu, prosím. Ale proč motat dětem hlavu člověkem, kterému jsou v lepším případě lhostejné? Najdi si, pokud si nevážíš svobody třeba tátu s dětmi, který je lidštější.
sallie - 8.4.2016 6:02 přesně.
Moc Sylvu nechápu, proč to nebere jako hezké odreagování od běžných starostí, proč se honem žene do vážného vztahu? Je strašně brzy.
Nech tomu čas, jestli to má být, tak to bude a jestli ne, tak to ani násilím nezmůžeš.
Proč hned ukončovat vztah, prostě si užívej hezké chvilky a ostatní nech osudu.
.gif)
Ano, je to možná brzo, ale jak je vidět, on o děti poravdu zájem nemá a pochybuji že se to zlepší když se kontaktu s nimi vyhýbá.
Ostatně, asi ani ten vztah nebere tak vážně, když nemá snahu brát rodinu jako celek. A bude hůř až děti budou zlobit, jemu to bude vadit, bude nepříjemný.
Já bych to ukončila nebo se smířila s tím, že mám jen milence.
sallie: úplně souhlasím, je to brzo a "tlačí na pilu", zatím měli randit spolu a ne tahat do toho hned děti, po třech měsících ještě, kromě sexu, nemají ani vytvořený vztah mezi sebou - všechno je nové a neokoukané, natož, jak píše, že seznamovala hned po 6 týdnech 
Sylvo, přítel má víc rozumu než ty... takhle v začátku vztahu bych do toho děti vůbec nemotala. Jako po šesti týdnech známosti představovat dětem nového strýčka mi přijde bezohlednost vůči dětem.
A přítele chápu, chce randit a poznávat tebe, vztah v začátcích je křehký a nemá cenu do toho hned zatahovat celou rodinu. Pokud bude fungovat vztah mezi vámi, tak pak je možno na tom nějak budovat jeho vztah k tvým (pro něj vlastně cizím) dětem... a hlavně vztah dětí k němu, děti přišly o otce, nemá cenu jim představovat dalšího muže v okamžiku, kdy jde o pořád ještě o počáteční zamilovanost - a komplikovat vztahy o to, že třeba i tenhle muž zmizí z jejich životů.
