Po narození dítěte se manžel změnil
Chtěla bych se zeptat zkušenějších maminek (i babiček) na jejich zkušenosti. Potýkám se totiž s problémy ve vztahu s manželem a nevím, jestli nejsem moc přecitlivělá. Můj muž se totiž dost změnil, připadá mi, že se s narozením našeho dítěte nedokáže vyrovnat.
Přitom jsme si miminko oba dva přáli a když se mi potvrdilo těhotenství, byli jsme oba velmi rádi. Jenže ta radost trvala z manželovy strany dost krátce. Nejdřív těžce nesl mé nevolnosti. První tři měsíce mi bylo opravdu hodně špatně, dokonce mě kvůli tomu doktor nechal i doma na neschopence. Zvracela jsem celé dny, byla neschopná cokoli dělat, v mezičasech jsem pouze spala. Muž mi vyčítal, že jsem přehnaně úzkostlivá a moc se pozoruju, prý ty nevolnosti v takové míře nejsou normální a podezíral mě, že přeháním. Hrozně mě to mrzelo, místo, aby mě podpořil, musela jsem se ve svém stavu vypořádávat ještě s jeho rozladěností.
Ve čtvrtém měsíci se konečně vše nějak urovnalo, dokonce jsem se vrátila do práce a vypadalo, že už bude vše v pořádku. Bohužel, v šestém měsíci jsem se začala otevírat a opět jsem skončila na neschopence na rizikovém těhotenství. Nesměla jsem dělat nic těžkého, měla jsem nakázáno se co nejvíce šetřit. Opět k velké nelibosti mého muže, který mi odmítal v domácnosti s čímkoli pomoci s tím, že když už se válím doma, tak snad se o všechno dokážu postarat. Tak jsem se starala, pomalu jsem všechno dělala a nic po něm radši nechtěla. Jedině velké nákupy jsme zajišťovali spolu. Sám na ně odmítal jezdit.
Doufala jsem, že až se malá narodí (věděli jsme, že čekáme holčičku), se muž srovná a při pohledu na svou holčičku zjihne a začne se chovat jako správný otec a manžel. Ani toho jsem se zatím však nedočkala a vypadá to, že ani nedočkám. K porodu se mnou jít odmítl, což jsem respektovala a nenaléhala na něj, ale ani potom se zrovna příkladně neprojevil.
První šok jsem zažila po návratu z porodnice. Ačkoli jsem se snažila před porodem doma vše připravit a uklidit, když jsem se po těch pár dnech v porodnici vrátila domů, chtělo se mi brečet. Stačil tam udělat nehorázný binec. Nádobí snad neumyl celých těch pět dní, všude se válelo jeho špinavé oblečení, postel byla rozhrabaná, kelímky, papírky, prázdné obaly od čehokoli byly rozmístěné jak mu upadly od ruky po celém bytě. O stavu koupelny a záchodu snad ani nebudu psát. Nebylo nakoupeno, nic. A to všechno po té, co jsem ho při návštěvách v porodnici prosila, aby se postaral.
Když jsem stála uprostřed toho bince s malou v náručí, normálně jsem se rozbrečela. Přišlo mi to od něj nadmíru sobecké a neskutečné, nechápala jsem, že mu není stydno. On nás tehdy domů akorát dovezl a prohlásil, že musí do práce. Odjel a nechal mě tam. Já byla po porodu ještě rozbolavělá, hodně mě bolely stehy, ani sedět jsem pořádně nemohla. Přesto jsem se tam do toho pustila, abych dala byt aspoň trochu dohromady. Pak jsem zavolala své mamince a poprosila ji, jestli by nepřijela. Přijela samozřejmě téměř hned a ochotně mi to tam pomohla dát pořádně do kupy. Respektive ten úklid převzala, pak došla nakoupit aspoň to nejnutnější na pár dní a uvařila mi polívku a jídlo i na druhý den.
Jak jsem měla slabou chvilku a bylo mi to všechno líto, tak jsem si jí postěžovala a přiznala, že než přišla, ten binec tam byl mnohem větší, že jsem aspoň to nejhorší poklidila sama. Ona dostala na mého muže opravdu velký vztek a ačkoli se nám nikdy do ničeho nepletla, tak (aniž bych o tom věděla), když odešla, mu zavolala a seřvala ho jako malého kluka. A tím tomu všemu pravděpodobně nasadila korunu.
Malé jsou teď tři týdny a manžel se mnou nemluví. Jen mi oznámil ten telefonát s mámou a strašně na mě řval (poprvé v životě), že něco takového od mne nečekal, že co je mezi námi má mezi námi zůstat a ne, že já si budu chodit žalovat k mamince. Moje argumenty o jeho bordelu, který jsem já, pár dní porodu, uklízela, vůbec neposlouchal.
Je mi z toho všeho na nic. Místo, abychom si užívali naši malou a byli správná rodina, je doma dusno. Muž je od rána do večera v práci, domů se chodí doslova jen vyspat. Malou vlastně ani nevidí, jen koukne do postýlky, když už spí. V noci k ní taky nevstane, aby ho nerušila, odstěhoval se do prázdného pokojíku, který v budoucnu plánujeme jako dětský. Zatím mám malou v ložnici.
Omlouvám se za román, ale jsem toho nějak plná, je mi hrozně úzko. Pořád brečím, což není určitě dobře a připadám si strašně sama. Malá je zlatíčko, tu miluju nejvíc na světě. Strašně bych chtěla, abychom byli jako normální rodina. Jenže s mužem není řeč a já po několika pokusech už nějak nemám sílu ani chuť se doprošovat.
Myslíte, že je to třeba jeho způsob, jak se vyrovnává se svou novou otcovskou rolí? Je mu 28 let, dokud jsem neotěhotněla, bylo mezi námi všechno v pořádku. Vůbec tu jeho změnu osobnosti nechápu.
23.3.2015 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 60 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Po narození dítěte se manžel změnil
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Abrasia: Mám obavy, že ten pán byl ale podstatně lehčí případ, spíš zabedněnost, a stačilo ho důrazně upozornit. Tento je prostě sobec, seřvání od tchyně ho nepřinutilo se aspoň zamyslet, výtky manželky nebere vážně, na to, aby ho vzala pánví po hlavě a seřvala ho sama ona nemá odvahu nebo sebevědomí, to, co navrhuje Linda mi připadá docela schůdné. Odstěhovat se k rodičům, než se dá po porodu dokupy. Pán doma patrně vytvoří binec no a pak podmínit návrat domů úklidem a změnou přístupu. V klidu, žádné hádky, ale opouštěla uklizený byt a v chlívě žít nebude, on snad nemyslí vážně, že bude ona uklízet prokazatelně pouze jeho svinčík.
Buď se pán vzpamatuje nebo nebudou spolu, ale čímvíc o tom přemýšlím, tím mi tam nějak chybí ty zásadní důvody, proč spolu vůbec být. Jestli i ta radost z těhotenství není spíš něco, co si Michala představovala než co pán skutečně cítil.
Abrasia: v podstate souhlasim, osobne bych na to asi nemela, rozcilovat se s takovym pablbem, rozhodne ne po navratu z porodnice (aspon teda v tom stavu v jakem jsem byla)...pri me nature bych se otocila a odesla s tim ,ze se vratim az bude byt alespon v puvodnim stavu. A jestli je to pod jeho uroven? No hlavne ze neni pod jeho uroven aby manzelka uklizela JEHO bordel! A sla bych bud k rodicum nebo do B&B nebo kamkoliv jinam, mozna podle miry nasranosti i k tchyni s tim ,ze ten bordel doma muze byt pro mimino i nebezpecny (netusim odkud na me co vyskoci)
Abrasia: Naprostý souhlas!
Nemám co dodat k diskusi, taky si myslím, že Michala teď vidí to, co dřív neviděla, ale začala tušit už při tom rizikovém těhotenství.
Abrasia:
ty jsi taky moje krevní skupina
kareta: Na kontrolu možná, ovšem nevím, jestli je ten typ, co vydrží neuklízet.
Pokud si za celou dobu společného soužití až do těhotenství nevšimla, že pán po sobě nechává binec a není ochotný doma sáhnout na práci, je patrně ten typ velmi výkonné domácí hospodyně, která svým tempem ani neumožní vznik nepořádku.
Chyba byla, že se víc bála usměrnit manžela než ohrozit dítě. Pokud se má šetřit a místo toho, aby seřvala manžela, že díky jeho pohodlnosti taky můžou přijít o dítě, sklapne a dělá, co si pán přeje, je to na pováženou.
Verera: dopis ne,....sms jedu k našim. ani bych neuváděla na jak dlouho.A další krok by byl na něm. Domů bych samozřejmě občas zašla na kontrolu, pokecala se sousedy, a zmizela ještě pře návratem blba z práce. A mohl by si mne zkusit znova namlouvat.
On se nezměnil, je takový jaký byl i dřív, jenže tehdy jsi ho nepotřebovala. Je to sobec a dítě. Takové chování nepochopím, byl by schopen tě podržet třeba v nemoci a postarat se o dítě? Pravděpodobnější mi připadá, že by tě osočil, že sis ten slepák vymyslela, a nemůže to tak bolet, abys mu neudělala večeři, místo toho se válíš v nemocnici.
Chápu matku, taky bych asi v takovéhle situaci vypěnila a doufala, že se pánovi rozsvítí, některé věci se chlapům musí říct, aspoň určitým. Jelikož ale zareagoval tak jak zareagoval, nechce na tebe brát ohledy. Zajímalo by mě, jak by reagovala jeho matka.
Je smutné to říkat, ale než s takovýmhle chlapem, tak snad je lepší být sama, potřebuješ mít klid. Pokud na to máš, seřvi ho a nenech si od něj nic líbit,možná to nepomůže, ale třeba ho to aspoň nakopne, že nejsi taková puťka, co si nechá vše líbit. Pokud ne, sbal se na měsíc k rodičům, nech mu dopis. Uvidíš, co bude dál.
Neni, Michaelo. Bohuzel jste si vzala rozmazleneho sobce, ktery vidi jen sebe. Pokud muzete, odejdete.
Vubec nechapu vychovu takovych jedincu.
Kareta: Me napadlo to same. Nebo spis,jestli nema milenku. Pochybuju,ze by se takovy lenoch v praci predrel a byl tam po vecerech.
Já bych řekla, že se manžel po narození dítěte nezměnil. Naopak, zůstal stejný sobec jako byl předtím.
Pokud byl "středobodem Tvého vesmíru", tak to s ním šlo. Tys ho opečovávala a on se laskavě nechal. Ale když Ti bylo ouvej a potřebovala jsi naopak něco od něj, tak tak to bral jako křivdu, že mu nemůžeš sloužit.
Je to rozmazlenej mamánek a nejspíš Ti bude líp bez něj.
Seber malou a odstěhuj se na šestinedělí k rodičům. Ty teď potřebuješ klid a podporu. A on buď dospěje, nebo odejde. Pokud odejde, žádná škoda ho nebude.
Nechce s tebou být a dělá vše pro to, aby rozchod šel od tebe. Na rovnou hru nemá koule.
Z článku není moc patrné,jak dlouho jste se znali,jak dlouho společně žili....Zda on něco vůbec doma předtím dělal ,jaký vztah máte s jeho rodiči,takto se mi zdá,že váš manžel je nezralý,sobecký,líný,nevychovaný a na jeho vývoj musela jeho původní rodina mít vliv (zdá se špatný....).Co s takovým lumpem ?? Zkusit všechny možnosti ,po dobrém to prodiskutovat,snad se v něm pohne svědomí....Možná má taky divné kamarády,kteří mu "dobře" radí,aby si z něj manželka neudělala podpantofláka.Ještě bych vyčkala nějakou dobu,možná se na měsíc odstěhovala k mámě a byla bych zvědavá,jestli se vůbec přijde podívat.No může se stát i to,že se odstěhuje mezitím pryč,ale aspoň by se vědělo,na čem jste.Jinak si myslím,že někteří si nacházejí vztah ke svému dítěti až postupně,jak dítko roste. Někdo si nezvykne nikdy,je -li nějak duševně narušený,pak se ani za otce nehodí.
On se nezměnil, vždyť i při tvém rizikovém se choval jako Ho**DO, opravdu sis asi vybrala blba na ntou. Možná něco pochopí, ale myslím, že je to sobec a změnit se nezmění.