To je dost, táto, žes mě konečně taky někam vyvez
.jpg)
„Hurá, uděláme si celodenní výlet na tříkolce,“ zajásal přítel Martin, když se nám naskytla možnost vyzkoušet si jízdu na tomto báječném stroji na vlastní kůži. Jeho prvotní nadšení jsem sdílela s ním, leč přiznávám, že poněkud opatrně a s obavami. Tříkolka je totiž něco jako motorka na třech kolech (když to popíšu čistě žensky amatérsky) a k takovým mašinkám nemám moc důvěru. Na motorce jsem seděla naposledy ve svých patnácti letech se svým bratrancem a naše pubertální jízda tehdy skončila fiaskem v podobě bouračky, při které se naštěstí nikomu nic nestalo. Přesto jsem tento zážitek brala jako varování z nebes a rozhodla se, že již nikdy nebudu pokoušet osud a na motorce ani ničem podobném mne už nikdo neuvidí.
A teď, po více než třiceti letech se mi naskytla možnost toto své předsevzetí porušit. Moje „já“ se rozdělilo na dva stejně silné tábory: Z jedné strany mne sžíralo strachem a obavami a z druhé nadšením a neskonalou touhou si to vyzkoušet. V důsledku tohoto schizofrenního rozdvojení osobnosti jsem si ještě večer před dnem D nebyla jista, zda na tu mašinku budu schopná nasednout.
Poslední, konečné a definitivní rozhodnutí padlo v okamžiku, kdy Martin na tříkolce slavnostně dorazil před náš dům. Koukla jsem, vydechla a okamžitě se rozhodla: Jedu! Pravda, srdéčko mi bušilo až v krku a po výjezdu do víru velkoměsta jsem ještě několik minut bojovala s neodolatelnou touhou vystoupit.
Tato rozpolcená bitva byla nakonec ukončena ve chvíli, kdy jsme se vymotali z Prahy a vyrazili po výpadovce směrem na jih. V tomto okamžiku se mé obavy vytratily kamsi do ztracena a já jsem si začala jízdu vychutnávat plnými doušky. A bylo to báječné.
Jeli jsme, kam nás zrovna napadlo. Vnímali jsme vůni polí a lesů, kterými jsme projížděli, mávali míjejícím motorkářům a autům, za jízdy pózovali fotoaparátům… Kde nás napadlo, tam jsme se zastavili a všude byla tříkolka centrem všeobecného zájmu zejména mužského pokolení.
Zastavili jsme se na kafe v Jílovém, na zmrzlinu v Pikovicích, pokochali se výhledem na Slapskou přehradu. Prosvištěli jsme kolem Konopiště… Jezdili jsme celý den a nemohli se toho nabažit. Byla to prostě nádhera a já byla ráda, že jsem si tak úchvatný zážitek nenechala ujít. S jízdou v autě se to nedá absolutně srovnat. Na tříkolce prožíváte všechno mnohem intenzivněji, cítíte každý závan vzduchu…
A jak si jízdu na tříkolce užil Martin?
„Těšil jsem se od první chvíle. Tříkolek nejezdí v naší republice moc a bylo mi jasné, že se bude jednat o něco výjimečného, co člověk jen tak nezažije. S řízením problémy nebyly, po krátkém školení „co a jak“ jsem nasedl, během několika prvních stovek metrů jsem měl vše pevně v rukách a pak už si to jen vychutnával. Stálo to za to a když bude možnost, rozhodně se takovou jízdu rád zopakuju. Navíc se mi jako asi každému chlapovi líbí motorky a silné stroje, a tak jsem si alespoň jeden den připadal, že do té motorkářské rodiny patřím. Byl to opravdu nádherný zážitek, který se dá jen těžko slovy popsat. To se musí zažít.“
Je to tak. To se musí zažít. Ještě teď, po několika dnech, jsme našeho tříkolkového výletu oba dva plní a zjihle na něj vzpomínáme. A i když jsou motorky a podobné stroje většinou především mužskou záležitostí, musím říct, že i já, „stará konzerva a tak trochu poseroutka“, jsem si to báječně užila. A tak bych na závěr chtěla jenom dodat: „To je dost, táto, žes mě konečně taky někam vyvez!“
Chcete si jízdu na tříkolce vyzkoušet také? Nebo byste rádi věnovali poukaz na půjčení tříkolky svému manželovi či partnerovi? Pak se zapojte do soutěže o dárkový, celodenní poukaz na královskou, tříkolkovou jízdu.
2.9.2009 Rubrika: Cestování | Komentářů 63 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5



.jpg)
Diskuse ke článku - To je dost, táto, žes mě konečně taky někam vyvez
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Vikina: se z Tebe picnu......., myslíš, že je aj na
, já myslí, že eeee

sharon: no šak ten cyklista by mohl byt aj tvrdý rohlík
eště mě to po moravsku ide...
Vikina: a neměl by být trošku šmrclý italem????
.jpg)
sharon: vždycky jsem hledala dokonalého muže, asi jsem ho tu našla, ještě aby vypadal jako lamas kříženej pittem a jdu tvrdě po něm
.gif)
Ota: adelka1: na Moravě se "brzda" říká tvrdýmu rohlíku...
.gif)
Meryl: musel to být super zážitek a ten ti nikdo neveme....Ota: tebe když tu pročítám, tak si myslím, že musíš mít už tak 300let (na ty zkušenosti )
Já bych hlavně řekla, že by to chtělo trochu tolerance a respektu na všech frontách. Ta silnice "patří" stejně řidičům, motorkářům i cyklistům. Já mám ale pocit, že v každé z těchto skupin se najdou jedinci, kteří jsou přesvědčení, že silnice patří jen jim, oni mají automaticky přednost a na všechno nárok a ostatní jim překážejí, brzdí, zavazí, ohrožují... I tady v diskusi, bohužel.
.jpg)
Ota: a ten průměr je bez zastávek, nebo se zastávkama? On totiž cyklista jede rovnou, ale MHD musí lidem zastavit

Ota: brzda je cyklista, kdyby tam nebyl, tak průměrná rychlost by nebyla 31,7 ale samozřejmě víc...
.jpg)
adelka1: no jak říkám, na počet předjetí je to v Praze mezi cyklistou a autem minimálně vyrovnané ... většinou jedu kolem kolon stojících aut kde si řidič z nudy kouše prsty, případně vymýšlí objízdnou trasu na příště ... moje průměrná rychlost po Praze je 25-28 km za hodinu
Podle DP Praha je průměrná rychlost autobusu MHD 25,7 km za hodinu, tramvaje 18,8 km za hodinu a metra 35,8 za hodinu.
Pražský řidič auta má průměrnou rychlost 31,7 km v hodine !
Tak kdo je brzda ?

Meryl:moc vám to na tříkolce slušelo a je vidět že jste si to náramně užili
.jpeg)
Vikina 10:49 -

Ota: podívej se, po cestách o kterých mluvíš jezdím dá se říct denně. nejvíc jezdím směr uhříněves, koloděje, běchovice, jen vidím cyklistu tak se orosím, musím jet kus za ním než můžu předjet atd atd.....prostě brzda nic jiného..každý se na tom třese jak vosa na bombóně....sami riskují víc než motorkáři...
.jpg)
adelka1: hm
řeknu to takhle kolega jezdí do práce autem 40-65 minut podle zácpy průměr tak 45-50 minut ....
Já od jeho bydliště ( přes které náhodou na kole jedu ) mám do práce rekord 49 minut a průměr 55 minut ....
MHD je horší protože z jeho bydliště jede autobus MHD na Černý Most oficiálně 25 minut ale normálně minut 40 a více a pak musí ještě 20 minut metrem.
Takže brzda rozhodně ne ... jak říkám dnes jsem posledních 20 km což je zhruba hranice MHD předjel dvě zhruba 15-20 minutové kolony aut s jedním řidičem ...
.jpg)
Jsou cyklisti a "cyklisti" a motorkáři a "motorkáři", řidiči a "řidiči" . Nejhorší jsou přece ti, co jezdí blbě a je fuk, na čem nebo v čem sedí. Idiot zůstane idiotem ať má na sobě frak a nebo šortky

Kawa: