Mám brát vážně jeho vyhrožování sebevraždou?
Asi jsem si pěkně naběhla svým současným vztahem. A to jsem si myslela, že ve svém věku (je mi už 40), dokážu rozpoznat, co je člověk zač. No, asi nedokážu.
Ovdověla jsem velmi mladá, nebylo mi ještě ani třicet. Manžel zahynul při autonehodě. Bylo to šílené, měla jsem tehdy ročního syna, kterému je dneska dvanáct. Vychovávala jsem ho sama, na nový vztah jsem neměla pomyšlení. Až před rokem a půl jsem poznala svého současného partnera. Rozvedený, o čtyři roky starší, se dvěma dětmi – 13 a 9 let, které jsou v péči matky. On si je bere každý druhý víkend.
Začali jsme spolu chodit, všechno klapalo, po nějaké době jsme do našeho vztahu zasvětili i všechny naše děti a víkendy, kdy měl u sebe ty své, jsme trávili všichni společně na výletech. Kromě drobných rozmíšek všechno klapalo, jak má, žádné větší problémy se nenaskytly.
Po necelém roce chození jsem mu navrhla, zda se ke mně a k synovi nechce přistěhovat. Uvítal to velmi rád, bydlel v pronájmu. Začali jsme spolu žít. Zpočátku bylo všechno v pořádku, ale postupem času se začaly objevovat první neshody a z mé strany i jisté rozčarování. Z dosud pozorného a obětavého partnera se postupně stal docela velký sobec.
Najednou mi došlo, že dokud jsem byla se synem sama, vlastně nám nic nechybělo. Teď si připadám jako služka a pečovatelka. On se zpočátku snažil doma pomáhat, ale postupně slevoval a teď už je líný si po sobě odnést i hrnek. Všude nechává všechno válet a ještě má řeči, že je nepořádek. Když mu řeknu, ať ho tedy nedělá, dokáže být velmi nepříjemný a udělat dusno i na několik dnů. Víkendy, kdy jsou u nás jeho děti, trávím u plotny a neustálým uklízením po nich. Obě jsou dost náročné na jídlo, jen tak něco nesnědí a já mám docela problém vymyslet něco, co by bez problémů snědly. I syn je z nich nešťastný, protože se s nimi v ty „jejich“ víkendy dělí o svůj pokoj a vadí mu, že se mu prohrabují jeho věcmi a vše si bez dovolení berou. Jako by tam byly doma.
Abych se moc nerozepisovala. Je to asi tak měsíc, dva, co mi došla trpělivost a uvědomila jsem si, že ani já ani syn něco takového nemáme zapotřebí. Vnitřně jsem se rozhodla, že vztah ukončím a když jsem byla dostatečně odhodlaná, partnerovi jsem to oznámila. Slušně, klidně. Vysvětlila jsem mu, že se v našem vztahu a soužití necítím dobře, že mám pocit, že mi to víc bere než dává a chtěla bych se s ním v klidu rozejít a ať je tedy tak laskavý a od příštího měsíce si najde bydlení.
Jeho reakce mne hodně překvapila, či spíš šokovala. Úplně se rozklepal, ať se prý neunáhluju, že mne miluje, i mého syna má rád, jeho děti mne zbožňují, co si počne, jak jim to vysvětlí, že je to ode mne pěkná podpásovka a jestli budu na rozchodu trvat, mám ho na svědomí, protože on si něco udělá. Jsem prý jeho životní láska, neumí si beze mne představit, co bude dál. A když ho nechci, nemá pro něj život smysl. Řekla jsem mu, že takové citové vydírání ať na mne nezkouší, že na smysl života má své děti, ať mne nedělá odpovědnou za jeho bytí či nebytí.
No, nebyl to příjemný rozhovor. Nicméně asi dosáhl svého, protože ten konec měsíce, do kdy jsem mu dala termín k odstěhování, proběhl právě teď posledního června a on je stále u nás. Chová se snaživě, najednou začal pomáhat v domácnosti, je pozorný, nosí mi dárky, všemožně dává najevo, že se mnou chce být.
A já jsem v takové podivné situaci. Sama v sobě mám jasno, prostě ho už nemiluju, mám tisíc důvodů, proč s ním nebýt a mým snem je být opět sama se synem. Jenže rázně to ukončit nějak nemám sílu, nebo na to nemám povahu. Zvlášť, když se teď tolik snaží. A taky mi, přiznávám, vrtá v hlavě ta jeho myšlenka na sebevraždu, protože ačkoli si to rozumově můžu zdůvodnit jak chci, tak kdyby to náhodou opravdu udělal, výčitek bych se asi do konce svého života nezbavila.
A tak jsem se rozhodla se vás tady zeptat na váš názor na celou mou situaci. Co by podle vás bylo nejlepší udělat? Daly byste mu ještě šanci a doufaly, že se ve vás city k němu opět probudí, nebo byste se řídili tím, co momentálně cítíte?
3.7.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 53 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám brát vážně jeho vyhrožování sebevraždou?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Linda: naprosto souhlasim. Vzdycky rikam, ze kdybych se mela rozvest, tak s dalsich chlapem uz zit nechci.. jak rika kamaradka.. 2x tydne tydne pozvat vecer na snidani a hofoto
monja: 10:51 - presne tak. Preci se nebude trpait kvuli paku.
ax: podle me dokud clovek nema deti a hleda nekoho pro zalozeni rodiny tak at se klidne sestehovavani a odstehovavaji do aleluja. Po jak dlouhy dobe chozeni? To nevim, nekdo rekne rok je malo a jiny se stehuje po mesici . Ovsem jakmile uz mam deti a jsem rozvedena / vdova nebo co ja vim, tak pritele ano vsema deseti, ale kazdy ve svem. Mozna jsem naivni, ale pobavit se, vyrazit na vylet (treba casem i s detma, proc ne), i ten kohoutek mi muze pri navsteve opravit, i spolecne snidane nejsou od cesty.... ale hezky kazdy ve svem a za sve, jen at ma pan duvod se snazit .
monja: jen aby byl očkovanej...
vystehovat a hotovo. Nebala bych se, ze se zabije, to tihle sobci nedelaji, na to se maji az prilis radi.
IVUSKA 56: dnes to jde bez přítomnosti a souhlasu toho koho se to týká ???????
monja: já nevím, posuzuju to podle sousedů nad náma....koupily byt a toho předchozího nájemníka který tu byl hlášený se nemohli zbavit - byl to slovák a bez jeho přítomnosti ho údajně nemohli odhlásit.....tak nevím... vím jen že to jednoduchý nebylo.....
IVUSKA 56: jo měly jsme stejnou myšlenku ...
sharon: Myslím, že ani s tím trvalým bydlištěm to není tak složitý. Dneska trvalé bydliště k ničemu neopravňuje. Myslím, že stačí jít na městský úřad a ukončit svolení s trvalým pobytem a nechat ho přehlásit třeba na Městský úřad.
sharon: z trvalého bydliště ti žádné výhody neplynou .... rozhodně ne majetkové ... pokud by to Romana chtěla hnát do krajnosti ( a skutečně byl u ní hlášen ) tak zajde na magistrát, vyvolá občansko právní spor o výpovědi z bytu a fertyk ... vymění zámky a může si chlapec bydlet kde chce... je dospělej, svéprávnej, očkovanej, tak jakýpak copak
Mám dotaz trochu mimo téma, ale přesto by mě zajímalo, po jak dlouhé době známosti je vhodné se sestěhovat?
Mně totiž rok známosti nepřipadá až tak málo. Samozřejmě je to jiné u svobodných bezdětných - ti se sestěhovávají za účelem vytvořit rodinu, tam je ta společná domácnost skoro nutností.
U těch, co už děti mají a další nechtějí, je to jiné. Na jednu stranu se nabízí otázka, proč se otravovat s chlapem v jednom bytě a starat se o něho. Na druhou stranu ale chápu, že ta třeba 40tiletá ženská (obzvlášť vdova) jde do toho společného bydlení s (naivní) představou, že to bude hezké a že si třeba i polepší - že jí někdo pomůže s nákupem, přispěje na inkaso, opraví ucpaný odpad apod.
to je situace.......pokud má ale u tebe hlášené trvalé bydliště nebude jednoduchý se ho zbavit....nemělas ustupovat....
Stala se ta chyba,že už po necelém roce chození jste ho vzala do svého bytu! Někdo se dokáže dlouho přetvařovat,ale nevydrží to dělat déle než přes rok...kdybyste s tím stěhováním počkala,tak by se byl projevil a nemusela jste tohle řešit...Pro pána to bylo výhodné spojení,nepříliš závazné,ale dost jednostranné.Vy jste byla využita,a nyní hrozí vyhazov z hnízda,což se pánovi evidentně nelíbí,náhle prozřel a zjistil,oč by přišel! Je to egoista,ten si nic neudělá...No a kdyby,tak je o jednoho na světě míň,vaše osobní chyba by to nebyla.Příště si dejte větší odstup od "hodných" pánů!
No pokud jsi ani necekla, dělala všechno podle jeho představ a najednou se chceš rozejít, tak chápu jeho šok, snahu o nápravu i přemlouvání. To by ještě bylo přijatelné a možná bych uvažovala, že je chyba i na mé straně- nedostatek jasných včasných známek, že je něco špatně a dala mu šanci. A cizí haranti se snad dají usměrnit, když dostanou taky jasné pokyny.
Ale když to pojal jako citové vydírání a vyhrožuje sebevraždou, tím by u mě pán skončil. On bude totiž ten typ, co se zajímá pouze o sebe, Jak ON tě miluje, jak ON bez tebe nemůže být. Co ty, to ho až tak moc nezajímá.
Zabít by se asi mohl, není pravda, že kdo o tom mluví, neudělá to, ale asi ve většině případů to jsou jen výhrůžky. Možná, že právě to, že tě to vyděsí a budeš si to vyčítat je to, co ho láká. Jako obrana mi připadá nějaká klidná lhostejná odpověď typu: " To samozřejmě udělat můžeš, jsi dospělý, svéprávný, je to tvůj život a tvé rozhodnutí, ale zvládl jsi rozvod a nechápu, proč bys měl něco takového dělat kvůli ženské, kterou už nezajímáš." A dál se o tom nebavit.
A vnitřně se obrnit- opravdu nezodpovídáš za to, co udělá, tys nic nezpůsobila, jen chceš žít život podle svých představ.
Je to slaboch a citový vyděrač. Trvej na svém, protože za chvilku se to dostane zase do starých kolejí. Neboj se, je to jenom vyhrožování, abys ho nevystěhovala. Zařiď si život tak, jak potřebuješ a jak ti to vyhovuje. Však on si nějak poradí. Je to přece dospělý chlap.
Jen je chyba, že sis ho nastěhovala do bytu.Jen doufám, že u tebe nemá nahlášené trvalé bydliště.