Dcera se chytla pochybné party. Jsme zoufalí.
Možná mě některé z vás odsoudí jako snoba, ale přesto bych ráda slyšela názory na své trápení.
Jsem vdaná, máme jediné dítě – dceru, které je teď 14 let. A právě ona nám teď dělá dost velké starosti. Dosud s ní nebyly problémy, dobře se učila, sportovala, měla spoustu zájmů. Ve všem jsme ji s manželem velmi podporovali a stále podporujeme. Záleží nám na tom, aby vystudovala a jednou mohla mít hodnotný život. Oba jsme vysokoškoláci a přejeme si, aby i dcera jednou absolvovala vysokou školu. Předpoklady k tomu bezesporu má.
Poslední dobou je ale jako vyměněná. Jistě, puberta, s tím jsme počítali, jenže to, s jakou razancí nastoupila, nás přímo odzbrojilo. Z Natálie se najednou stal někdo úplně jiný.
Odmlouvá, hádá se, neposlouchá. Výrazně se zhoršila ve škole, což je teď v deváté třídě poměrně velká komplikace. Zjistili jsme, že místo docházení do sportovních a zájmových kroužků se poflakuje po sídlišti s pochybnou partou.
Jsem z toho dost otřesená. Její kamarádky se nám vůbec nelíbí. Vesměs jsou to děvčata z rodin, které mají úplně jiné priority než my. Jejich rodičům nezáleží na vzdělání atd., je pro ně důležitější, když mají od svých dětí klid. Holky kouří, provokují kluky, předvádějí se. Pokřikují drzosti a oplzlosti na kolemjdoucí, chovají se velmi nevhodně. A naše dcera je mezi nimi...
Když jsme se to dozvěděli, nejdřív jsme tomu nemohli ani uvěřit. Pak manžel na holku uhodil a ona mu zcela suverénně řekla, že už je velká a že nás nebude poslouchat. Muž se neudržel a dal jí na zadek. Podle mě neudělal dobře, ale už se stalo.
Od té doby je to s Natálií čím dál horší. Doma s námi skoro nemluví, jen to nejnutnější a na půl úst. Klidně se sebere a odejde pryč, ani neoznámí, kdy se hodlá vrátit. Veškeré domluvy jsou k ničemu, poslouchá je vždycky s takovým tím puberťáckým opovržlivým úsměvem a pak si stejně udělá, co chce. Zákazy, příkazy, omezení – vše ignoruje, jako bychom byli vzduch.
Už jsme jí omezili kapesné, zakázali televizi a počítač, nic s ní nehne. Prostě se sebere a jde ven za těmi kamarádkami. Přijde klidně až v deset večer a tváří se jako bůh pomsty.
Co s ní? Mlátit ji nemá smysl, na to už je velká. Domluvy a zákazy nepomáhají. Setkal se někdo z vás u svého dítěte s takhle vyhroceným chováním? Jak jste to řešili? Ona vůbec nechápe, že v tomhle školním roce se rozhoduje o všem. Ještě loni měla vyznamenání a teď nosí trojky a čtyřky a je jí to úplně jedno. Prý se klidně půjde učit na kuchařku.
Jsme opravdu zoufalí. Děkuji za všechny vaše názory.
22.10.2007 Rubrika: | Komentářů 65 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dcera se chytla pochybné party. Jsme zoufalí.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Paní Aleno, já osobně si myslím, že zákazy, příkazy a výčitky v tomhle pubertálním věku jsou úplně to nejhorší. Věřím Vám, že to pro Vás musí být velice těžké se s tím chováním smířit ale pro puberťáky je to velmi citlivé období,.Chtějí se vyrovnat svým vrstevníkům a dokázat jim, že oni nejsou takoví ti, co naslovo poslechnou rodiče a plní jim jejich přání. Možná by chtělo zvolit obrácenou metodu, říci dceři, že jí nechcete k ničemu nutit ale vysvětlit jí citlivě jaké by to mohlo mít následky pro její další život. Sama mám už vnoučata, která si prošla pubertou a věřte, že to také nebylo lehké období. Dnes je bohužel taková doba, že se všichni chovají tak, že si mohou dovolit úplně všechnoa to bez ohledu na následky. Vrstevníci, kteří se tak nechovají jsou pro ně DIVNÍ.Myslím si, že v tomhle směru by trochu mohly zabodovat školy. Učitelé všichni prošli psychologickou výukou, na školách jsou psychologové a měli by kolektivu dětí nenásilnou formou přednášet o tom, jaké hodnoty jsou v životě nejdůležitější, jak si hledat cestu jeden k druhému a naopak poukazovat na špatnosti, ale opravdu vhodnou formou. Aleno přeji Vám v tomhle pro Vás nelehkém období opravdu pevné nervy. Myslím si, že většina rodin, kde jsou pubertální děti, jsou v dnešní době na tom stejně. Je to slabá útěcha ale je to odraz celé naší společnosti. Je to smutné ale je to tak.
Kelly: no jo, ale na podobné úvahy je teď pozdě. Samozřejmě že je holka zpovykaná, ale to vědomí jim teď moc nepomůže.
Nezlobte se, ale já to ani nedočetla. Moje dítě by si NIKDY nedovolilo hádat se se mnou ...
A v.v.v.vo tom to je ...
No, možná by jí prospěl studený odchov. Tzn. jednat s ní tak, jak si přeje aby s ní jednáno bylo - jako s dospělou. Není možné jenom brát, musí za to něco odevdzávat. Nechce se učit, chce být kuchařkou - prosím. Vezměte to na vědomí a vůbec nedávejte na jevo, jak vás to ničí. Ona je teď totiž tak pitomá, že jí hodně záleží na tom, jestli vás vytočí. Zajděte si do psychologické poradny. Ale ať si děvenka uvědomí, že je pořád ještě pod zákon a řekněte jí po pravdě, že kdyby se prokázalo, že na ni nestačíte, může taky skončit v nápravném zařízení.
O pubertálních dětech tady bylo už napsáno hodně. Taky jsem měla děti v pubertě, ale tak drsné to nebylo. Holky věděly, kde jsou hranice, když jsme s manželem řekli, že budou v 10. hodin doma, tak byly, nedovolily si přijít později.Učily se dobře, nějak je nenapadlo se přestat učit. Já bych dceři asi oznámila, že ze školy rovnou domů, popřípadě jen kroužky a žádné tahání se s partou, kontrolovala bych ji a nepovolila bych. Omezila nebo úplně bych pozastavila všechny výhody, které má.Jednou ti bude vděčná, žes ji i nátlakem přinutila se učit a být jakž takž v normě.Puberta přejde jako chřipka, ale chce to pevné nervy.
