Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

mashanka: Máš bohužel pravdu. Ale fakt nevím, jak bych takovou situaci zvládla

Já bych měla také problém se ovládnout, ale podobný postup bohužel dotyčného zatvrdí a jeho akci urychlí

Přiznám se, že to bych nevydýchala. Byla bych asi na dceru hodně hustá a tak dlouho bych jí mluvila do hlavy, dokud bych jí to nerozmluvila. Sehnala bych si všechny možné dokumenty, filmy, knihy, svědectví a to bych jí pořád předhazovala. Muslimy a muslimský svět velmi nemám ráda a ani sebekrásnější oči nějakého mladíka by to nemohly nikdy změnit, mně jsou ti lidi z duše odporní. A opravdu by mě strašně mrzelo, že se nechala takhle zblbnout. Takže ano, přiznávám, nejspíš by došlo i na křik, hněv a nadávky. V klidu bych to nevzala ani náhodou, to je podobné, jako kdyby přišla s tím, že se dala k Jehovistům nebo se stěhuje k Dežově rodině do Chánova, protože budou mít dítě Jsou věci, přes které u mě vlak nejede

To je těžké. Například pro mě, která jsem bez vyznání je šílené každé náboženství.
Nevím, jestli bych to vydržela, ale myslím si, že neustále ji zahrnovat ostrašujícími příklady, bude spíš kontraproduktivní.
Věřím, že pokud je to inteligentní žena, to, co ji zajímá, si najde a přečte také - věřím, že bude rozvažovat, než něco udělá.

Jinak, ono je hezké, vést děti k tomu, že všichni lidé jsou si rovni, odsuzovat xenofobii, apod., ale tohle jsou ty konce.

Hrozně těžká situace, ale rozhodně bych ji doporučila, aby navštívila jeho rodinu před svatbou. Ať tráví celé prázdniny v jeho domě a tam se tem muž určitě projeví, protože oni se chovají doma jinak. No a když ještě nebude jeho žena, neměla by mět problém se vrátit. Měla jsem spolupracovnici, která takhle jela se svým milým a když ji dovezl někam do chatrče , kde bydlela s kozou, a sám trávil večery s bratranci či co,tak bylo po lásce.

úplně tě jako matka matku chápu.....kdyby alespoň neodjížděla a žila tady , v česku, viď ?

Viděla jsem tuším někdy v létě dokument o češkách žijících v muslimské zemi , možná Tunis, nevím. V podstatě byly navenek spokojené, tedy ty mladé, ale nepůsobilo to moc přesvědčivě.
V podstatě žijí osamělý život a jenich jedinou náplní jsou dýchánky s jinými češkami. Byly mezi nimi rozdíly ve věku i ve financích. Nakonec to shrnula jedna z těch nejstarších..láska je mocná a holt vy si tady zvyknete, protože vám nic jiného nezbývá...

Když si vzpomenu na svých 21 let,tak dceru chápu.Taky jsem byla moc dospělá,všechno věděla nejlíp,rodiče byli 100 let za opicemi se svými názory atd.Něco dceři zakazovat nebo se snažit vysvětlit je podle mého marné.nevidí neslyší.Možná by ji nahlodala nějaká žena, která by dceři otevřeně řekla,co ji čeká s muslimem.Jenže to by muselo být náhodné setkání. A taky nevím,jestli ty ženy otevřeně přiznají, že jsou třeba i nešťastné. Hlavně zachovejte chladnou hlavu, zkuste posbírat co nejvíc informací, třeba by vám pomohl i český konzulát v té zemi. Nezavírejte si k dceři dveře.Můžete trpět tím,jaký si zvolila život,ale neztraťte ji, ať se má ke komu vrátit.Jedna moje známá dceři řekla /po 2 letech ve squatu,život se špinavým zdredovaným feťákem,nechala školy.../:neskutečně mě sereš,ale seš naša,ve sračkách tě nenecháme.

Dobrý den, Ludmilo, váš příběh je pro mě jako noční můra. Mám taky dceru, jsou jí teda dva, ale někdy si říkám, jestli neměla být raději kluk, těm nehrozí takové nebezpečí od rádobydvorných arabášů. Já jsem jich pár poznala, když jsem pracovala v USA. Už tam byli pár let, anglicky uměli pár slov a my z nich s kamarádkou měly spíš legraci. Ale zas taková legrace to nebyla. Tihle lidé mají pro mě jednu velkou chybu - berou se hrozně vážně, jsou vztahovační a absolutně postrádají smysl pro humor .A běda, když se jich člověk dotkne, to je zle. Nedávno vyšel v Reflexu článek o ženách-muslimkách, které žijí tady v Čechách. Zajímavé čtení, rozhodně bych se pokusila nějakou z těchto žen zkontaktovat, třeba by to pomohlo. Průšvih je, že vaše dcera je zamilovaná, ten její jí nosí na rukou a chová se tak, jak to Češi nedokážou. Po svatbě se ale většinou změní, to potvrzuje i ten článek v Reflexu. Naprosto vám rozumím, ale tady nezbývá, než držet palce, ať osud dceři otevře oči dříve, než bude pozdě.

Almega: snad ???

jasmine: moc hezký jsi to napsala taky jsem o tom slyšela ty to víš ,nebo tam jsi jako doma máš tam hodně přátel a nejsi slepá víš co jiní neví jsi rozumná ,žena ,která ví o čem piše škoda ,že na vše se přijde až je opravdu POZDĚ

Kirkland: jenže to je furt o tom - dokud manželství klape a dokud se chlapovi daří - jak něco začne skřípat, tak nastupuje očistec...nevím, jestli ty bys chtěla, aby se někdy případná krize u vás doma řešila druhou manželkou

nikdo nikomu nebere, že rodina s muslimem může i fungovat, ale díky tomu, že oni jinak řeší problémy, zůstávají spoustě cizinek za ně vdaných oči pro pláč - s Cechem minimálně žena nepřijde o děti, když už nic jiného - ano muslim zase třeba má v porovnání s laxními Cechy větší smysl pro uživení rodiny - no ale jak je to po rozvodu, že?taky vyživuje a přitom nechá ženu žít po svém? když už teda v krajním případě k rozvodu dojde...nehledě k tomu, že se pak drží silou mocí dohromady manželství, kde se ty lidi nemůžou ani cítit

Moje spolužačka s gymnázia se v létě mezi druhým a třetím ročníkem zamilovala na dovolené v Tunisu do jednoho místního, on se zamiloval do ní, prostě velká láska. Během školního roku se viděli tak dvakrát nebo třikrát, ale celé léto vždy strávila u něj. On tu byl snad jednou, ale ještě dřív než on se do Čech přijel podívat jeho otec, asi aby se obhlédl nevěstino zázemí doma, nevím. Pár dnů po maturitě se k němu natrvalo nastěhovala do Tunisu. Její rodiče s tím asi souhlasí, její otec jí dokonce vozil autem na letiště do Frankfurtu. Jestli moje spolužačka stále žije, či je vdaná nebo svobodná, nebo je těhotná, to nevíme. Je to její život, ona měla velký potenciál jít studovat, velmi dobře se učila, ale jinak se mi zdála trochu naivní, ale doufám, že se probudí a vrátí se, i když spíš už ne.

Já bych dceři řekla své názory,donesla bych jí k přečtení knihy,které napsaly samy ženy,které si to už před ní vyzkoušely a jinak nic....Kdo si chce nechat zničit život,ať to udělá....Možná tam taky hraje roli to,že rodiče jsou katolíci-tak jestli dceru do toho furt nutili,tak teď chce udělat něco po svém-a je to zrovna takováhle blbost.Jako nejde překročit vlastní stín,tak tito lidé,zde civilizovaní,po návratu do svého rodného kraje doslova musí dodržovat všechny své zvyky,a tam není manželka nic,hlavní slovo má matka manžela,pak manžel a někde daleko je manželka...Ta má jen povinnosti a žádná práva.

Každý rok se nějaká romantická slečna zamiluje do nějakého uhrančivého muslimského chlapce. Nedbá na hromady odstrašujících příkladů, rady rodičů. Vzdá se své rodiny, přijme jeho náboženství, vezme si ho, má s ním dítě, odejde s ním do jeho země. A hle, z uhrančivého muslimského chlapce je drsný muslimský despota, poslední, co by ho zajímalo, je blaho či názor jeho manželky. Nastane boj o dítě, leckdy i o holý život.

Milá Ludmilo, je mi úplně jasné, že dcera si poradit nedá, že si to prostě musí prožít. A je bohužel nad slunce jasné, že to dopadne špatně, tyhle příběhy nikdy nedopadají dobře. Nemá cenu vám nalhávat, že zrovna u vaší dcery to bude jinak. NIkdy to není jinak. Naše kultura a jejich je příliš neslučitelná. Jediné, co mohu popřát, je, aby to nedopadlo až moc špatně. Přeji hodně sil.