Je přehnaně vybíravý v jídle a mě to ničí
Naši mě vychovávali tak, že člověk má sníst, co dostane, a nad jídlem se neofrňuje. Taky se s námi dětmi nikdo moc nemazal. Jakmile nám něco nejelo a ošklíbali jsme se, maminka nám talíř sebrala a až do večeře jsme měli utrum. Byla to možná drsná metoda, ale účinná.
Domnívala jsem se, že většina dospělých lidí má tu dětskou vybíravost za sebou. Z omylu mě vyvedl až můj přítel, se kterým jsem před časem začala žít. Vaření, které mě baví a nečiní mi žádné potíže, se pro mne rázem stalo černou můrou.
Jirka totiž jen tak něco nesní. Hodně kulantně a slušně by se dalo říci, že je to „velmi náročný strávník“. Ve skutečnosti je to však na zabití. Je neskutečně vybíravý, spoustu věcí by do pusy vůbec nevzal. Kolikrát vidím rudě, když něco s láskou kuchtím, on se v tom pak štítivě podloube a div neřekne „blé“.
Před týdnem mi trpělivost došla. Upekla jsem koláč dost náročný na přípravu a zpracování. Jak jsem uvedla, vařím ráda, nevadí mi to. Koláč byl vynikající, alespoň pro všechny, kteří ho později ochutnali. Ne tak pro Jiřího. Dvakrát kousnul, převalil sousto na jazyku a nakousnutý kousek odložil.
Naštvalo mě to. Beru to jako neúctu ke své práci, myslím, že kdyby se ovládl, překonal, nic by mu to neudělalo. Jenže když mi takhle „vrátí“ každé druhé jídlo, které mu nabídnu, musela bych být svatá, abych to snášela s klidem.
A tak jsem mu po posledním koláčovém extempore s klidem a důrazem sdělila, že následující týden přenechávám starost o vaření pro nás oba na něm. Že to bude on, kdo bude nakupovat, vymýšlet, vařit, zkrátka starat se o kompletní chod kuchyně. Myslela jsem si, že ho tím vytrestám a přiměju, aby se nad sebou zamyslel.
Jenže on mě úplně vykolejil. Svůj kulinářský týden si vyloženě užívá, nadšeně nakupuje a ještě nadšeněji stojí u plotny, servíruje jídlo jak v pětihvězdičkovém hotelu, dokonce se mě den předem ptá, co bych si dala dobrého, a navrhne několik variant na výběr. Nerozhází ho ani požadavek na složitější jídlo, zkrátka vůbec nic. Když si schválně poručím něco, co on nejí, ochotně mi to uvaří a pro sebe udělá něco jiného.
Na jednu stranu se tomu musím smát, na druhou mě štve, že mě tak převezl. V každém případě se však můj výchovný štulec minul účinkem. Až ten týden skončí, budu mít zase zpátky mlsného a vybíravého nesnesitelného chlapa. Ach jo. Nechcete ho někdo?
8.7.2014 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 72 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je přehnaně vybíravý v jídle a mě to ničí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.orinka: on chlapec ještě nezažil co to je mít talíř s koprovkou nebo rajskou na hlavě.....
Užila bych na něj maminčinu metodu a rozhodně se tím netrápila. Udělalas dobře, když ho necháváš vařit. Ale týden je málo - vidíš, že jeho mistrovství dosáhnout nemůžeš, tak proč byste to neměli přehodit trvale? Ovšem za předpokladu, že za své speciality za týden neprovaří celou výplatu
já jej určitě nechci - nechci se dostat do vězení za zabití....
nad každým jeho ukuchtěným jídlem bych udělala to blééé co dělá on a vrátila mu to.....myslím to jídlo...
Jarča*: přesně tak7 40..co to dá práce,bych mu to hodila na hlavu
Bellana: pro někoho je to tučné..
Mirrka: Takže smetanová pizza se čtyřmi druhy sýrů je pro tebe nepoživatelná? Tak tu mám ze všech nejraději. A dnes budu dělat sýrovou žemlovku se třemi druhy sýrů.
Hm, a není třeba problém v tom, kolik to stojí?
Uvařit jak v pětihvězdičkáči, kde mě suroviny na večeři budou stát polovinu domácího rozpočtu na měsíc, bych zvládla taky. Tejden určitě .
Ale jestli Dáša přemýšlí taky ekonomicky, tak třeba dělá levnější jídla. To nemusí znamenat, že špatná jídla. Páníčkovi se to nemusí zajídat třeba právě proto, že to není něco extra drahýho, ne kvůli kvalitě nebo chuti.
Do hlavy nevidím ani jednomu, ale doporučila bych se spíš zjistit, kde je zakopanej pes. Jestli mu to fakt nechutná a proč, jestli stačí vyměnit omáčky za salát nebo přestat připalovat maso a zasypávat ho nějakou kořenící sračkou z pytlíku, nebo mu vadí, že máš pstruha z mrazáku a ne čerstvě ulovenýho a dovezenýho expresní poštou z Norska. Jestli už spolu žijete, tak bys mohla mít nějaký přehled o tom, co má rád a co mu chutná.
Tak to zkusit nějak probrat a podle toho se zařídit, pokud to půjde. On by se taky měl vyjádřit nějak slušněji, než že se poblije u stolu, nechá to tam rozrejpaný a znechuceně odejde.To je fakt dětské jednání.
A to jeho vaření bych fakt chtěla snášet dlouho, pokud nevydělává nějaký těžký prachy. Ono vařit denně několik jídel, aby byl každej uspokojenej, je vážně moc ekonomický. Odnáší ty zbytky aspoň někam bezdomáčům, nebo je vrzne do záchoda?
Mimochodem, představ si tu zářnou budoucnost. Máte dvě, tři děti, a ke společnému obědu se každému z vás vaří extra menýčko
Jarča*: No zrovna tak dobře se ho třeba mohla zeptat dopředu ona, my se teda doma domlouváme, co se bude vařit. O víkendu vařím já, v týdnu muž a pokud se nám ani jednomu nechce, nevadí, dáme si něco v restauraci nebo si klidně zavoláme pro pizzu. Ale domluvíme se na tom dopředu, protože člověk někdy jen na to konkrétní jídlo zrovna nemá chuť, ne, že by bylo špatné. Třeba v těchto vedrech si určitě nedám husu, kterou na Martina slupnu s nadšením. Taky nejíme oba úplně všechno, co ten druhý, ale nikdo se pro to neuráží: já třeba nemusím vepřový na houbách (přijde mi to jako UHO, ačkoliv to můj muž vaří excelentně), tak to buď jím, nebo si vezmu něci jinýho. Stejně tak ho já nenutím pojídat moje milované brambory s tvarohem, uvařím si je, když není doma, nebo si zase vezme něco jiného on.
A ještě zpět k původnímu tématu: jestli to bude jen týden na ukázku, nebo ne, záleží přeci jen na nich dvou, jak se domluví.
Pokud vaří rád a dobře, nechala bych vaření na něm. I z mého mládí znám rodiny, kde vařil muž, proč ne? Horší by bylo, kdyby vařit nechtěl ani neuměl a odmítal jídla, která by uvařila Dáša, to by byl opravdu na zabití. Takhle bych akorát přehodnotila svoji "ženskou" roli v kuchyni. Kde je napsáno, že vařit musí jen žena? Dášo, předejte mu žezlo v kuchyni už napořád!
PS: Ptáš se ho den předem, co by si dal? Taky by sis třeba ušetřila odmítání jídla.
Já bych to tedy nedělala, jak říkám, vařím nerada (výsledky tomu občas odpovídají), ale naopak doma nikoho do jídla nenutím a neurážím se, když to nechtějí. Všichni členové rodiny vědí, kde máme chleba a máslo.
Jééé, já bych mu to s radostí přenechala, když ho to baví a umí to daleko líp než ty - nebo má třeba ten pocit. Kdybych byla volná, hned bych odpověděla, že ho chci, já totiž vaření upřímně nesnáším.
Strašně bych ho za ten týden chválila a na jeho konci bych mile požádala, jestli by tuto parketu nemohl převzít on.
Já si fakt nemyslím, že máš doma nesnesitelného chlapa, jen mu asi nevyhovuje ten model, že co se dá na stůl, to se bez keců sní.
Milá Dášo, měla jsem doma něco podobného, teda ne v takové míře. Většinou jídlo snědl, ale neodpustil si nějakou přiblblou poznámku, jako že tohle mu zrovna nechutná. Přitom sám uměl uvařit tak akorát čaj. Ráda vařím a myslí, že umím, ale pro něj to byl očistec, nejhorší, že ten model převzaly děti. Jj, když je člověk mladý, zamilovaný a blbý, dneska bych mu už nevařila (vlastně už nemusím)
Prostě ho chval a řekni, že už se do kuchyně nevrátíš, že na něj nemáš. Ani nevíš, jak se ti tohle jednou bude hodit, až budete mít třeba děti a ty se nebudeš muset starat o vaření.
Mám takového známého, který vaří celý život, což je nějakých 35 let manželství. Já bych takového brala.
bobulka: presne tak, prečo sa premáhať a jesť niečo čo nechutí. Ja napr. nie som vyberavá a zjem fakt všetko. Ale nemám rada prekombinované jedlá s množstvom prísad, napr. kuracie prsia plnené špenátom, šunkou a šampiňónmi v šľahačkovo-nivovej- slaninovej omáčke jednoducho nezjem. Na mňa to je veľa prísad v jednom jedle, aj keď všetko z toho samostatne prípadne v kombinácii 2-3 druhov zjem kedykoľvek a ešte si pochutnám. Takisto zákusky typu cesto, ovocie, puding, detské piškoty, na to kyslá smotana a posypané grankom jednoducho nezjem. Ani zapekané zemiaky alebo cestoviny v ktorých je všetko z chladničky pred dátumom spotreby nezjem, nechutí mi to, nepotrebujem v jedle tri druhy salámy, dva druhy syra, hrášok, kukuricu, mrkvu, šampiňóny, cibuľu atď...recepty ala "co dum dal" obchádzam a moja rodina tiež. Nie som odpadkový kôš.
Myslím, že každý z vás upřednostňuje jiný styl stravování. Takže bych se o vaření s partnerem klidně podělila a po dohodě s ním zkusila najít jídla, která by chutnala vám oběma. Vařit umíte zjevně oba, takže pokud by někdo z vás zatoužil po jídle, který ten druhý nemusí, může si ho v klidu uvařit sám.
Tak nech Ťa Jirka naučí variť To čo varí chutí jemu aj tebe, ak dokážeš variť náročné veci tak dodržať postupy ako on nebude problém. Zo začiatku varte spolu a potom sa môžete po týždni striedať.
Čakala som na konci hádku a ublížené oči hladujúceho chlapa. Ale ty to máš úplne ideálne Ak je toto jediný problém tak toho chlapa sa drž.