Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Dlouho mi trvalo, než jsem se rozhodla sem napsat. Je mi lehce přes padesát a obtěžuje mě sex.

Předem vím, že se spousta z vás teď chytá za hlavu, ale já jsem z toho někdy pěkně otrávená. Není to tím, že bych neměla ze sexu požitek, naopak, většinou nemám problém dosáhnout orgasmu, na partnera si v tomto směru nemohu stěžovat, a když už k tomu dojde, říkám si, proč to vlastně nemám ráda, když je to veskrze příjemné.

Přesto se mu vyhýbám jak čert kříži. Já vím, že si tím asi zadělávám na jeho nevěru, ale ani tak neumím svůj postoj změnit. Ano někdy se přemůžu, ale nikdy nejsem ta, kdo začne první. Někdy si tak myslím, že kdyby to u něj byla jen ta pudová záležitost, že bych mu tu nevěru s chutí dopřála, jen kdybych já měla klid. Prostě nemám potřebu sexu tak jako dřív. Určitě to bude i věkem a přechodem, ale v odborné literatuře většinou čtu, že si právě ženy po přechodu nejvíce užívají sexu, protože už nemusí mít strach z nechtěného těhotenství.

Možná je to i tím, že poslední dva roky máme dost velké finanční problémy, které nepřímo zavinil můj manžel. Sice jsou na ústupu a snad to vše relativně dobře dopadne, ale dost nás to rozhodilo. Dopadl jako většina poctivých blbců, ručil kamarádovi a málem jsme přišli o střechu nad hlavou. Stálo nás to spoustu peněz a spoustu úsilí. Ještě jsem mu to úplně neodpustila, taky to není ještě úplně dořešené. Vím, že to neudělal schválně a že ho to mrzí, ale já mám od té doby k němu nějaký odstup.

Jinak je to hodný člověk, opouštět ho nechci. Vždyť máme 15letou dceru, která bude ještě dlouho potřebovat zázemí. Ale sexu bych se vzdala ráda, myslím tím sexu úplně, nemám touhu ho vyhledávat jinde, prostě ho nepotřebuji. Paradoxně teď žijeme nějak spokojeněji než dřív, neženeme se za žádnými hmotnými statky. Budeme rádi, když uhájíme stávající bydlení. Nedělám žádné velké plány, žiju současností. Děkuji za každý hezky prožitý den a neřeším blbosti. Víc se věnuji svým známým, svým koníčkům a svým dětem. Snažím se být veselá a říkat si, že je úplně jedno, co jsme tady na tom světě nashromáždili, protože s sebou si to stejně nevezmeme. Ano, mohly ty peníze mít jednou děti, takhle je dostali naprosto cizí lidé.

Kdybych byla věřící, řekla bych, že mě Pán Bůh potrestal za to, že jsem neustále na něco v baráku remcala, pořád mi nebylo něco vhod, řešila jsem nepodstatné blbosti, věčně jsem byla naštvaná a protivná. A tak jsem byla osudem nakopnuta přímo do brňavky, abych si uvědomila, že život není o majetku, ale o vztazích a o lidech kolem nás. A abych pochopila, jak velmi platí, že v nouzi poznáš přítele, a abych byla ráda, že mám dvě krásné, zdravé a moc hodné děti, manžela, kterého mám i přesto všechno ráda. Sice není bez chyb, ale kdo jsme? A že jsme tady jen na návštěvě a už se sem nikdy nevrátíme, tak proč se stresovat blbostmi. Zjistila jsem, jak strašně nepodstatné je, jestli má člověk vilu s bazénem nebo jestli bydlí v garsonce. Tam, kde nejsou spřízněné duše, tam se stejně nedá spokojeně žít, a čím víc toho člověk má, tím víc je toho otrokem, protože o majetek se musíme starat.

Vlastně od vás nečekám rady, jen prosím, nekamenujte mě. Už slyším některé z vás, jak prohlašují, že by s takovým člověkem už nemohly být. No popravdě jsem si to v prvních chvílích myslela taky, ale teď vím, že se jen tak nedá vymazat 25 let života. Ano, dá se za ním udělat tlustá čára, ale stejně zůstane spojnice v podobě dětí.

Asi jsem se jen potřebovala vyzpovídat a vy jste spolek správných holek. Často mezi vás chodím, a tak vím, že dokážete poradit, sprdnout i potěšit. Ale hlavně to vidíte z té druhé strany, což je velmi důležité. Neboť když má člověk problémy, většinou se motá v jakémsi začarovaném kruhu, ze kterého nemůže ven.

No, já ven nechci, jen bych moc chtěla, aby už to nepříjemné období skončilo, a ať to stálo co to stálo, vymažu ho ze svého života, a třeba mě nakonec i ten sex ještě začne bavit. :o) Vaše spoludiskutující