Vztah s exsnachou a problém v rodině
Zajímal by mě váš pohled na situaci v naší rodině. Podle syna děláme něco, co se v normálních rodinách nedělá. My si to s manželem nemyslíme, proto bychom uvítali pohled někoho nezaujatého. Jde o vztah, který máme já a můj muž s bývalou manželkou našeho syna.
Syn se ženil v pětadvaceti letech, jeho nevěstě bylo o dva roky méně. Brát se museli, půl roku po svatbě se jim narodila dcerka a za další dva roky ještě chlapeček. Bohužel, manželství jim nevydrželo, když bylo dětem osm a šest let, rozpadlo se. Skutečný důvod rozchodu nevíme, oba nám předložili svou verzi. Syn tvrdil, že mu jeho žena byla nevěrná, ona to popírá a jako důvod rozvodu uvádí, že si prostě přestali rozumět.
My jsme se s mužem po tom, kde je pravda, nikdy nepídili. Jejich rozvod nás mrzel hlavně kvůli dětem, ale smířili jsme se s tím, brali jsme to tak, že jsou dospělí a je to jejich život, jejich věc.
Syn se krátce po rozvodu seznámil se svou současnou ženou, bývalá snacha zůstala několik let sama s dětmi, které měla ve své péči. Už od doby, kdy s naším synem chodila, jsme ji měli rádi a ona nás také. Nebyl mezi námi ani v nejmenším napjatý vztah, jak to často bývá. Naopak. Ona je velmi milá, vstřícná, citlivá, vždycky se skvěle starala o děti. Poměrně často jsme se navštěvovali a tak to zůstalo i po té, co se jejich manželství rozpadlo.
Syn je náš, tam byl častý kontakt samozřejmostí, ale i ona, jako jeho bývalá žena, u nás byla vždycky vítána. Minimálně jednou měsíčně k nám i s dětmi přišla na návštěvu a stejně tak jsme navštěvovali i my ji a vnoučata. Když jsem odešla do předčasného důchodu, hodně jsem jí pomáhala například v době, kdy byly děti nemocné, aby si nemusela brát paragraf.
Tak to probíhalo celé roky až dodnes, kdy jsou vnoučata už dospělá. Stále jsme s bývalou snachou v přátelském a milém kontaktu, i když se už navštěvujeme v podstatě jen my sami, vnoučata si návštěvy už organizují po vlastní ose.
Synovi se náš vztah s jeho bývalou ženou už od začátku nelíbil, prý to není normální, je to pro nás cizí člověk. Oponovali jsme, že ji máme rádi a cizí pro nás není, je to matka našich vnoučat. Synova averze vůči našim kontaktům se vystupňovala, když si našel novou partnerku. Ale my jsme i ji přijali hezky a chováme se k ní dobře. Myslíme, že ale oba dva žárlí na jeho první ženu. O našich návštěvách se dozvídali od dětí, my jsme se snažili o nich radši moc nemluvit, abychom nepřilévali olej do ohně.
Teď o víkendu se ale došlo k docela nepříjemné, možná až vyhrocené situaci, která mě přiměla hned začerstva, dokud to mám v sobě, všechno takhle sepsat.
Už dva týdny se oba s manželem potýkáme s nějakou šílenou virózou. Ani jednomu z nás není dobře. Minulý týden se ozvala bývalá snacha, jak se máme a že by nás přišla navštívit. Řekli jsme jí, že jsme oba nemocní, ať teď raději nechodí, aby se nenakazila, že se jí ozveme, až budeme v pořádku. No a ona se nám tady v sobotu odpoledne objevila s plnými taškami přichystaného jídla. Přinesla toho opravdu hodně: polévku, rajskou s navařenými knedlíky, upečený koláč a ještě další jídla, která měla zamražená, abychom si je dali do mrazáku, abych nemusela vařit, dokud se neuzdravím. Uvedlo nás to do rozpaků, ale zároveň nás to potěšilo. Bylo to od ní velmi milé a přiznávám, že mi to přišlo vhod.
Zrovna když u nás byla, přišel nečekaně i syn, kikslo mu auto a potřeboval si půjčit naše, měli naplánovanou nějakou víkendovou cestu.
Bylo to velmi nepříjemné. Jak přišel a setkal se tu se svou bývalou ženou a zmapoval, že ona přišla s proviantem, strašně se ho to dotklo a všechny nás doslova seřval na jednu hromadu. Mně, manžela a i ji. Co prý to děláme, jestli si uvědomujeme, jak ho tímhle zahanbujeme, že kdybychom řekli jemu, i jeho žena by nám určitě navařila a přivezla jídlo.
Nedal si nic vysvětlit, vůbec neslyšel, že my jsme nic nechtěli, že jsme ani nechtěli nikoho obtěžovat, snacha ho ujišťovala, že to byl její nápad a chtěla nám jen trochu pomoci.
Strašná a vypjatá situace to byla. Nakonec syn hodně rozezlený odjel (muž mu auto půjčil) a my jsme tady i s bývalou snachou zůstali jako opaření. Ona se omlouvala, že nechtěla způsobit takový rozkol a my ji ujišťovali, že to není v žádném případě její chyba. Ale to víte, je to náš syn, tak jsme zachovávali takový trochu neutrální postoj.
Mně to od té soboty leží v hlavě a je mi z toho nějak úzko. Připadáme si, jako bychom udělali něco špatného, něco, co se nedělá. Přitom v hloubi duše si to nemyslíme.
Jaký je vás názor na tuhle nepříjemnou situaci? Myslíte, že tím, že se stýkáme s bývalou snachou, zrazujeme našeho syna? On to tak asi cítí. Ale pro nás by nebylo lehké s ní kontakt ukončit, máme ji opravdu upřímně rádi.
12.12.2016 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 75 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vztah s exsnachou a problém v rodině
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.přesně...rodiče se můžou stýkat s kým chtějí, pokud synovi vadí, že je to jeho ex, je to jeho problém. Maximálně můžou spolu s rodiči v klidu udělat dohodu, že když u nich ex bude, tak on tam nepůjde a naopak a je to
nikde není psáno že když se lidi rozvedou že se musí do smrti nenávidět, já jsem asi praštěná ale nikdy jsem to tak neměla....je to podle mě moc smutný.............
Anče: To se mi ale zdá poněkud infantilní
Syn může být rád, že jeho ex pomohla jeho rodičům v nemoci - když už to ani jeho ani nynější manželku nenapadlo
Zřejmě se v duchu zastyděl a svou zlost na sebe si vybil na rodičích a exmanželce
Pokud by nám děti zakazovaly stýkat se s každým, s kým se ony nesnášejí - to bychom se třeba na stará kolena nesměli stýkat ani se sousedy, nebo jeho nenáviděnými učiteli, kamarády ap.
Dle mne je to sebestředný BLB a jeho chování neomlouvá naprosto NIC
Anče: To snad nemyslíš vážně, že? Je to opravdu jako ty holčičky, když s ní nechci kamarádit já, tak ty taky ne.
Anče: i ta vnoučata jsou jejich krev a mmj ona byla u nich a po tom mu nic být nemusí.....kdyby byl normální tak mu to nebude vadit přece do jeho života se ex neplete..............
Anče: Neříkám,že chování vašeho syna bylo vhodné-ale pochopitelné.Nerozházejte si to s vlastním synem - je to vaše krev!
Upřímně-chápu vás jako rodiče,ale syn má novou ženu a rodinu.K vnoučatům z 1.manželství se chováte pěkně,ale neumím si představit,že bych-být vaším synem-snesla exsnachu...to se prostě nedělá,ne kvůli vám ,ale kvůli synovi,který se s ex nerozešel jistě v dobrém/kdo se v dobrém rozvede!/.Děti vídat někde venku - ano,ale ex snachu rozhodně ne!
Synáček je žárlivý hlupák, který si nevidí na špičku nosu. Po prvním šoku z toho, co si dovolil by dostal takový kartáč, že by nestačil koukat. A odešel by rychlým krokem a v tomto případě bez auta.
Když už jsme u potravin,synáčkovi bych dala takovou čočku s držkovou, že by mu upadly obě uši a do smrti by na to nezapomněl a důrazně ho upozornila, že si propříště podobné drzosti zapovídám, jinak se z maminčina hnízdečka přepraví na ulici letecky. Pokud má se svou novou paní zájem o domácí válku, nechť se potýkají mezi sebou a mě z podobných dětinských hrátek vynechají. Ten by viděl. A hlavně slyšel.
"Když jsem odešla do předčasného důchodu, hodně jsem jí pomáhala například v době, kdy byly děti nemocné, aby si nemusela brát paragraf".
Hmmm, a kdepak byl otec těch nemocných dětí ? Místo aby byl rád, že když už jeho děti ztratily otce, tak jim zůstala funkční babička a děda, tak svým rodičům nařizuje s kým se smějí nebo nesmějí stýkat ?
Chová se jako žárlivý hlupák. Nebo ho možná ten rozvod mrzí. Radana nepíše, že by měl syn s druhou manželkou nějaké děti, a ty dnes už dospělé děti z prvního manželství na něj nejspíš dlabou.
Tak aspoň sprdne vlastní rodiče, od kterých navíc zrovna něco chce.
sharon: Zrovna nedavno jsem vezla svého ex z nemocnice, jeho partnerka neřídí a byla v práci, ale připravila nám doma oběd.
Arna: přesně............
a....: myslím že zrovna tohle není ten případ....a stejně je navždy spojují vnoučata...........tady se měli rádi od počátku a tak to má být, snacha s tchánovci si přece nic neudělala ....já to tak měla s ex tchánem také a s exmanželem se scházíme u společného syna dodnes i po víc jak čtyřiceti letech....jsme jen lidi a život je strašně krátký.....
a....: my tedy s bývalým manželem žádné vřelé vztahy nemáme, vlastně ty první roky po rozvodu to bylo hodně ošklivé, ale s našima vycházel vždycky dobře, a když mi mami řekla, že se u ní zastavil, vůbec by mě nenapadlo to nějak řešit, že by mi to vadilo. I mému tátovi byl na pohřbu, a to už jsem byla 10 let znovu vdaná. Naopak jsem ráda, že když se dneska potkáme, jsme schopní se normálně bavit. Taky to trvalo, než jsme se k tomu dopracovali...
a....: Připadá mi to jako malé holčičky: Já už s ní nekamarádím, tak s ní nesmíš kamarádit ani ty.