Sex v těhotenství. Je normální, že ho odmítám?
Jsem těhotná, nyní právě v pátém měsíci. Vše probíhá naprosto v pořádku, cítím se dobře, žádné problémy nemám a doufám, že to tak zůstane až do konce. Jediné, co mne trápí, je má absolutní nechuť k intimním hrátkám, což velmi nelibě nese můj manžel.
Vím, že asi dělám chybu a měla bych se alespoň občas překonat, ale nemůžu si pomoct, představa sexu a jakýchkoli praktik je mi momentálně doslova odporná. Dá se říct, že kromě pár výjimek, kdy jsem to doslova přetrpěla, jsme s manželem od začátku mého těhotenství nic neměli.
První asi tři měsíce mi bylo špatně, což je normální a muž mou sexuální abstinenci toleroval a nijak nenaléhal. Pak se mi žaludek uklidnil, nevolnosti přestaly a já se začala cítit dobře. Manžel se radoval, že obnovíme i náš intimní život, já jsem však zjistila, že mne vůbec neláká.
Nechci, aby mne líbal, představa vzájemného orálního sexu je pro mne příšerná, samotná soulož taktéž. Odtahuji 
se od něj při každém náznaku něhy, mám strach, že by chtěl „něco víc“. Vím, že tím manžel dost trpí, už není tak ohleduplný a tolerantní jako dřív, ale začíná dost naléhat. Tvrdí, že je to něco v mé hlavě a musím s tím bojovat, nepodléhat tomu.
Jenže to se lehko řekne. Sama sobě v tomhle ohledu moc nerozumím. Vždycky jsem se milovala ráda. Překvapilo mne, že jsem se po zjištění těhotenství stala v podstatě frigidní ženou. Doktor, ke kterému chodím, mi řekl, ať se tím netrápím, prý se to v těhotenství někdy stává, po porodu se pak zase všechno vrátí zpátky do starých kolejí.
Jenže manželovi tohle vysvětlení nestačí. Připadá si odstrčený na vedlejší koleji, doslova mi řekl, že se cítí zle, jakoby splnil svou oplodnitelnou funkci a dál byl k nepotřebě.
Je mi to líto, nerada bych, aby byl náš vztah narušený, případně aby, nedejbože, si manžel našel uspokojení někde jinde. Mockrát jsem zkoušela se přemoci, vyhovět mu, ale nejde mi to. Neuvolním se, jsem stažená, vynervovaná, plná odporu. Mám ho ráda, miluji ho, ale jakmile mne začne už jenom líbat, dělá se mi zle.
Je to normální? Stalo se v době těhotenství některé z vás něco podobného? Jak dlouho to trvalo? Je možné, že se to ještě zlepší? Nebo se mám připravit na to, že to bude stejné až do porodu? A co potom? Jsem z toho docela nešťastná.
12.1.2011 Rubrika: Erotika, milování | Komentářů 74 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Sex v těhotenství. Je normální, že ho odmítám?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
caira: myslím, že to ale je možné, že ho miluje, a přesto jí jeho doteky v tuto chvíli vadí, to jsou dvě rozdílné věci. Kdyby nebyla těhotná, asi by to bylo na nějakého odborníka, ale řekla bych, že teď její tělo ovládají hormony a až porodí, všechno se vrátí do normálu.
Já taky miluju mušle, ale mívám po nich žlučníkový záchvaty. Tak je nejím (většinou), ale to neznamená, že je nemiluju 
Asi je to blbej příklad, ale aspoň trošku to snad přiblíži její stav.
.gif)
Renee: ahááááááááá
hmmm, tak to mam o platonický lásce jiný představy 
to tam nějak nenacházim
.JPG){kind=avatar}
Sofffie: Přesně tak. Měla jsem riziková těhotenství, tak jsme museli být velmi opatrní.
caira: Tak ho teď chvíli miluje platonicky, no a co
majucha: no nezlob se na mně, ale Tobě přijde normální, že v jednom článku napíš: miluji manžela a jeho doteky a polibky nesnesu. Tohle je zarážející, tohle by měla řešit, v tomhle směru by se měla probrat
To, že nechce sex, no tak nechce - ale budou si to muset nějat vyřešit oni dva. Ale ona odmítá partnera víc, než jen v sexu a to je podle mne problém.
Já jsem dělala ruční práci celé těhotenství, protože jsem se po prvním nezdaru bála o miminko. Přežili jsme to ve vzálemné lásce všichni. 
majucha: Přesně tak 
caira: Stav na léčení? To si protiřečíš, protože hned vzápětí píšeš, že není nemocná 
Ne, opravdu není nemocná a ani to není stav na léčení. Je prostě v jiném stavu a plno věcí cítí jinak. Připadá mi dost ujeté, aby se v tomhle stavu vláčela někde po pochybných sexuologických poradnách. Řekla bych, že má dost jiných starostí a věcí na práci. Těhotenství je stav dočasný, takže je vysoce pravděpodobné, že i tohle je stav dočasný. A pokud to ten manžel nepochopí, tak si o něm myslím své a pěkné to rozhodně není 
caira: úchvatné. To je jako říct arachnofobikovi nebo klaustrofobikovi, ať se proberou a hluboce zamyslí nad svým jednáním a ne aby to řešili tak, že se začnou pavoukům a stísněným prostorům vyhýbat
. Zajisté si řeknou "to jsem byl ale blbej" a přestane jim to vadit.
Florencie: já tě nevim, o vrzání sem nepsala
psala sem o výletech za pseudoláskou (lidně se může začít stýkat jenom s kamarádkou, která mu dá najvo jak je šťastná, že je s ní... klidně zpočátku bez sexu
každej chlap je ješitnej
a tohle je teda zásah do ješitnosti, chlapi nejsou ženský, nenechají klesnout sebevědomí po 0
Renee: a ještě ona není nemosná!!!
je jen těhotná
těhotenství není nemoc
napsala jsem, co si o tom mylsím, jako všechny tady
já bych se hodně rychle probrala, pak hluboce zamyslela a hodně rychle to začala řešit... ale ne řešit stylem, že mi i jeho dotyky a polibky budou odporné
chápu, že nechce sex - nechápu, že nechce blízkost otce svého dítěte (zvlášť jestli ho miluje, žije s ním a chce aby to tak zůstalo)
Renee: Florencie:
podle mých zkušeností z okolí to takhle funguje
i když mu "jenom" nedá, jde chlap jinak - a že to dělají i inteligentní chlapi.. (tím spíš, že jsou inteligentní se to ani okolí nikdy nedozví, absolutně si o chlapech nedělám iluze)
natož pak, pokud ji jsou odporné i dotyky
to je stav na léčéní
caira: velmi ohleduplné napsat těhuli, že když manželovi nedá, půjde si on vrznout jinam 
Když si to tak po sobě čtu, tak tohle Rézi asi slyšet nechtěla. Každá žena, každé těhotenství je velmi individuální. Někdo se změní v sexuální dračici, někdo ochladne. Partneři by si měli o takových věcech říkat a ne je držet v sobě. Pokud je partner chápavý, je to dobrá cesta. Pokud ne, tak na tohle radu nemám. Prvotně byste to měli zkusit VY DVA a pak případně odborníci.
Jsem zrovna těhotná (33tt) a sexu jsme měli všeho všudy 4x za celou dobu. Ne, že by nebyla chuť, ale můj partner má jaksi strach. Aby neublížil mně a nedej bože miminku. Sice ve srandě vykládá, že si už ani nepamatuje, jak se to dělá, ale akční není skoro vůbec. Když mám potřebu, tak ho musím skoro znásilnit. Chladný není vůbec, bříško hladí a povídá si s mimčem, tulí se, líbáme se. Jen ten sex prostě není, co býval. Už se těším, jak to zase po porodu a šestinedělí "rozjedeme" .
