Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jen málokterá žena touží po tom, aby na svět přivedla více dětí najednou. Zejména když už nějakou tu ratolest má. Oznámení o vícečetném těhotenství většinu nastávajícíh maminek zaskočí a záhy se dostaví obavy, jak to všechno zvládne. A to nejen pracovně, ale i finančně. Dvojčata a vícerčata dají přece jen zabrat mnohem víc než dítko, které se hezky ukázněně narodí jako sólista.

Náš magazín má hned několik čtenářek, které patří do skupiny dvojčatových. Jednou z nich je i naše redakční kolegyně Lenka Tallová, kterou znáte pod nickem talenka. Před více než rokem jí k tehdy tříletému Ondráškovi přibyly hned dvě děti najednou, Barunka a Martínek.

Vzpomínáš si na svou první reakci, když ses dozvěděla, že místo jednoho dítěte čekáš hned dvě? A jak reagoval manžel?

To se z paměti vymazat nedá. Hrdinsky jsem vydržela neplakat až před polikliniku, pak jsem spustila vodopád a brečela až domů. Tam jsem hned nic nechápajícímu manželovi nespravedlivě vynadala, že je to jeho vina, a mrskla po něm důkazní materiál – snímek z ultrazvuku. Chvíli na ty dvě tečky nechápavě koukal, pak se začal trochu připitoměle usmívat a bylo vidět, jak je hrdý. Prostě že je borec. Což mě pochopitelně rozběsnilo ještě víc :-) Já jsem se s dvojčaty smiřovala hodně dlouho. Ještě že těhotenství trvá 9 měsíců.

Vzhledem k tomu, že už jsi jedno dítě měla, máš možnost srovnání. Byly těhotenství a pak porod dvojčat jiné než u prvního dítěte? Co pro tebe bylo v tomto období nejnáročnější?

Obě těhotenství jsem snášela velmi dobře. Jen lékaři mě u dvojčat sledovali daleko víc než při předchozím těhotenství, což chápu, ale život nám to komplikovalo. Když mě dvakrát poslali na pozorování do nemocnice (jednou mě propouštěli těsně před Vánocemi – 23. 12.), byla to zátěž pro manžela a babičky kvůli hlídání staršího synka. Ale to jistě znají i maminky, co nečekaly dvojčata. Porody se diametrálně lišily. Ondráška jsem rodila přirozeně, ale moji "potkyši" se uvelebili v kolizní poloze, takže jsem měla domluvený císařský řez. Ovšem porodila jsem o 14 dní dřív, protože jsem spadla na břicho. Vše dopadlo dobře, ale když srovnávám obojí, daleko raději bych brala přirozený porod. Císaře jsem prozvracela, omdlívala jsem, slyšela jsem i to, co jsem raději slyšet neměla, prostě nic moc.

To nejtěžší tě však teprve čekalo. Každá matka ví, jak vyčerpávající jsou první týdny a měsíce po narození jednoho dítěte. Málokterá si dovede představit, co to do důsledku obnáší, když jsou novorozeňata dvě. Jak jsi to zvládala?

Příroda je milosrdná, takže teď už mám těch prvních pár měsíců zahalených v jakési mlze, vidím jen to hezké a raději si moc nevzpomínám, jaké to doopravdy bylo. Nejhorší bylo nevyspání. V porodnici nakojení obou dětí, odstříkání mléka a dokrmení trvalo hodinu, hodinu a půl. A za další hodinu a půl znovu... Doma to bylo trochu lepší, už jsem získávala grif, nicméně spát déle než 2 hodiny v kuse se mi vlastně podařilo, až když bylo "potkyšům" asi 8 měsíců. Na psychiku byly hrozné takové ty začátky, když jsem na hodinovou procházku připravovala děti (včetně kojení) hodinu a půl. Když jsem pak přípravu stáhla (včetně kojení) na půlhodinku komplet, připadala jsem si jako mistr světa. A pak už to šlo líp a líp.

A co teď, když se – sice náročná, ale v podstatě „ležící“ – miminka proměnila ve dvě neřízené střely. Jak řešíš třeba venku rozprch na dvě strany? Máš vůbec čas si přes den, když jsou děti vzhůru, vydechnout?

Mimo zahradu se snažím udržet děti v kočáře a zatím se to daří. A po vzoru jedné dvojčatové šťastné ženy – kat – jsem potkyšům pořídila vodící kšíry a dám si je na vodítka. Docela se těším na reakce okolí. Na zahradě je vypustím a pak už jen kmitám. Kde jsou chvíle, kdy se děti batolily spořádaně na dece a já jsem si četla! Jistě že mám čas si přes den vydechnout. Jednak mají děti sladěný odpolední spánek, takže mám 2 hodiny jen pro sebe (kolem poledne mě tudíž většinou najdete on-line na Šťastných ženách), jednak se potkyšci hodně často zabaví sami spolu – mají prostě parťáka. Nevisí mi na noze 24 hodin denně, jak mi visíval Ondrášek.

Jak příchod sourozenců zvládl Ondrášek?

Myslím, že není rozdíl v tom, jestli přijde jeden mladší sourozenec, nebo dva najednou. Ondra to vzal sportovně. Dlouho trvalo, než sourozence pohladil, nechtěl se jich dotýkat, jen je z povzdálí pozoroval. Asi se jich trochu bál, protože tvrdil, že mají malé zuby a koušou. Ale pak se otrkal. Naštěstí je u nás v domě spousta lidí, kteří si na něj vždy našli čas, takže ztrátou pozornosti rozhodně netrpěl. Teď bere jako normu, že člověk má mít dvě miminka, a když kamarádi hlásí narození jednoho sourozence, stíhá je útrpným pohledem. Je na potkyše hrdý – a už je bere jako parťáky. Je to jedna velká smečka, podporující se v nezbednostech. Přesilovka.

Co bys z vlastní zkušenosti poradila ženám, které narození dvojčat třeba právě očekávají a potýkají se s obavou, jak si s nimi poradí?

Buďte připraveny na všechny varianty, rizika předčasných a komplikovaných porodů jsou u dvojčat bohužel častější. Pro všechny případy si zjistěte, co by vás čekalo s nedonošeným dítětem. Po porodu každou chvilku klidu věnujte spánku a relaxaci. Využívejte pomoc okolí, jak jen to půjde. Pamatujte, že nejste chobotnice. Někdy se holt stane, že než uspokojíte potřeby jednoho dítěte, to druhé prostě pláče. To z vás nedělá špatnou matku. Připravte se na to, že kamkoliv s dvojkami půjdete, budete středem pozornosti. Uslyšíte poznámky okolí, které vám nemusejí být příjemné, ale zkuste se usmívat, ti lidé to většinou nemyslí nijak zle. A co je nejdůležitější – ta dvojnásobná práce se vám vrátí dvojnásobnou radostí: budou se na vás usmívat dvě děti, budou vás objímat dvoje ručky a pusu dostanete na obě tváře zaráz. A za tohle to fakt stojí :-)

Děkuji za rozhovor a přeji celé vaší rodině hodně štěstí. A tobě také mnoho trpělivosti a síly.