Máte doma křišťálové dítě?
Máte doma tzv. křišťálové dítě? Já ano, a tak vím, o čem mluvím.
Křišťálové děti jsou děti nového věku, které se narodily s jinými vibracemi než my, obyčejní smrtelníci. Pozná se to podle toho, že jsou zvlášť citlivé a vnímavé, jasnozřivé a často vás překvapí výrokem nebo sdělením, které se vůbec nehodí k jejich věku. Jsou zkrátka světelné roky napřed. Vidí, co my nevidíme, a ví už to, k čemu my se teprve ztěžka dopracováváme. Nejsou například soutěživé, protože jejich ambicí není zvítězit na úkor slabších, poražených. Naopak se cítí přirozenou součástí celku, takže si velice silně uvědomují vlastní propojení se vším ostatním. Jejich jedinou, o to však naléhavější životní potřebou je BÝT, v klidu, míru a harmonii s celým světem.
Jejich problém je, že se nenarodily do prostředí, které tomu zrovna přeje. Křišťálové děti přišly s důležitým posláním, protože nám mají pomoci přeměnit tento chaotický svět založený na zákonech silnějšího ve svět, kde je místo pro každého a kde všichni uplatňují své specifické talenty k vlastní radosti a prospěchu všech. Zatímco nám něco takového může znít jako utopie či nemístný idealismus, ve vědomí křišťálových dětí je to jediná možná realita. Jinak řečeno: co nám snad připadá jako úplný nesmysl, je pro ně daná věc. Všechno v jejich vnímání a cítění je tomu uzpůsobeno. Přinesly si s sebou znalosti a vědomosti, které přesahují běžný svět pětismyslového chápání a vnímání. Vidí věci do větší hloubky a ve větších souvislostech, nedívají se na viditelnou stránku věcí, ale hledí skrze ni.
Je pro ně obvykle zatěžující i obtěžující, když je vracíme zpět do „naší reality“ tolik upnuté k povrchu, materiálním věcem, k tomu, jak co vypadá. Musí-li se přizpůsobovat zákonitostem takového světa, a tomu se bohužel nevyhnou, trpí tím jejich duše. Neomylně vnímají naše zraněné duše, které si na tento chod světa už bohužel jaksi „zvykly“. Jsou tu, aby nás probudily z naší letargie, odevzdanosti, ze zaběhnutých „pořádků“.
Křišťálové děti se rodily odjakživa, po všechna staletí, i když se jejich příchod udává teprve po r. 1995. Rozdíl je v tom, že nyní přicházejí ve velkém počtu a jsou silnější. Jsou lépe než jejich předchůdci vybaveny ochrannými systémy, aby si uchovaly vnitřní sílu, své jasné a čisté vědomí.
Přesto můžeme napáchat dost škody, pokud se takové děti pokusíme nacpat do běžných škatulek, pokud je příliš důrazně nutíme řídit se našimi, z jejich pohledu omezenými a samoúčelnými zvyky a pravidly.
Křišťálové dítě bude mít většinou problémy s jakoukoli disciplínou a rutinními úkony, jak ve škole, tak doma. Zatímco bude schopné namalovat překrásný a pro nás nepochopitelně dokonalý obrázek neúměrně jeho věku, bude pořád dokola zapomínat třeba sešit na češtinu a nosit kvůli tomu opakovaně tytéž poznámky. Přestože bude ležet v encyklopediích a hltat literaturu o vesmírných galaxiích, nebude zvládat jednoduchá zadání typu: měl jsem dvacet hrušek, teď jich mám třináct, kolik hrušek jsem snědl? Nezvládne je ne proto, že by neumělo spočítat dvacet bez třinácti, ale proto, že je to pro něj otázka naprosto nezajímavá. Fázi jednoduchých počtů má už dávno za sebou.
Křišťálové děti jsou jednoduše velmi nadané a jejich mysl pracuje ve vibracích, kterých můžeme částečně dosáhnout jen když se na ně naladíme. Pozorováním, trpělivou vnímavostí a otevřeností, s níž jsme ochotni se od nich učit. Ale potom to taky vážně stojí za to.
Máte-li tedy doma křišťálové dítě a nevíte si s tím někdy rady, nezoufejte. Takových je nás mnoho. Vstupujeme přece do věku Vodnáře a kdo jiný by nás měl provázet tímto novým světem, než naše děti. Mějte s nimi trpělivost, přemýšlejte o jejich otázkách i nápadech a učte se jim dobře naslouchat.
Mají nám opravdu co nabídnout. Nejsme to my, kdo jsou jejich učiteli, jsou to ony, které přišly učit nás. A my, jejich rodiče, které si samy vybraly, jsme jejich průvodci a ochránci v tomto světě, který zatím jediný známe a který je pro ně, jejich čisté a nade všechno pravdivé vnímání, někdy tak strašně postavený na hlavu.
Hodně lásky a moudrosti přeje
Iveta Shanti Nova
Autorka je členkou Věštírny Květy Fialové.
Diskuse Věštírna pro vás právě dnes!
Každé pondělí a čtvrtek můžete využít možnost on-line výkladu zdarma. Na této diskusi vložte dnes do 11 hodin svůj dotaz a během dnešního dne na něj dostanete odpověď.
(Vstup do diskuse najdete v horní části magazínu v sekci speciály – Věštírna.)
Více o Věštírně Květy Fialové se dozvíte na www.vykladzive.cz
4.11.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 80 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Máte doma křišťálové dítě?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.aluskas: V článku je napsáno, že takové děti mají problémy s disciplínou...
Dle reakcí zde je zřejmé, že většina lidí se s indigovými či křišťálovými dětmi nikdy nepotkala ba co, ani o nich nic neví.
Tyto děti se neprojevují ani jako vzteklouni ani jako ufňukanci. Nehledě na to,že v článku nebyl ani náznak o tom, že by takové byli.
Článek byl nepochopen a viděn černobíle.
Dobré je si o věci něco nastudovat, než psát nepravdivé výroky.
Iveta Shanti Nova hezký článek Je fajn číst po dlouhé době člověka co vidí věci "jinak".
Ťapina - 4.11.2010 9:35
Kassy:
Bořitel, píšete? V tom případě jsem byla indigové dítě par excellence. (Na broučky jsem nešlapala, ale jinak jsem byla a jsem tvrdohlavej mezek, kterej si vždycky udělal všechno jen a jen po svým a hlavně JINAK)
Verera - 10:44 poslední větu jsi napsala moc pěkně
Linda: o zem sebou moje dítě snad nikdy veřejně nepraštilo, ale nezapomenu, jak kdysi v obchoďáku udělala scénu u regálu s plyšovými růžemi (bylo to v době Valentýna). Nepomáhaly rozumné argumenty, přemlouvání ani vyhrožování, že jí tam nechám. Abychom přestaly budit pozornost celého podlaží, úplně nevýchovně jsem podlehla a růži máme dodnes doma
Linda: Budu nejradši když si budou hledět svého, já jim jejich děti taky nekritizuju (teda ne že by sebou mé děti mlátily o zem, to odpovídám čistě teoreticky )
Ale uznejte matky i sebedokonalejsí a vychovanejsí díte dokáze v tom NEJmín vhodném okamziku sebou seknout na zem, zasprajcovat se a nebo udelat jinou správného rodice nedustojnou vec. Budete radsi kdyz vás i decko prihlízející dav / sousedky / rodina nazve liberalní matkou nezvládající výchovu toho spratka a nebo matkou kristálového potomka?
Teda, docela zírám na ten popis, ale naprosto přesně to sedí na to, co mám doma, i když termín křišťálové (a tedy ani indigové ) děti jsem předtím nikdy neslyšela.
Akorát teda nevím, kde jste vzali ty ufňukance. U toho mého dítka to funguje tak, že si nic nevyvztekává ani nevybrečí, ale zamyslí se a pak řekne tu jedinou věc, která nás přesvědčí, že bychom to měli udělat. Argument, na který se nedá nic namítat. A nebo uzná, že máme pravdu my.
Citlivé dítě neznamená, že u všecho brečí, ale že se dokáže vcítit do pocitů druhých.
Asi jsem byla křišťálové dítě Ten popis na mě sedí úplně přesně. Soutěživá jsem nikdy nebyla a dodnes nejsem, jsem pevně přesvědčená, že na světě by bylo nejlíp, kdyby každý dělal to, na co má vlohy a co mu jde nejlíp a baví ho, aniž by se musel stresovat, jestli si tím vydělá na živobytí a kdyby všichni mysleli na dobro celku a ne jen na svoje.
Sešity a úkoly jsem "zapomínala" pravidelně, protože mi obvykle přišly nesmyslné. Věčně jsem ležela v knihách, s vrstevníky si nerozumněla a některé moje "hlášky", které naprosto neodpovídaly dětskému vyjadřování, se v naší rodině dávají k dobru dodnes.
Citlivá až přecitlivělá, to bych byla taky, měla jsem a vlastně pořád mám obrovskou fantazii a už mám i pár zážitků se skutečně silnou intuicí.
Jo, asi jsem byla křišťálové dítě. A teď jsem co? Křišťálová dospělá?
Mimochodem na úlohu "měl jsem dvacet hrušek, teď jich mám třináct, kolik hrušek jsem snědl?" bych ve věku kolem 10 let nejspíš odpověděla "jak to mám vědět?" Protože přece nemůžu vědět, jestli všechny hrušky, které už nemá, dotyčný snědl. Taky je mohl třeba rozdat nebo ztratit. Vlastně bych tak odpověděla i dnes, ale dnes už dokážu domyslet, že autor to nedomyslel, kousnout se do jazyka a říct, co se čeká.
Bellana: teda na broučky nešlape
Bellana: v tom máš pravdu Ale nejsou všichni podle jedné šablony, a když máš doma citlivku, co naděláš.
Jarča*: Jistě je lepší nad broučkem plakat než mu trhat nožičky. O tom není spor. Ale lepší je broučka pozorovat bez citového zaujetí a bez interakce. Jsou citliví lidé, kteří nejprve na broučka dupnou a pak pláčou, že už se nehýbe. A že jich je.
Ťapina:
Bellana: ať tak nebo tak, mně osobně se víc líbí dělit na křišťálové a indigové, než na vzteklouny a ufňukance Hodně ovlivní výchova, ale povahu těžko. A poslední poznámka - připadá mi lepší plakat nad broučkem (i když uznávám, že do dnešního světa nic moc), než tomu broučkovi trhat nožičky...