Máte doma křišťálové dítě?
Máte doma tzv. křišťálové dítě? Já ano, a tak vím, o čem mluvím.
Křišťálové děti jsou děti nového věku, které se narodily s jinými vibracemi než my, obyčejní smrtelníci. Pozná se to podle toho, že jsou zvlášť citlivé a vnímavé, jasnozřivé a často vás překvapí výrokem nebo sdělením, které se vůbec nehodí k jejich věku. Jsou zkrátka světelné roky napřed. Vidí, co my nevidíme, a ví už to, k čemu my se teprve ztěžka dopracováváme. Nejsou například soutěživé, protože jejich ambicí není zvítězit na úkor slabších, poražených. Naopak se cítí přirozenou součástí celku, takže si velice silně uvědomují vlastní propojení se vším ostatním. Jejich jedinou, o to však naléhavější životní potřebou je BÝT, v klidu, míru a harmonii s celým světem.
Jejich problém je, že se nenarodily do prostředí, které tomu zrovna přeje. Křišťálové děti přišly s důležitým posláním, protože nám mají pomoci přeměnit tento chaotický svět založený na zákonech silnějšího ve svět, kde je místo pro každého a kde všichni uplatňují své specifické talenty k vlastní radosti a prospěchu všech. Zatímco nám něco takového může znít jako utopie či nemístný idealismus, ve vědomí křišťálových dětí je to jediná možná realita. Jinak řečeno: co nám snad připadá jako úplný nesmysl, je pro ně daná věc. Všechno v jejich vnímání a cítění je tomu uzpůsobeno. Přinesly si s sebou znalosti a vědomosti, které přesahují běžný svět pětismyslového chápání a vnímání. Vidí věci do větší hloubky a ve větších souvislostech, nedívají se na viditelnou stránku věcí, ale hledí skrze ni.
Je pro ně obvykle zatěžující i obtěžující, když je vracíme zpět do „naší reality“ tolik upnuté k povrchu, materiálním věcem, k tomu, jak co vypadá. Musí-li se přizpůsobovat zákonitostem takového světa, a tomu se bohužel nevyhnou, trpí tím jejich duše. Neomylně vnímají naše zraněné duše, které si na tento chod světa už bohužel jaksi „zvykly“. Jsou tu, aby nás probudily z naší letargie, odevzdanosti, ze zaběhnutých „pořádků“.
Křišťálové děti se rodily odjakživa, po všechna staletí, i když se jejich příchod udává teprve po r. 1995. Rozdíl je v tom, že nyní přicházejí ve velkém počtu a jsou silnější. Jsou lépe než jejich předchůdci vybaveny ochrannými systémy, aby si uchovaly vnitřní sílu, své jasné a čisté vědomí.
Přesto můžeme napáchat dost škody, pokud se takové děti pokusíme nacpat do běžných škatulek, pokud je příliš důrazně nutíme řídit se našimi, z jejich pohledu omezenými a samoúčelnými zvyky a pravidly.
Křišťálové dítě bude mít většinou problémy s jakoukoli disciplínou a rutinními úkony, jak ve škole, tak doma. Zatímco bude schopné namalovat překrásný a pro nás nepochopitelně dokonalý obrázek neúměrně jeho věku, bude pořád dokola zapomínat třeba sešit na češtinu a nosit kvůli tomu opakovaně tytéž poznámky. Přestože bude ležet v encyklopediích a hltat literaturu o vesmírných galaxiích, nebude zvládat jednoduchá zadání typu: měl jsem dvacet hrušek, teď jich mám třináct, kolik hrušek jsem snědl? Nezvládne je ne proto, že by neumělo spočítat dvacet bez třinácti, ale proto, že je to pro něj otázka naprosto nezajímavá. Fázi jednoduchých počtů má už dávno za sebou.
Křišťálové děti jsou jednoduše velmi nadané a jejich mysl pracuje ve vibracích, kterých můžeme částečně dosáhnout jen když se na ně naladíme. Pozorováním, trpělivou vnímavostí a otevřeností, s níž jsme ochotni se od nich učit. Ale potom to taky vážně stojí za to.
Máte-li tedy doma křišťálové dítě a nevíte si s tím někdy rady, nezoufejte. Takových je nás mnoho. Vstupujeme přece do věku Vodnáře a kdo jiný by nás měl provázet tímto novým světem, než naše děti. Mějte s nimi trpělivost, přemýšlejte o jejich otázkách i nápadech a učte se jim dobře naslouchat.
Mají nám opravdu co nabídnout. Nejsme to my, kdo jsou jejich učiteli, jsou to ony, které přišly učit nás. A my, jejich rodiče, které si samy vybraly, jsme jejich průvodci a ochránci v tomto světě, který zatím jediný známe a který je pro ně, jejich čisté a nade všechno pravdivé vnímání, někdy tak strašně postavený na hlavu.
Hodně lásky a moudrosti přeje
Iveta Shanti Nova
Autorka je členkou Věštírny Květy Fialové.
Diskuse Věštírna pro vás právě dnes!
Každé pondělí a čtvrtek můžete využít možnost on-line výkladu zdarma. Na této diskusi vložte dnes do 11 hodin svůj dotaz a během dnešního dne na něj dostanete odpověď.
(Vstup do diskuse najdete v horní části magazínu v sekci speciály – Věštírna.)
Více o Věštírně Květy Fialové se dozvíte na www.vykladzive.cz
4.11.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 80 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Máte doma křišťálové dítě?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Začínám přemýšlet o tom, jestli nejsem celá křišťálová já.
Takové, jak se tam popisuje, jsou děti normálně. Jsou vnímavé, protože jsou připravené vyvíjet se, přijímat kvanta informací, jaká by dospělý nezvládl, a mentálně dospívat. Jenže místo toho se dneska setkávají se světem, který se radši přizpůsobí jejich dětské úrovni, protože to je přece "tak loštomilé". Před pár stovkami let dokázaly děti v podstatě dospět za deset let. Dneska by to dokázaly taky, ale už je k tomu nikdo nevede, takže někteří nedospějí ani do třiceti. Neříkám, že je správně ten model, kdy třináctiletí zakládali rodiny, ale ten dnešní kult dětství asi taky ne.
Některé děti si věci vyřvou vztekem, jiné přijdou na to, že lepší je lítostivý pláč. Těm prvním říkají "osvícené" matky indigové děti, těm druhým křišťálové děti. Jiný rozdíl v tom nevidím. Ufňukanec, který pláče nad broučkem, nový svět nevybuduje. Spíš bude někde někomu viset na krku a vyžadovat ohledy na svoji citlivou dušičku a manipulovat okolím.
Tady je to napsané velice taktně. Ale co jsem o těchto dětech četla předtím jinde svědčí o dosti značné spratkovitosti - no prostě produkt "americké výchovy". Kdyby měl člověk posuzovat chování svého dítěte z hlediska jestli máme nebo nemáme křišťálové čili indigové dítě, nutně se zblázníme, protože nebudeme vědět, co s ním. A pediatr by s náma asi vyrazil dveře
I když jsem o tom nikdy neslyšela, zaujalo mě to a tak jsem se podívala na nějaké články - překvapilo mě, že je jich na toto téma docela dost. Mimo jiné jsem našla: "Jsou velmi citliví, otevření, důvěřiví, s laskavým a obětavým přístupem ke všemu živému. Mají silnou empatii, díky které většinou nevědomky snadno přebírají různé (i negativní) energie ze svého okolí a přes své srdce je přeměňují v Lásku. To je oslabuje a činí velmi křehkými a zranitelnými. Od svých rodičů a okolí proto potřebují velikou ochranu a podporu."
Takže nic o nevycválanosti a vzdorovitosti, spíš naopak
Alice.:
Linda: souhlas
a pardon, vynechávám písmenka jak Tatar
Jé, já bych si přála křišťálové dítko ! Nemám ráda soutěživost a už dopředu se "děsím" toho, jak budou muset mé děti vyhrávat a drát se dopředu...
Jinak dlouho jsem si myslela, že indogové dítko má moje kamarádka, ale trochu mi to nahlodalo zjištění, že se malý cpe rá sladkostmi (on jich teda moc nedostává, ale kdyby měl přísun, tak neváhá) - no a údajně indigové děti nepozřou nic, co není pro jejich organismus přínosné - ve smyslu zdravé a neumělé...
"měl jsem dvacet hrušek, teď jich mám třináct, kolik hrušek jsem snědl? Nezvládne je ne proto, že by neumělo spočítat dvacet bez třinácti, ale proto, že je to pro něj otázka naprosto nezajímavá."
Jistě, počty jsou dokonale nezajímavé pro všechny žáky první třídy. Kromě toho, autor článku neumí matematiku ani na úrovni prvňáka, jak se zdá.
A ty 'křišťálové' děti jsou docela normální, ale mají pošahané matky, které v každém činu nebo výroku vidí cosi neúměrného věku a v dětském vzdoru boj proti zlému a nesmyslného systému. Děti vychovávat normálně, pošahané matky bičovat.
To musí být strašné, když někomu zkamení dítě.
Uz jsem o tom slysla i kdyz v trosku jiném spojení a kdo ví, treba na tom i neco je. A mám k tomu jedinou pripomínku: chudáci rodice! Spolecnost na tyto deti a vubec na kohokoliv kdo se jakkoliv vymyká prumeru, není pripravena a ani se pripravit nechce.
dadka: já jsem nevyčetla nic o frackovi
Já jsem přehlédla, že autorka je členkou Věštírny, tak tam je asi možné všechno.
Fracek je nevycválaný, tak je křišťálový.
Netroufla bych si říct, že mám doma křišťálové dítě - taky jsem ten výraz nikdy neslyšela. Ale je fakt, že nejmladší dcera je oproti dvěma starším dětem jiná - je citlivá, rozbrečí jí každá nespravedlnost, domělá i opravdická. Cítí s každým, kdo má nějaké trápení, i kdyby to byl jen malý brouček. Učení je kapitola sama pro sebe - zadaný úkol dokáže dělat třebas dvě hodiny, aby byl pěkný po výtvarné stránce, ale s tím, jaké se kde píše i/y si už tolik hlavu neláme. Tak nevím
mno, já jsem skeptická potvora a kolikrát je to tak, že nevycválanému nevychovanému děťátku se přiřadí takhle diagnoza jen kvůli tomu, aby to vypadalo líp