Byla jsem nevěrná a prasklo to. Může mi odpustit?
.jpg)
Asi od vás dostanu pořádný kartáč a ani se nebudu divit. Sama bych si nafackovala, protože jsem vlastní hloupostí a nezodpovědností zničila rodinu, zklamala manžela a dětem zkazila dětství. Potřebovala bych vědět, jestli se někomu stalo, že i po takovéhle podpásovce mu partner dokázal odpustit a časem se vše srovnalo.
Je mi skoro čtyřicet, manželovi o šest více. Máme dvě děti, osm a šest let – syny. Měli jsem hezké manželství, v podstatě jsem si neměla na co stěžovat. S mužem jsme si rozuměli, on je jako manžel a otec velmi pozorný a obětavý. Cítila jsem se vedle něj v bezpečí. Nikdy by mě nenapadlo, že bych mohla udělat něco, čím bych ho ranila. Přesto se to stalo.
Když jsem po druhé mateřské nastoupila do práce, po nějakém čase jsme se dost sblížili s jedním kolegou. Počáteční sympatie se postupně proměnily v milenecký vztah. Styděla jsem se za to, měla před mužem šílené výčitky svědomí, ale nemohla jsem si pomoct. Milenec mě neskutečně přitahoval, byli jsme sebou vzájemně jako posedlí. Dlouho se nám dařilo to tajit, ale víte, jak to je. Někdo z kolegů si všimnul a už to jelo. Náš vztah se stal veřejným tajemstvím a byla jen otázka času, kdy se to donese i k manželovi.
Doneslo. Nějaká dobrá duše ho informovala a on se mě přímo zeptal. Nedokázala jsem zatloukat, všechno přiznala. Na jeho reakci nikdy nezapomenu. On v tu chvíli zestárl snad o deset let. Strašně ho to ranilo, prý doufal, že je to jen pomluva a já ji vyvrátím. Moje doznání s ním opravdu silně otřáslo.
Toto celé se odehrálo před půl rokem. Já mezitím vztah s milencem ukončila, naštěstí on se odstěhoval do jiného města, kde si našel novou práci, takže se už prakticky nevídáme. Bohužel, manželovi to nestačí, pořád se s mým pokleskem nedokáže srovnat, je zamlklý, komunikuje se mnou jen to nejnutnější, věnuje se hlavně synům. Myslím, že se mnou zůstává jen kvůli nim, nechce o ně přijít. A ví, že v případě rozvodu by soud takhle malé děti přiřkl do péče mně.
V tom dusnu, jaké mezi sebou teď máme, se nedá žít. Ani nespočítám, kolikrát jsem se mu omluvila, slibovala, ujišťovala, že už všechno skončilo a že nikdy nic podobného už neudělám. Bylo to ničemu. On si v té své ublíženosti snad libuje a ani se nesnaží vztah mezi námi dát postupně do kupy. Já se snažím moc, ale už mi docházejí síly. Už dál nemůžu, uvažuju, že se opravdu rozvedu.
Vím, že jsem to já, kdo má máslo na hlavě. Neměla jsem jediný důvod, abych svého muže podváděla. Ujela jsem, uklouzla, nebylo to ode mne hezké. Lituju toho, opravdu moc. Ale copak je normální kvůli tomu takhle dlouhodobě trpět? Nevím, co mám dělat. Nechci rozbíjet rodinu, brát dětem tátu, ale v tom, co teď mezi námi je, už nevydržím.
Zajímalo by mě, jestli se někdy někomu stalo, že i po provalené nevěře se ti dva dali zase dohromady a fungovali jako dřív. Jsem opravdu nešťastná a kdybych mohla vrátit čas, věřte, že bych to udělala.
22.2.2017 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 88 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Byla jsem nevěrná a prasklo to. Může mi odpustit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Verera: 
Kdyby nerezignovali na vztah. I v dlouhodobém vztahu se musí makat, flirtovat spolu, lákat se, snažit se, aby to bylo stále lepší a ne zakonzervovat status quo a myslet si, že to nějak doklepou.Znám páry, které si spolu skypují lechtivé vzkazy přes den i po 30 letech manželství
Prostě se mají plnou hlavu a pak je nenapadne koukat se vedle..
krasaka: Mně přijde, že tady příčinou nebyl ani tak nedostatek sexu, jako spíš nuda, manželství zevšednělo, pořád dokola totéž, chtělo to nějaké oživení.
Jenže pokud si někdo tohle uvědomí, tak by snad měl současný partner mít přednostní právo, aby se toho oživení zúčastnil. Je spousta možností, jak narušit rutinu.
Aspoň chvilku uvažovat, proč najednou je kolega tak lákavý, by to chtělo. Pochybuju, že to byla tak mimořádná osobnost, spíš normální chlap, na kterém bylo jiné jen to, že byl nový, neokoukaný, že setkání s ním mělo punc dobrodružství.
Kdyby si vyjeli na dovču na romantický pobyt spojený s bungee jumpingem, možná by to splnilo účel a nenarušilo rodinu.
Opravdu se divím, jak vše dopadlo
Ženám se přisuzuje, že zvládnou více věcí najednou, že jsou dobré organizátorky a taky, že umí přesvědčivě lhát !!!
Tudíž to nechápu - není zase tak velký problém utajit v zaměstnání vztah /snad jste to nedělali 
zrovna při práci s kopírkou ???
Znala jsem jednu sekretářku ve velkém podniku,která čekala na ženatého šéfa celých 25 let /nikdo je nepodezíral/ a až se stal vdovcem,teprve se k lásce přiznali!!!
I když se našla přátelská "dobrá duše" - chtělo to zatloukat, zatloukat - už s ohledem na hodného manžela a společné děti
Když může někdo podvádět, paralelně s oběma a lhát po delší dobu,tak snad může trvat na své verzi, že byli jen kolegové NIC VÍCE /tzv.milosrdná lež/!!!
"S mužem jsme si rozuměli, on je jako manžel a otec velmi pozorný a obětavý. Cítila jsem se vedle něj v bezpečí."
Po takovém muži touží tisíce žen,které jsou samy s dětmi, nebo žijí s alkoholikem či jinou zrůdou
Za ta léta manželství mohla Kamila poznat povahu svého muže a předpokládat, jak ho raní - ať je podváděn muž nebo žena - NIKDY bych s viníkem už nemohla ,protože ten pocit, že s tímto tělem laškovala jiná osoba, se snad nedá zapomenout ani za 50 let
Pokud žena je v manželství nešťastná, psychicky deptaná ap. a potká největší lásku svého života, pak si snad vše sbalí, vezme děti a jde za svou láskou? ovšem dovádět třeba půl roku, žít ve stálé lži a nebrat ohledy na rodinu,,ještě k tomu s někým,,jenž si chtěl jen zašpásovat a pak raději zdrhne - OPRAVDU TO STÁLO ZA TO
Pokud hodný manžel neměl častou potřebu , nemohla to vyřešit koupě Robertka ???
Toto s člověkem hodně zacvičí,ty tvoje nevěry....a co když ti to časem oplatí a najde si milenku...?? Budeš také tak chápavá...???
Ty trpíš, že to manžel nemůže rozdýchat? A jak asi trpí on? Je to tvrdé, ale dovedu si představit, že se mu hnusíš, jak to má překonat? Jedině čas to snad spraví. A jestli se chceš rozvést, tak ho raníš znova a k tomu i své děti, když jim vezmeš tátu. Prostě mě rozčiluje, žes dopustila, aby se to tolik dotklo tvé rodiny.......Ten úlet nebyl ojedinělý. Těžko radit....
.jpg)
Piafka: 21:23 bingo...
Pokud bych chtěla komentovat nevěru Kamily stejně jako se tu komentuje nevěra mužů, tak bych řekla asi toto:
Milý podvedený manželi, teď by ses teprve měl začít snažit. Tys určitě doma chodil neupravený, v teplákách, s poblinkaným rukávem, vlasy slepené pribináčkem. To bude ono. Přestal ji o sebe dbát a teď to máš. Tak se nediv. Už se to s tebou nedalo vydržet. A co váha? Nepřibral jsi od té doby, co se narodily děti? Měl jsi hned, jak byly malé, začít cvičit! A co teplé večeře? Byly? No, tak to si nemůžeš zoufat, že měla jiného!
Možná by opravdu pomohla poradna. Sami dva se z toho možná nevymotáte. Ale chtít musíte samozřejmě oba.
Jinak mě stejně jako Niku1 udivuje to příkré hodnocení, když se nevěry dopustí ženská. U chlapa býváte všechny nesrovnatelně shovívavější.
.gif)
kareta: Konec světa to není, ale většině lidí nějaký čas (kratší nebo delší) trvá, než to rozdýchají a to i v případě, že jsou rozhodnutí to "nějak" překousnout. Přistupovat k odhalení nevěry jen tak mimochodem a větší váhu klást na pojídání brambůrek u televize mi přijde trochu zvláštní.
Ivi: byla bych zvědavááááá
Já si na muže monopol nedělám, nepátrám, nezjišťuju, ale pokud by se mi naprášil,, tek vím, že už se rozhodl, že tráva u souseda je zelená víc, tak co už. Za řetěz ho neuvážu, nutit ho nemůžu, karmu si svinit nebudu. Jeho boj. Přece to není konec světa.
Ivi: 100% těch, co to neví, to neřeší. Ale ten mazec když to zjistí
kareta: Mírným přejídáním se člověk k nemoci dopracuje až za mnoho let, to už děti odrostou.
Mně teda zas naprosto nevadí, když si manžel tu a tam zajde s kamarády na pivo, vrací se střízlivý a je to spíš pokec. Pokud by se ale cestou domů stavil u nějaké, tak s ním končím.
Ona je to spíš věc dohody a důvěry. Nemám nic proti tomu, když se dva dohodnou, že budou žít sice spolu, ale mají sem tam nějakou bokovku nebo přímo stálé milence, cokoli. Jsou takové páry, funguje jim to, proč ne. Ale musí být jasné, že to ani jednomu nevadí.
Podobně když jeden ví, že něco druhému zásadně vadí a přesto to udělá. Zahne, utratí úspory na dovolenou, prodá psa....jak je pak možné mu dál věřit? A proč být ve vztahu s člověkem, kterému nemůžu věřit, protože nebere ohled na mé pocity v zásadních věcech, přesto, že o nich ví? Vztah bez vzájemné úcty a důvěry nemá smysl.
kareta: "Kdežto pokud by si švihl cestou z práce a já to nevěděla, tak to ne ře ším!" A pokud bys to věděla, tak to taky neřešíš a jedeš plynule dál jako by se nic nestalo? 
Ono když se stabilně přežíráte, ohrožujete své zdraví a nemocný rodič není pro děti ani partnera zrovna výhra, je to omezující, nemocní jsou protivní, manipulativní a citově vydírají, akorát se to v společnosti toleruje víc jak ta nevěra. Já nevěru , potažmo nechráněný sex nemusím, ale v principu jde skutečně o prd...prostě odosobněně vzato je to jen prostá výměna tekutin a uspokojení pudů. Pálit za sebou mosty jen kvůli zásunu je pitomost, to musí být mnohem větší důvod vykašlat se na partnera. Mi by mnohem víc vadil alkohol, ty páteční seance v hospodě, jak jdou chlapi "na jedno" mi příšerně lezou na nervy a blahořečím svému abstinentovi, že to neprovozuje. Něbo chroupání brambůrků u televize, to bych vraždila. Kdežto pokud by si švihl cestou z práce a já to nevěděla, tak to ne ře ším!
.jpg)
Znám hodně párů, které nevěru rozdýchaly..sice to nějaký ten měsíc trvalo , než se vše hodilo do klidu, ale dá se to . Hlavně musí chtít zůstat ve vztahu oba, oba by měli na vztahu zapracovat... jinak se to nepovede.
