Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Můj problém vám asi bude na první pohled připadat spíš úsměvný nebo pikantní, ani se tomu nedivím. My jsme zpočátku byli taky pobavení, ale teď, po několika měsících, už z toho doslova lezeme po zdi.

Bydlíme v Praze v posledním patře vysokého paneláku. Před půl rokem se do bytu, který sousedí s naším, přistěhovali manželé středního věku, možná spíš staršího středního věku. Je jim kolem pětačtyřiceti, žijí sami, děti buď nemají, nebo už žijí samostatně. Náš i jejich byt jsou dvougarsonky, přiléhají na sebe.

Víte, jak to chodí v paneláku, všechno je slyšet. S tím člověk počítá, zároveň se každý snaží zbytečným hlukem sousedy neobtěžovat. Naši noví sousedé si ale s nějakou ohleduplností nelámou hlavu. Hluční jsou opravdu dost. Konkrétně při jedné činnosti a tou je milování. Jak jsem psala, nejdřív jsme byli pobavení a docela se těšili, s čím přijdou příště, ale teď už toho je moc.

Oni jsou nějací strašně náruživí, dělají to každý den, někdy i víckrát. Často nás to vzbudí v půl šesté ráno, někdy máme zvukovou kulisu k večeři a pravidelně večer po desáté, když se chystáme spát. A taky se třeba chceme spolu užít intimní chvilky, ale bohužel, to za sousedovic zvukového doprovodu není možné.

Já jsem něco takového nikdy nezažila, taky už nejsem nejmladší a mám něco za sebou, ale oni jsou jak zvířata. Oba dva u toho doslova řvou, častují se různými sprosťárnami, patrně i provozují nějaké peprnější praktiky jako sado maso apod. Nechce se mi to tady rozepisovat do detailů, snad si to dokážete představit.

My už nevím, co s tím. Kolikrát jsme měli chuť zabouchat na stěnu nebo jít na ně zazvonit, ale připadá nám to trapné. Ptali jsme se souseda pod námi, se kterým se známe a tykáme si, jestli to taky slyší. Prý jo. Jenže jemu to nevadí, žije sám, dokonce mi i připadalo, že se mu to snad líbí.

Je to taková choulostivá věc. Když sousedy potkáme na chodbě, jsou milí, normálně se pozdravíme. Oba vypadají na první pohled docela luxusně, pěkně oblečení, upravení, nejsou to žádní primitivové. Možná proto máme s mužem takový blok jim něco naznačit, nebo říct. Ale asi nebude dlouho trvat a bouchneme, kumuluje se to v nás pěkně.

Nemáte nějaký nápad, jak sousedy taktně upozornit, že to, co se děje v jejich ložnici, jejich nejbližší okolí dost obtěžuje? Já jsem navíc těhotná, na jaře se nám narodí miminko, nedovedu si představit, že by mělo v něčem takovém vyrůstat.