Tchyně a švagrová mne deptají
Již dvacet let žiji se svým partnerem v rodinném domě, který původně patřil jeho rodičům. Jelikož byli rozvedeni, bydlel v domě jen otec, který nechal před svou smrtí svou polovinu domu přepsat na mého partnera a přesvědčil i bývalou ženu, aby učinila totéž. Nyní tedy dům patří mému partnerovi.
Jeho matka má přítele, se kterým až donedávna bydlela v domě u své dcery. Obývali tam tři místnosti. Matka se však v domě své dcery chovala jako generál, organizovala život celé své rodině, až to skončilo tím, že dcera údajně přežívala na antidepresivech a pak matce sdělila, že potřebuje místnosti, které obývá, pro své děti. Stručně řečeno – v podstatě jí dala jasně najevo, že už v jejím domě není vítána a ať se odstěhuje.
Tchyně to samozřejmě velmi těžce nesla a nemohla své dceři přijít na jméno. Výrazy, kterými ji častovala, jsou nepublikovatelné. Bylo mi jich líto obou a chtěla jsem nějak pomoci. Přemluvila jsem svého partnera, abychom matku s přítelem nechali bydlet v přízemí v bytě, který se uvolnil po smrti otce. Na můj popud ji nakonec nechal napsat i do smlouvy s právem na dožití.
Od chvíle, kdy se k nám tchyně se svým přítelem nastěhovala, mi začalo doslova peklo. A to nejen z její strany, ale i od její dcery, které po matčině přestěhování výrazně otrnulo. Jelikož bydlí kousek od nás, chodí ji k nám často navštěvovat a obě dvě mne psychicky doslova týrají.
Do všeho mi mluví, sekýrují mne, nic, co udělám, jim není dost dobré. Došlo dokonce i na šikanování a výhrůžky, že mne vyhodí z domu. Jelikož dům patří mému partnerovi a já v něm nemám ani po dvaceti letech trvalé bydliště, má tchyně patrně pocit, že si to ke mně může dovolit. Můj partner se jí bojí, radši jí ve všem ustoupí, a kdykoli dojde k nějakému incidentu, osopí se na mne, že je to má vina. Několikrát jsem již chtěla odejít, ale vždycky mě přemluvil, ať zůstanu, a já tedy zůstala.
Život tam je pro mne doslova peklo. Nevím, co mám dělat. Do toho domu jsem za ty roky investovala i dost svých peněz a ještě více práce… V partnerovi nemám žádnou oporu, ačkoli když jde do tuhého, tak slibuje, ve skutečnosti nikdy nic neudělá a pro svůj vlastní klid se radši postaví na stranu své matky. Jediný, kdo se mne zastane, je můj devatenáctiletý syn.
Neporadí mi někdo, co bych mohla v mé situaci udělat? Jen tak se sbalit a odejít s „holým zadkem“ prakticky bez prostředků totiž není vůbec jednoduché. Cítím se jako v pasti a nevím, jak z ní ven.
22.10.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 94 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tchyně a švagrová mne deptají
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Liba2:
Ti, co spoléhají na slušnost druhých, to bohužel vždycky nejvíc odnesou. Ale proč se tedy aspoň nevezmete? Jako manželka bys přeci jen měla jiná práva...
Víte já mám někdy pocit že je můj partner stejně blbý jako já a ještě navíc má i větší strach než já. Asi jsme se hledali až se našli 
. Je možná ještě horší než já a ještě navíc je od té baby na teror zvyklý. Co pak s tím. Jedině snad Ukrajince 
Děkuju všem za komentáře. Máte pravdu jsem blbá. Problém je v tom, že se už dlouhou dobu léčím na deprese a nemám sílu bojovat. A navíc se vždycky nechám ukecat. Jsem nejen blbá ale i naivní a důvěřivá a stále spoléhám na to že jsou lidi slušný. Ale v případě těch dvou to neplatí. Terorizují mě už dvacet let a několikrát jsem už byla sbalená a na odchodu. Ale partner mě vždycky přemluvil ať zůstanu a já blbá zůstala. Jeho sestra má barák který původně koupil můj partner pro sebe a svou první ženu. Ale ta se s ním rozvedla než ho stačil dát dohromady a zůstala v bytě který měli i s dětmi. On pak ten dům přenechal své sestře a bydlel s otcem v domě jeho rodičů. Vím že jsme neuvěřitelná kráva ale díky depresím se všeho bojím a nemám sílu něco řešit radikálně. Dneska nemám ani možnost utýct, protože na to nemám peníze. Je to strašně zamotaný a teď řeknu něco hodně hnusnýho. Tu babu všichni nesnáší a až umře bude na jejím hrobě asi hodně velký mejdan těch co to půjdou oslavit.
.jpg)
Milena: ano mileno,líba je dobrá,až je blbá a v tom je ten háček,takhle to prostě nejde
Jo a ještě mě napadlo, proč půlku baráku nedostala sestra manžela, proč vše dostal on? Že má něco mezi nohama navíc nebo že si třeba našla chlapa s bytem? Tak to je sorry, taky fakt spravedlivý. Ať Vás ten Váš moula napíše do půlky baráku a pak s nima zatočíte. Když na Vás tak dá - viz věcné břemeno pro matku.
.gif)
evropka: tak , přesně, se shodnem a to jsem ani příspěvky nečetla......nemám čas.
To nechápu, investovalas tam své peníze a moře práce a nemáš tam trvalé bydliště ????.....divné a tak trochu Tvoje chyba......
Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění! Tady to sedí. Já bych si honem zařídila trvalé bydliště, tlačila bych na svatbu a na přepsání baráku na syna, jak už tady někdy napsal (pokud je patrnerův). Pořád říkám, že bych na psí knížku žít něchtěla, tady jsou vidět následky. Líba je jistě dobrá duše a celá léta nebyly problémy, ale teď se to holt zadrhlo...
Líbo,v tomto případě se mohu zlobit jedině na tebe,jak to,že za 20 let nemáš trvalé býdliště u partnera,kde vychováváš jeho dítě?to už mělo být vyřešené hned na začátku a když né,nemám tady co dělat!!!nechávat si ve svejch letech od nějaké blbky šikanovat,no promiň....v jaké pasti se cítíš?kam si je pustila,tam je máš...
Jezis Libo, ja bych uz davno tu carodejnici vyhodila nebo ji pekne peprne rekla co si myslim. Proste bych ji doslova poslala do p**ele! Slusnost v tomhle musi jit stranou. At si zaleze do sveho kumbalu a nevyleza. A pokud vas partner nepodpori, tak mu nasadim nuz na krk. Budto se vas zastane a udela doma poradek nebo odejdete. Psychicke zdravi mate jenom jedno. Ja bych si tohle nenechala libit a na diplomacii bych se v tomto pripade vykaslala. Jak se do lesa vola..... Preji hodne sily a odhodlani 
Když jste zařídili věcné břemeno pro tchýni,tak jste právě tak mohli dát v.b. pro vás,Líbo....Nechápu,jak lidi v těchto věcech jsou nedůslední a pak ty konce...Též nechápu,že jste se nevzali,já jsem ještě "stará škola" a já bych nechtěla být jen tak nějaká "partnerka",bez jakýchkoliv práv v cizím domě a jinak s možností odejít s holým zadkem,kdyby se to "podělalo".Vaše peníze jste si měla šporovat pro vás,a né je strkat do "cizího".....
Udělala jsi spoustu chyb. Na právní ošetření je už podle mě pozdě, jak asi budeš zpětně dokazovat, co všechno jsi na tom baráku zaplatila nebo udělala? Právně sis to měla ošetřit už před mnoha a mnoha lety. Taky sis měla zařídit to trvalé bydliště, když jste se za celých těch 20 let nevzali (proč vlastně? 
).
Stejně jako některé zde v diskuzi nedovedu pochopit, jak někdo může žít v takové nejistotě. Mě by z toho kleplo. Člověk musí vždycky něco mít, nějakou finanční zálohu, svoje bydlení nebo tak něco, když není s člověkem, se kterým žije, sezdaný. Takový podobný případ jsem měla v blízkém okolí, taky tam hodně zasahovala jeho rodina, ona taky byla v naprosto podřízené roli, kdy jí bylo stále vyhrožováno, že když nebude bezvýhradně poslouchat, bude vyhozena, protože nemá v bytě žádná práva.... a nakonec se to taky stalo. Vyhodili ji a ona skončila na hotelu, než si našla pronájem.
Lepší je se do takové situace nikdy nedostat. On ten majitel baráku má totiž dříve nebo později pokaždé tendence stavět se do nadřízené pozice, ve stylu "ty radši mlč, nepatří ti tady ani klika od dveří"
.jpg)
Jarča*: není co dodat 
Libo opravdu honem něco dělejte aspoń s tím trv. bydlením to fakt nechápu kde ho máte ?? na NV???
ja nad tim jenom kroutim hlavou. Libo, ses podle vseho hodna zenska, ale mysli trochu hlavou! 20let s nekym zijes, podle vseho mate spolecny dite, ale k bydleni nemas zadny prava? 
a ze ti tchyne a svagrova do vseho mluvi a sekyruji te... proc se proboha necháš? slusny chovani nepomuze. proste a jednoduse zamkni a nebav se s něma. ale hlavne si vyres nejak s partnerem to bydleni.
Souhlasím s mam-čou,tohle je nejrozumější a syn by je postavil do latě,prudičky by si ani neškrkly.
