Tchyně a švagrová mne deptají
Již dvacet let žiji se svým partnerem v rodinném domě, který původně patřil jeho rodičům. Jelikož byli rozvedeni, bydlel v domě jen otec, který nechal před svou smrtí svou polovinu domu přepsat na mého partnera a přesvědčil i bývalou ženu, aby učinila totéž. Nyní tedy dům patří mému partnerovi.
Jeho matka má přítele, se kterým až donedávna bydlela v domě u své dcery. Obývali tam tři místnosti. Matka se však v domě své dcery chovala jako generál, organizovala život celé své rodině, až to skončilo tím, že dcera údajně přežívala na antidepresivech a pak matce sdělila, že potřebuje místnosti, které obývá, pro své děti. Stručně řečeno – v podstatě jí dala jasně najevo, že už v jejím domě není vítána a ať se odstěhuje.
Tchyně to samozřejmě velmi těžce nesla a nemohla své dceři přijít na jméno. Výrazy, kterými ji častovala, jsou nepublikovatelné. Bylo mi jich líto obou a chtěla jsem nějak pomoci. Přemluvila jsem svého partnera, abychom matku s přítelem nechali bydlet v přízemí v bytě, který se uvolnil po smrti otce. Na můj popud ji nakonec nechal napsat i do smlouvy s právem na dožití.
Od chvíle, kdy se k nám tchyně se svým přítelem nastěhovala, mi začalo doslova peklo. A to nejen z její strany, ale i od její dcery, které po matčině přestěhování výrazně otrnulo. Jelikož bydlí kousek od nás, chodí ji k nám často navštěvovat a obě dvě mne psychicky doslova týrají.
Do všeho mi mluví, sekýrují mne, nic, co udělám, jim není dost dobré. Došlo dokonce i na šikanování a výhrůžky, že mne vyhodí z domu. Jelikož dům patří mému partnerovi a já v něm nemám ani po dvaceti letech trvalé bydliště, má tchyně patrně pocit, že si to ke mně může dovolit. Můj partner se jí bojí, radši jí ve všem ustoupí, a kdykoli dojde k nějakému incidentu, osopí se na mne, že je to má vina. Několikrát jsem již chtěla odejít, ale vždycky mě přemluvil, ať zůstanu, a já tedy zůstala.
Život tam je pro mne doslova peklo. Nevím, co mám dělat. Do toho domu jsem za ty roky investovala i dost svých peněz a ještě více práce… V partnerovi nemám žádnou oporu, ačkoli když jde do tuhého, tak slibuje, ve skutečnosti nikdy nic neudělá a pro svůj vlastní klid se radši postaví na stranu své matky. Jediný, kdo se mne zastane, je můj devatenáctiletý syn.
Neporadí mi někdo, co bych mohla v mé situaci udělat? Jen tak se sbalit a odejít s „holým zadkem“ prakticky bez prostředků totiž není vůbec jednoduché. Cítím se jako v pasti a nevím, jak z ní ven.
22.10.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 94 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tchyně a švagrová mne deptají
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Pravnik, pravnik a jeste jednou pravnik.
Hm, za dobrotu na žebrotu. 
Opravdu je to na právníka, protože to vypadá tak, že matinka s dcerunkou Tě chtějí vyštípat a podělit se o dům.
Určitě bys tam měla mít trvalé bydliště, ve smlouvě by se mělo i objevit, kolik jsi do domu investovala, taky by mělo být napsáno, jakou formou bude matinka s přítelem příspívat na opravy domu... jistě je hodně právních možností, ale teď už nemůžeš hrát ve prospěch druhého, ale ve svůj vlastní.
Přeji Ti hodně pevné nervy a štěstí. A až budeš mít něco na papíře, pak můžeš i Ty vyžadovat, jak budete žít pod společnou střechou.
No zavařila sis svojí nedomyšlenou nabídkou dost. U nás se říká, že sis nas...do gumáků. Nechápu,proč ještě po dvaceti letech nemáš u přítele trvalé bydliště a že jste si společné bydlení nějak předem neošetřili.
Je to spíše na poradu s právníkem.
