Hubnutí v přímém přenosu. Začínáme. 1. Díl.
.jpg)
Říká se, že zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Nevím, jestli je to k čemu jsem se odhodlala zoufalé, spíš to vnímám jako svou poslední šanci. Mým dlouholetým problémem je totiž váha a neustálé marné snahy o její snížení. Kolik dobrých předsevzetí, diet, zahájení zdravého životního stylu, kolik viditelných úspěchů, které jsem pak zase úspěšně „přežrala“ zpátky k výchozímu bodu mám za sebou, bych ani nespočítala.
Jsem ukázkový a odstrašující příklad jo jo efektu,kombinovaného s nedostatkem pevné vůle a vytrvalosti. Je mi 54 let a po přechodu se na mně další plíživě nabíraná kila ochotně drží čím dál lépe. V posledním půlroce jsem na sobě začala pociťovat už i zdravotní problémy, které s velkou nadváhou souvisejí. A konečně řekla jasné a definitivní STOP!
Pod dvojím dohledem
A abych nedopadla stejně jako při všech předchozích pokusech, domluvila jsem se s redakcí tohoto magazínu, že budu v průběhu několika dalších měsíců hubnout veřejně, pod dohledem vás, čtenářek.
A nejen vás, poprvé jsem se rozhodla využít i pomoci výživového poradce, konkrétně ze společnosti Naturhouse, který mi pomůže se sestavením správného jídelníčku doplněného o přírodní produkty, které mi poslouží možná trochu jako berlička – zamezí chuti na sladké, tendencím se přejídat a tak podpoří celý ten hubnoucí proces.
Každý týden sem na magazín napíšu jak si vedu, jak se cítím, jaké se dostavují výsledky. A zároveň budu každý týden docházet k výživové poradkyni, kde mě zváží a dají instrukce na další dny.
Pojďme se podívat pravdě do očí
Jsem si vědoma, že jdu s kůží na trh, i když ke zveřejnění fotografie zatím nemám dostatek odvahy. Možná časem. Vězte, že hodně odvahy mě stojí už jen takto veřejně napsaná váha: při svých 174 centimetrech vážím 110,5 kilogramů. Ano, už slyším některé z vás, jak říkají: „Proboha, jak to mohla nechat dojít tak daleko?“ Máte pravdu, sama sebe se ptám na totéž.
Neuplyne den, abych na svou váhu a na to, jak vypadám, nemyslela. Ať si obléknu cokoli, nic mi nesluší, v ničem nevypadám dobře. Takovou nadváhu už prostě zamaskovat nemůžete, na to nezaberou žádné vychytané střihy ani stahovací prádlo, ani nic podobného. Ve volném oblečení člověk vypadá jako velryba, v upnutém zase jako obtažená jitrnice. A když už se podaří kápnout na něco, co vypadá dobře, tak sice můžete eliminovat tu velrybu nebo jitrnici a vypadat elegantně, ale málo platné, ten více než metrák živé váhy prostě nezamaskujete. Ta kila tam jsou a při každém pohledu do zrcadla se na vás ošklivě šklebí.
Já došla tak daleko, že jsem doma zrušila velké zrcadlo v předsíni, protože pohled na sebe samu mi způsoboval deprese. Vyhýbám se pohledům na své odrazy ve výlohách, ve skleněných dveřích. Nikdy se na sebe nedívám a pokaždé, když to náhodou udělám mám pocit, že bych měla zalézt a vůbec nevycházet z bytu.
Každé ráno jsem se budila s odhodláním, že dnes začnu. Zahájila jsem zdravou snídaní, dopoledne ovocem, někdy mi odhodlání vydrželo až do oběda a dala jsem si něco zdravého, abych pak v průběhu odpoledne nad svým půldenním snažením mávla rukou a řekla si, no tak co, začnu od zítřka a dala si k odpolední kávě tatranku… nebo dvě. A den následně zakončila pořádnou večeří.
Pravda, několikrát se mi podařilo odhodlání vydržet, překonala jsem první den, druhý, týden, měsíc, dva měsíce. Najednou jsem se cítila lehčí, břicho se zmenšilo, oblečení bylo viditelně volnější. Sláva, sláva. Ale já jako bych byla začarovaná. Po dvouměsíčním strádání a viditelných výsledcích jsem si řekla, že teď si snad můžu něco za odměnu dopřát. A vždycky to dopadlo tak, že z té odměny se odstartoval postupný návrat k předchozímu špatnému stravovacímu stylu a výsledkem byl samozřejmě i návrat pracně zhubnutých kil i s nějakým tím bonusem navíc.
Začínám. Odhodlání mám momentálně na rozdávání.
Jak už jsem předeslala v úvodu, konečně jsem řekla všem těmto mým zoufalým pokusům, které jsem nikdy neodtáhla do konce, STOP! První krok jsem učinila tím, že jsem v týdnu navštívila výživovou poradkyni v Naturhouse a vše s ní probrala. Měla jsem trochu strach, že nebudu schopná o svých stravovacích návycích a váze celkově vůbec mluvit, ale velmi rychle ze mne tyto obavy spadly.
Byla jsem zvážena na speciální váze, která zjistila podíl tuků a vody v těle – obojího mám nad limit opravdu hodně. Konkrétně 18 kilo tuku a 20 kilo vody. Poté mi paní poradkyně dala můj individuální jídelníček na první týden a doporučila podpůrné výživové doplňky. Metoda tohoto hubnutí není založena na nějaké drastické dietě, i když určitá omezení zde samozřejmě jsou. Cílem je naučit se stravovat tak, abych zcela přirozeně mohla v nastaveném způsobu stravování pokračovat trvale. To znamená jíst pestře, zdravě a bez nějaké přehnané askeze.
A já tedy začínám. Má startovací váha je 110,5 kg, jako první cíl jsem si určila 85kg. V duchu se ale už teď těším, až to číslo nebude trojciferné, to bude moje první malé vítězství.
Druhým krokem je napsání tohoto článku a odstartování něčeho, jako veřejné kontroly. Věřím, že tentokrát pro mne nebude tak snadné se vším za pár týdnů praštit a říct si, že to stejně nemá cenu.
Má to cenu, vím to, podvědomě to cítím celý svůj „tlustý“ život. Momentálně mám před sebou dlouhou cestu a stojím na jejím úplném počátku. Cíl mi připadá v nedohlednu, tak trochu v mlze a také jako nějaká chiméra, kdy si říkám, že já snad už nikdy nemůžu být normálně štíhlá. Ale snažím se všechny tyto negativní myšlenky zahánět, vždyť i jedno čínské moudro říká: I cesta dlouhá deset tisíc mil začíná prvním krokem.
A já jsem na tu cestu právě vykročila. Pokud mi budete držet palce, předem Vám moc děkuji. A jestliže se ke mně chce některá z vás přidat, budu moc ráda. V tuto chvíli jsem maximálně odhodlaná a nabuzená vírou, že tentokrát, tentokrát to opravdu dokážu.
Hubnutí v přímém přenosu:
- Hubnutí v přímém přenosu. 7. díl. Konečně dvouciferné číslo!
- Hubnutí v přímém přenosu. 6. díl. Jak jsem na tom po dvou měsících.
- Hubnutí v přímém přenosu. 5. díl. První krize je tady.
- Hubnutí v přímém přenosu 4. díl. Lehčí celkem o šest kilo.
- Hubnutí v přímém přenosu. 3. díl. Lehčí o další kila.
- Hubnutí v přímém přenosu. 2. díl. První úbytek.
28.5.2016 Rubrika: | Komentářů 96 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Hubnutí v přímém přenosu. Začínáme. 1. Díl.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
sečteno podtrženo,Slávka mlčí reklama odhalena
inini: mám kamarádku, která od ledna do dnešního dne shodila 25 kilo a to také na příkaz lékaře, který jí prostě oznámil, že má ze svého způsoby života a stravování ztučněná játra a na nich ještě jen jako doplněk tukovou cistu, tak ať si vybere buď zhubne nebo cirhóza. Hádejte pro co se rozhodla? Játra sice i po tom úbytku ještě v richtiku nemá to je záležitost tak na dva až tři roky, ale jinak se zdravotně velmi zlepšila co se týká bolestí kolen a otoků nohou. Žádného poradce ze všech těch NUTRI a BIO poraden neměla, všechno to, co vám tihle vykutálenci poradí za drahé peníze najdete sami na internetu. Veškeré informace tam najdete a je jen na vás, které si pro sebe vyberete. Ona kamarádka ze začátku odbourala tuky a cukry, chleba a nudle,
Problém u ní ale je ten, že tomuto stylu života propadla natolik, že ho začla propagovat u svého okolí ať chcete nebo ne
Připomíná tak trochu BIO Jehovistu z pojídačky vlašáku se stala vitariánkou
inini: Zhubla jste na příkaz? Tak to je dobré 
Já celé roky narážela jen na doktory, co měli medy typu "nejezte sladké, nejezte v noci, nejezte uzeniny, nepijte colové nápoje....", protože bůhvíproč automaticky mysleli, že všechno z toho dělám, a já jaksi nic z toho nedělala nikdy v životě 
Tak já chápu, že když někdo vidí tlusťocha, představí si ho ve dvě v noci na židli před lednicí s větrníkem v ruce a krémem přes půl obličeje, ono se to asi nabízí. Ale že tomu stereotypu podléhají i někteří doktoři, aniž by se zajímali víc, to mě vždycky docela zamrzelo. Naštěstí už mám jiné, kteří mi nenadávají za věci, které nedělám.
inini: no já jsem stejného názoru..co přímo majitelka? Jaroslava? Slávka?
Infromační hodnota článku je nulová. Evidentně je to jen reklamní záležitost. Nevěřím, že existuje Slávka, která tu bude hubnout pod dohledem čtenářek - proč by třeba nedala "vstupní" fotku (vždyť obličej lze zakrýt např. velkým kloboukem). Jo jo, být poradkyní v Naturhouse, tak si klidně každý týden vymyslím článeček, abych nalákala zákaznice...
Sama jsem na příkaz lékaře za rok shodila 25 kg - bez drahých výživových poradců, jen s použitím vlastního mozku 
Je to jednoduché!!!
.jpg)
Slávko - tobě držím pěsti, at to dáš.
Mrkla jsem na firmu Naturhouse - a olala - nabízí široký sortiment exluzivních produktů ... no nic, do toho bych nešla. Zas léčka na peníze, jak říkala moje babička.
Ale vím, že hodně lidí v okolí podlehlo nějaké třicetidenní výzvě na netu , tam vám také sestaví jídelníček ( dle věku, váhy a vytížení) za celých 120 Kč, za další stovku nabídnou cvičení - a dost lidem to taky funguje. Neteř dle nich cvičila a má břicho jak vysoustruhované , spolužačka dcery si zas nechala udělat jídelníček a taky si upravila váhu směrem dolů.
Myslím,že poradit se s odborníkem ohledně váhy může být fajn, zvlášt v případě chronickýh dietářů, kteří už mají metabolismus v kopru, ale dávat za to tisíce a tisice firmám podobným Herbalifu - na to bych se asi taky vyprdla.
...tak já jsem u vyživového poradce nebyla, ale mám v okolí aspon tři ženy, které jednoho poradce ( všechny stejného - v našem městě) navštívily. Chtěl za to myslím 2 tisíce, provedl nějaké měření, zjistil jak jim funguje metabolismu a ušil jidelníček na míru -nic mimořádného, žádné speciality , jídlo dostupné v klasických prodejnách. Všechny tři zhubly ( mezi 10 a 20 kilogramy) váhu si drží . Navíc ten poradce má i fitko , kam ted dotyčné chodí cvičit.
Někdy je to se stravováním blbé - pokud někdo střídá dvanáctihodinové směny denní a noční, metabolismus i zažívání se lehce rozhodí... což je zrovna případ jedné z výše uvedených. Jedla málo,ale nepravidelně a na váze se to podepsalo.
orinka: Jo jo, dívám se občas na kanál (on je to doslova kanál ) TLC, kde tyhle příběhy morbidně obézních Američanů vysílají. Jak píšeš, každý má nějakou výmluvu daleko do dětství. Asi je to v USA móda. V jednom z posledních dílů byla lehká změna, 300kilová paní se vymlouvala na svoje postižené 10leté dítě. Nejvíc neuvěřitelné bylo, že měla štíhlého manžela a s ním další jenom roční dítě. Naprosto jsem nechápala, jak se něco takového mohlo technicky přihodit.
Akorát s tím nežraním to není tak jednoznačné. To platí na lidi, kteří nikdy nedrželi žádnou dietu, nemají žádnou jo-jo efektovou minulost. S metabolismem zničeným celoživotními dietami tahle poučka bohužel neplatí. Mohla bych vyprávět 
Momentálně na mě doktoři uplatňují jiné způsoby než nežrat, to mám naopak zakázáno. Třeba po čase napíšu o výsledcích, sama zatím nevím.
orinka: 
Já se teď mrkla na Idnes a tam bývají dost často příběhy morbidně obézních. Hlavně teda chlapů. Vypadají katastrofálně, po hubnutí si musí nechat opravit povislou kůži. Zajímavé ale je, na co to svoje přežírání svádějí. Ne, že jim jídlo prostě chutná a nemůžou bez něj být. Oni vzpomínají na zneužívání v dětství, na homosexualitu a kdesi cosi - prdlajs, vůbec jim to nevěřím. Když se rozhlédnu kolem, tak by musela mít každá druhá ženská nějaké psychotrauma Nejlepší rada na zhubnutí je NEŽRAT. V tom to všecko vězí. Jíst do polosyta, pít do polopita - vyjdou ti naplno léta. To jsem se učila už na základce a nic moudřejšího nikdo nevymyslil. Prostě si dávej poloviční porce ode všeho a uvidíš. Na výživové poradce se vyprdni.
sharon: S nadváhou to jde, taková mírná nadváha je kolikrát i docela hezká věc Ale to, co má Slávka, je už bohužel obezita 2. stupně a to už ke šťastnému životu moc není. Já Slávce rozumím a budu ji sledovat, sama jsem v obezitě 1. stupně (takže jsem na tom jenom o kousek líp), léčím se s tím (ano, je to nemoc) a vím, jaká je to dřina 
A právě dostat se do kategorie nadváha je můj momentální cíl, protože když jsem byla v nadváze, byla jsem taky šťastná 
Slávko, držím moc palce. Jenom s tou výživovou poradkyní to asi nebyl úplně dobrý krok, viz níže, holky mají pravdu. V poslední době se o tom píše často, takže je už docela dobře známo, že smysl má nechat si radit od nutričního terapeuta, nikoliv od výživového poradce, kterým může být naprosto každý - bez vzdělání, bez znalostí, beze všeho Nutriční terapeut je studijní obor na lékařské fakultě a působí většinou při nemocnicích. To jsou lidé, kteří o tom opravdu něco vědí a paradoxně jejich pomoc je na pojišťovnu, zatímco poradci vybírají peníze za rady vyčtené na internetu a jídelníčky zkopírované tamtéž Vsadím se, že po dlouhých letech pokusů o zhubnutí bys mohla výživovou poradkyni dělat z fleku sama 
.gif)
orinka: Pokud to nebude Slávka dělat kvůli sobě a pro sebe, tak jí nepomůže nikdo. Možná na chvíli, ale dlouhodobě to fungovat nebude, protože nejde hubnout kvůli někomu a doufat, že nás ten někdo spasí.
sharon.... ono je rozdíl mezi nadváhou a obezitou....
Ivi: S tím můžu jedině souhlasit, tady jde v první řadě o kšeft a až v další o pacienta. Obvoďák by mohl pomoci stejně a stálo by to daleko méně.
