Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Český umělec Luděk Pešek Pachl se narodil 15. října 1971 v Mostě. Považuje pojem „rebel art“ za dostačující popis svého díla. Jednoduše maluje tak, jak to cítí.

Svá témata nalézá všude: v každodenním životě, v médiích či doslova na ulici. Ve svých kolážích a instalacích využívá věci každodenní spotřeby, jako  jsou baterie, cigarety, záchodová mísa, registrační známky či pivní plechovky. U pohozených předmětů objevuje jejich skryté stránky a nové významy.

Pachl je inspirován a ovlivněn vizuálními médií - filmem a televizí. Postavy a události, které pozoruje, interpretuje po svém, přičemž je z části integruje či zcela proměňuje v témata svých obrazů.

 

Co je pro vás současné umění? Co vás konkrétně zajímá? Co naopak přivádí do rozpaků?

Současné umění je to, které právě současné je. Zajímá mne vše, co je tak nějak pobuřující, provokativní a nestravitelné, ale mám rád i klasiku. Vstřebávám všechno, co mohu vstřebat. A nepřivádí mne do rozpaků vůbec nic. Tedy zatím...

Jaký vzkaz posíláte veřejnosti svými díly?

Chtěl bych, aby se uspěchaný svět mými díly pokochal, pozastavil se nad nimi, zapřemýšlel, pousmál, v některých případech i chytil za nos... Světu vzkazuju, že si budu malovat co chci, kdy chci, čím chci a na co chci!

Proč jste si jako umělec vybral právě Berlín?

Berlín téměř beze zbytku splňuje můj životní a kulturní standard. Je to multikulturní město, ne jako naše přeplněná, krásná, zakonzervovaná vesnice Praha.

Jak byste charakterizoval svůj projekt „116leté jubileum prvního zasunutí párku do rohlíku“?

116leté výročí prvního zasunutí párku do rohlíku bude ve stylu show – akce – reakce. Jsem zvědav na komentáře jednotlivých děl. Návštěvníci se budou moci vyjádřit v jednom případě i propiskou na předem připravené archy/blankety, takže se stanou také součástí výstavy. Podle nejlepšího komentáře pak toto dílo pojmenujeme. Pochopitelně budou k mání párky v rohlíku, ovšem v originálním pop-art stylu, je to překvápko!

Jsou nějaké zásadní rozdíly v českém a berlínském umění?

Nejsem kompetentní srovnávat berlínské a české umění. Nemám představu, jak žijí čeští umělci v Česku. Znám jen pár českých umělců žijících v Berlíně, snad proto, že se jim v Česku nežije tak dobře (viz moje osoba). Neuvědomuju si žádné zásadní rozdíly, jen jak řekl berlínský starosta: „Berlín je chudý, ale sexy.“

Kdo vás inspiruje, koho obdivujete a koho skutečně nemáte rád ve světě umění?

Inspirují mne média v jakékoli podobě, neobdivuji nikoho. Snad jen klobouk dolů před Andy Warholem, že dokázal skloubit reklamní job s uměním. Ale i v pop artovém umění to byla týmová práce. Osobně mám raději Roye Lichtesteina, snad jen proto, že je druhý v řadě (z mého hlediska). Nemám rád takové ty hippie kunst, ale to je asi přirozené z mého vývoje. Žijeme v realitě a ne v nějakých mlžných představách, že budou na světě na sebe všichni hodní (představa to není špatná, ale je nereálná). A koho skutečně nemám rád? Konkrétního umělce? Momentálně nevím, nevzpomenu si.

Ve svém díle provokujete. Koho a proč?

Provokuji všechny. Na otázku „Proč?“ mohu jen odpovědět, že proto. Nebo spíše: baví mě  provokovat, je v tom určitá satisfakce z totality (i když jsem provokoval i za komunistů). Jsem rád, že je to pro nás pro všechny za námi. „Bez komoušů  životem se prokoušu!“ (Vincent Venera)

Co byste vzkázal lidem, kteří nechápou rebel art?

To chce čas... A ti, kteří toho času nemají nazbyt, ať se o to ani nepokoušejí. Je to individuální jako celé umění.

Má nějaký zvláštní význam vaše tetování? (viz obrázek níže, pozn. aut.)

Ani ne. Snad jen největší Čech? Vidět a být viděn?

 

Navštivte výstavu

 

Luděk Pešek Pachl

 „116leté jubileum prvního zasunutí párku do rohlíku“

Galerie otevřena: pondělí – pátek, 10 – 18 hodin

Trvání výstavy: 17. dubna - 17. června 2007 

Gallery Art Factory, Václavské nám. 15, Praha 1, 110 00