Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Kambodža patří mezi nejchudší země v regionu. Více než 35 % lidí tam žije pod hranicí chudoby s příjmem nižším než jeden dolar na den. 45 % dětí má podváhu nebo je podvyživených. Pátého roku života se ve vesnických oblastech nedožije zhruba sto dětí z tisíce. Do této situace se Kambodža dostala kvůli dlouhým rokům války a nepokojů, které vyvrcholily v letech 1975-1979 řáděním Rudých Khmerů, kdy byly vyvražděny na 2 miliony obyvatel (zhruba čtvrtina tehdejší populace). Úplného míru se Kambodža dočkala až na konci devadesátých let, kdy v roce 1996 padly poslední frakce Rudých Khmérů a v 1998 zemřel muž číslo jedna Rudých Khmérů - Pol Pot. 

Za posledních deset let se Kambodža posunula o mnoho kroků dál. Její ekonomický meziroční růst dosahuje až 13 %. Jelikož však krajina vstává z popela, je reálná situace pro místní populaci stále neutěšená. Jedním z největších problémů Kambodži je vysoká úmrtnost matek při porodu a dětí do pěti let věku. Kambodžská vláda se ve svém plánu rozvoje rozhodla zaměřit v nejbližších letech právě na tento problém. Ve svém státním rozpočtu nemá dostatek prostředků na jeho vyřešení a je závislá na pomoci od jiných zemí.

Česká republika se rozhodla takovou pomoc poskytnout a jedním z projektů financovaných z České rozvojové pomoci je projekt společnosti Člověk v tísni, který má za cíl zvýšit přístupnost zdravotnické péče pro matky a jejich děti v provincii Takeo. Vysoká úmrtnost dětí je způsobena z velké části neodborným vedením porodu (30 % úmrtí) a dále různými komplikacemi, jako jsou infekce, podvýživa, průjem a následná dehydratace, v prvém roce života dítěte (dalších 45 % úmrtí). I přes špatnou praxi mnoho matek stále upřednostňuje porod doma s pomocí tradiční porodní báby před porodem ve zdravotním centru.

Přinášíme Vám rozhovor s koordinátorkou programu v Kambodži Ivkou Poliačikovou.

Jak se Vám líbí v Kambodži?

Kambodža je krásná země. Sousedí s Thajskem, Laosem a Vietnamem a sdílí s nimi podobné asijské kouzlo. V období dešťů vás uchvátí neuvěřitelně zelená rýžová políčka a všude nalézáte pozůstatky slavné minulosti Khmerské říše v podobně krásných chrámů. Pokud však v Kambodži zůstanete déle a nahlídnete pod pokličku společnosti, začne vám být smutno a úzko. Tragická minulost v podobě válek a zejména genocidy za vlády Rudých Khmerů zanechala společnost rozervanou. Morální limity byly za genocidy smazány a soused zabíjel souseda. Není to tak dávno, co bylo v Kambodži všechno možné, i krádež nebo vražda bez trestu. Dnes se situace lepší každým dnem, strach a nedůvěra však v lidech zůstává.

Na co všechno se projekt v Kambodži ČvT zaměřuje?

Náš projekt se zaměřuje na zlepšování přístupnosti zdravotnické péče pro matky a děti v jedné z provincií Kambodže zvané Takeo. Snažíme se zlepšovat podmínky v 28 vesnických porodních centrech – zavádíme tam vodu, elektřinu, dokupujeme potřebné vybavení a materiál a zároveň školíme porodní asistentky v provádění bezpečného porodu. Podporujeme také osvětové vzdělávání matek v komunitách. Porodní asistentky z center vyjíždějí do vesnic a vysvětlují matkám, jak o sebe i o miminko správně pečovat v době těhotenství i potom, jak rozpoznat rizikové faktory a včas vyhledat pomoc, vysvětlují jim, proč je lepší porodit v zdravotním centru než doma bez odborné pomoci. V neposlední řadě se snažíme pomoct nejchudším lidem z vesnic zlepšit jejich přístup k zdravotní péči. Veškerá zdravotní péče v Kambodži je hrazená pacientem, jelikož tam neexistuje systém zdravotního pojištění. Pro nejchudší lidi je tedy péče absolutně nepřístupná a v případě, že někdo z rodiny vážně onemocní a péči musí vyhledat, mají výdaje na doktory pro rodinu zničující následky. Často jsou nuceni prodat dobytek, nebo dokonce i jedinou půdu, co mají. Člověk v tísni proto podporuje zřizování sociálních fondů v buddhistických chrámech, ze kterých se hradí zdravotní péče pro 15 % nejchudších vesničanů.

Jak vůbec funguje zdravotnický systém v Kambodži?

V sedmdesátých letech za vlády Rudých Khmerů v Kambodži byl zdravotnický systém, podobně jako školský systém, buddhistická církev nebo dokonce i peněžní výměna, zrušen. Všechny nemocnice byly pozavírány a většina lékařů, v rámci genocidy zaměřené na inteligenci, vyvražděna.

Od začátku devadesátých, kdy se rozběhly práce na rekonstrukci Kambodže, se místní vláda za pomoci mezinárodních organizací snaží opětovně vybudovat veřejný systém zdravotnické péče. Nyní je země více méně pokryta zdravotnickými zařízeními, na každou provincii a distrikt připadá alespoň jedna provinční nemocnice a jedna distriktní nemocnice. Na nižší úrovni fungují zdravotnická centra, které pokrývají vždy několik vesnic. V těchto centrech však většinou nepůsobí žádný doktor, a proto mohou poskytovat jenom základní ošetření, očkování a provádějí porody. Na komplikovanější léčbu jsou pacienti referování do nemocnic.

Problémem zůstává technické a personální vybavení zdravotnických zařízení. Mnohá zdravotnická centra pracují bez přístupu k elektřině a čisté vodě, nemají dostatek vybavení a léků, téměř nikde nepůsobí lékař jenom více či méně zkušené zdravotní sestry.

Vedle veřejného systému rozkvétá systém soukromé zdravotní péče. Ten je bohužel absolutně neregulovaný, takže si ordinaci může otevřít vlastně kdokoliv a kvalitu péče nelze nijak zaručit.

Ve vesnicích je také silně zakořeněný zvyk vyhledávat pomoc u tradičních léčitelů a šamanů. Ženy často preferují porody u tradičních vesnických porodních bab, jejichž praktiky však nejsou nejbezpečnější. Jen pro malý příklad – matka po porodu dle tradice nesmí jeden týden vstát z postele, pod kterou jí plápolá rituální oheň. Nesmí se po porodu ani omýt, první tři dny nesmí dítě kojit, neměla by sama ani jíst.

Jedním z největších problémů Kambodži je vysoká úmrtnost matek při porodu a dětí do pěti let věku. Co je důvodem?

Důvodů pro vysokou úmrtnost je víc. Na jedné straně je to fakt, že odborná zdravotnická péče je pro mnoho Kambodžanů finančně nedostupná. V kombinaci se silnými tradicemi preferují matky porody doma bez odborné pomoci. Těhotenství není nemoc, a pokud je porod bezproblémový, zvládne ho žena i bez odborné péče. Pokud se však objeví komplikace, nedokáže tradiční porodní bába matce ani dítěti pomoci. Mnoho matek a dětí umírá již při porodu a v některých oblastech až deset procent dětí umírá v prvním roce života na různé infekce nebo průjmy a malarické horečky v kombinaci s podvýživou.

Prevence nemocí je v komunitách také velice nízká. Konkrétně těhotné ženy často nevědí, jak o sebe pečovat. I ve vysokém stádiu těhotenství těžce pracují na polích a nosí vodu a dříví. Ve vesnicích panuje mnoho různých pověr, co těhotná žena smí a nesmí jíst. Často jsou to pověry nesmyslné, které matce a dítěti škodí – jako například, že nesmí jíst zeleninu nebo ryby. Obecně je strava mezi chudobnými velice jednostranná. Jí se rýže a občas nějaká ryba nebo žába. Zeleninu pěstovat neumí a peníze na nákup nemají, tak ji prostě nejedí. To vede k chronické podvýživě matek a hlavně dětí. Přes 40 % dětí je v Kambodži chronicky podvyživeno. Tělo pak hůř bojuje s nemocemi a děti často umírají i na běžně léčitelné nemoci.

Problémem je také nízká kvalita poskytované zdravotnické péče. Ve veřejných zdravotnických zařízeních je nedostatek kvalifikovaného personálu a vybavení, a tak se stává, že pacient nedostane péči, kterou potřebuje. U komplikovaných porodů se běžně stává, že pokud nezvládnou porodní asistentky porod ve zdravotním centru, protože neumí zastavit krvácení, nebo je potřeba náhle přistoupit k císařskému řezu, bývá na převoz do nemocnice již pozdě a matka vykrvácí na cestě. Svou roli hraje i to, že žádný systém záchranné služby v Kambodži neexistuje, sanitka si pro matku nepřijede. Případný odvoz si matka musí zamluvit dopředu s někým z vesnice, kdo má alespoň motorku s přívěsným vozíkem. Nebo odvoz shánějí rodinní příslušníci, když už je zle. Sehnat ve vesnici dopravní prostředek s řidičem však bývá velice obtížné. Většina lidí vlastní tak maximálně kolo.

Jak se k tomuto problému staví kambodžská vláda? Snaží se ho nějak řešit?

Kambodžská vláda se snaží situaci řešit. S pomocí Světové banky vystavěli nemocnice a zdravotní centra v celé Kambodži. Podporuje se studium zdravotních sester i doktorů. V minulém roce si ministerstvo zdravotnictví dalo za úkol dosadit do všech zdravotních center alespoň jednu vystudovanou porodní asistentku a tento slib splnilo (i když jsou to povětšinou čerstvé absolventky, které neumí prakticky porody provádět).

Kambodžská vládá vypracovala sektorové plány rozvoje a podle nich se snaží postupovat. Jednotlivá ministerstva svou podporu směřují do prioritních oblastí a snaží se tam směrovat také neziskové organizace, které v krajině působí.

I naším hlavním partnerem v projektu je místní státní zdravotnický úřad a všechny naše aktivity se snažíme udržet v rámci vládních strategií. Dosahuje se tak lepší koordinace mezi jednotlivými poskytovateli pomoci a snad i nějaké synergie v společné práci.

Takhle se například podařilo zvládnout v Kambodži problém s HIV/AIDS. Kambodža již splnila rozvojový cíl tisíciletí týkající se HIV/AIDS. Nyní je hlavní prioritou snížit mateřskou a dětskou úmrtnost.

Jak vnímáš postavení žen v kambodžské společnosti?

Kambodžská společnost je buddhistická, proto je postavení žen obecně lepší než třeba v muslimských společnostech. Velkým problémem kambodžských žen však je domácí násilí, které je ve vesnicích velice rozšířené. Muži dost pijí a hrají karty a ke svým ženám se chovají nevybíravě. Přitom jsou podle mě kambodžské ženy tahounem v společnosti. Kromě práce na polích pečují o děti a o domácnost, prodávají v obchodech a zapojují se aktivně do veřejného života komunity

www.clovekvtisni.cz