Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jsou ženy, které si i po staletích zaslouží náš obdiv a úctu. A my si občas některou z nich připomeneme.

Patří mezi ně i svatá Anežka Česká. Není snad nikdo, kdo by o ní nikdy neslyšel, ale možná spousta z vás neví, čím byla tak významná a čím si zasloužila své svatořečení. Byla to skutečně výjimečná žena a na svou dobu i dost pokroková a nebojácná. Což bylo v době, ve které žila, obzvlášť obdivuhodné.

Anežka se narodila 20. ledna 1211 a byla nejmladší dcerou českého krále Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské. Dětství prožila v cisterciáckém klášteře v Třebnicích a v premonstrátském klášteře v Doksech. Tam se jí dostalo patřičné výchovy a posléze byla na několik let poslána na vídeňský dvůr Babenberků.

V tomto historickém období vrcholilo postupné prorůstání křesťanství do dosud pohanských Čech. Zakládaly se nové řády, stavěly se kláštery, a opravdovost víry tak byla založena na řeholním životě a tzv. vznešené chudobě. A právě to zaujalo mladičkou princeznu, které postavení královské dcery zrovna nevyhovovalo. Touhu a přání vstoupit do kláštera a stát se služebnicí boží ale nesdílel její otec, který měl s Anežkou jiné plány. Jako každá královská dcera měla být výhodně politicky provdána. Po několika neúspěšných svatebních jednáních v roce 1230 zemřel král Přemysl Otakar I. a Anežce se poté podařilo prosadit své rozhodnutí a plně se věnovat zbožné činnosti.

Celý její další život pak byla zasvěcen Bohu a především pomoci nemocným, chudým a potřebným. Sama žila ve velké skromnosti a její úsilí pomáhat bylo takřka nezdolné.

Už v roce 1232 založila Špitál sv. Františka pro chudé a nemocné na Poříčí. Později byl špitál přestěhován poblíž Juditina /dnešního Karlova/ mostu. V blízkosti nemocnice pak vznikly dva kláštery – mužský klášter sv. Františka a ženský klášter řádu sv. Kláry. Do tohoto kláštera klarisek pak Anežka vstoupila a brzy se stala jeho matkou představenou.

V roce 1237 se Anežka pokusila založit vlastní řád, založený na přísném dodržování regulí františkánského řádu, ale její snaha nebyla korunována úspěchem. Papež Řehoř IX. neměl pro její představu dost pochopení a založení řádu nepovolil. Anežka se na protest proti tomuto rozhodnutí vzdala svého titulu abatyše a až do konce života pak užívala pouze titul „starší sestra“.

Pomoc nemocným a chudým ale nebyla jedinou aktivitou, kterou Anežka vykonávala. Významně se zapojovala i do veřejného života a měla velký vliv na svého bratra, krále Václava I. Jednookého. Velmi se například zasloužila o smír mezi ním a jeho synem Přemyslem Otakarem II.

V roce 1252 pak dala popud k založení pražského Kláštera křižovníků s červenou hvězdou. Zasloužila se také o to, aby bylo pohřebiště českých panovníků přestěhováno z kostela sv. Víta na Pražském hradě do Kláštera klarisek Na Františku. Tam pak byla pohřbena i ona po své smrti 6. března roku 1282.

Brzy po jejím skonu začíná být Anežka považována za světici. Lidé věří, že na její přímluvu se dějí četné zázraky.

O svatořečení Anežky se snažil již Jan Lucemburský, poté i jeho syn Karel IV. a později i další panovníci. Až v roce 1874 se podařilo pražskému arcibiskupovi kardinálu B. J. Schwarzenbergovi docílit toho, že byla Anežka prohlášena za blahoslavenou.

Svatořečena – prohlášena za svatou – pak byla 12. listopadu 1989 papežem Janem Pavlem II.