Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Gustav Meyrink, vlastním jménem Gustav Meyer, se narodil 19. ledna 1868 ve Vídni(?). Jeho život do jisté míry poznamenal fakt, že byl nemanželským synem württemberského ministra a herečky. Mnohem víc ho ale poznamenal pobyt v Praze, a to jak negativně, tak pozitivně.

Do Prahy přišel Gustav Meyer ve svých osmnácti letech a po absolvování obchodní akademie se začal věnovat bankovnictví. Mezi roky 1889 a 1902 vedl pražský bankovní dům na Ovocném trhu, jeho společníkem byl syn Christiana Morgensterna Jan. V roce 1902 byl ale Meyer obviněn z nelegálních finančních machinací, několik měsíců strávil ve vazbě a jeho pověst utrpěla tak velkou újmu, že musel z bankovnictví odejít. Meyer celou tuto událost vnímal jako spiknutí proti sobě, v čemž se zřejmě nemýlil, a jako velkou křivdu, která měla za následek i jeho odchod z Prahy roku 1903. Na druhou stranu právě tento skandál sice Meyerovi zlomil vaz ve finančnictví, ale dal světu spisovatela Gustava Meyrinka. Ten si literární cestou vyřizoval účty s některými zúčastněnými na bankovní aféře – v jeho dílech například právníci a soudci nemívají pěkný osud. Spisovatel Meyrink ale nikdy nezanevřel na své oblíbené město Prahu. K ní měl vztah, který by se dal nazvat nenávistnou láskou (Hassliebe). Sám o Praze napsal:

„Již tehdy, když jsem kráčel přes prastarý Kamenný most vedoucí nad klidně plynoucí Vltavou ke Hradčanům s jejich zámkem vyzařujícím temnou pýchu habsburského rodu, padla na mě hluboká tíseň, pro niž jsem neměl žádné vysvětlení. Tato úzkost mě od toho dne neopustila na okamžik po celý čas, který jsem strávil v Praze, tom městě s tajemně tlukoucím srdcem. Ten pocit ze mě už nikdy nevymizel a vrací se mi, kdykoli na Prahu pomyslím, nebo o ní za noci zasním.“ (Hašiš a jasnozřivost)

Meyrink se tedy po ukončení kariéry finančnické vrhl na dráhu literární a nutno říci, že s velkým úspěchem. Přestože v Praze už nežil, zasadil právě sem děj několika svých povídek (například některé ve výboru Černá koule nebo Hašiš a jasnozřivost) a románů, například Valpuržiny noci nebo svého nejznámějšího románu – Golem. Ten vyšel v roce 1915, česky o dva roky později. Meyrinkův Golem ale s Golemem, jak ho známe z pražských legend, nemá společného zhola nic, je to temná bytost objevující se nepravidelně, nikým neovládaná, zato ovládající. Tento mystický román čerpá z Bible, Kabaly, pražských legend, je precizně propracovaný, hrůzostrašný. Meyrink prolíná realitu s absurdnem a tajemnem a jde mu to lépe než dobře (reálný je například základ postav, stejně tak prostředí děje odpovídá realitě Židovského města před pražskou asanací a během ní).

Meyrink si ve svých dílech vůbec liboval v tajemnu a mystice, sám byl ostatně vyznavačem okultismu a také jeden z prvních Evropanů, kteří se věnovali józe.

Zemřel 4. prosince 1932 ve Starnbergu. Do Prahy se už nikdy nepodíval.

Zdroje: Kneidl, P.: Pražská léta německých a rakouských spisovatelů. Praha 1997

Meyrink, G.: Hašiš a jasnozřivost.Praha 2000

Meyrink, G.: Golem. Praha 1998