Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic – renesanční muž po česku

Přesné datum narození tohoto českého šlechtice zatím známé není, nicméně víme, že se narodil roku 1564 na hradě Klenovém v jižních Čechách. Jeho otec Jiří Harant byl milovník vzdělání a dobrodruh a tyto vlastnosti po něm jeho syn zdědil. Dostalo se mu také kvalitního vzdělání, takže mladý Kryštof se vyznačoval širokým rozhledem, znalostí jazyků a také cestovaelskou touhou. Stal se ostatně autorem velmi ceněného cestopisu s tehdy tradičně dlouhým názvem Cesta z Království českého do Benátek, odtud po moři do země Svaté. Vydal ho roku 1608. Nejen že celou knihu sám napsal, on si ji sám i ilustroval. Na druhou stranu někteří odborníci upozorňovali na autorovu neskromnost, se kterou stavěl na odiv své vzdělání. Například množstvím citátů a odkazů na antickou literaturu, kterou tehdejšíé běžný čtenář prostě nemohl znát. Svým cestopisem ale Harant ukázal soudobým čtenářům velmi exotický kus světa – vždyť co může být pro bohabojné katolíky zajímavější než zprávy o Svaté zemi, místech, kde se Kristus narodil a kde zemřel?

V době, kdy Harant své dílo psal, byl i on ještě vyznavačem katolické víry. Netrvalo ale dlouho a Harant katolictví opustil a stal se protestantem. Mělo se tak stát roku 1618. I dnes jsou názory na některé činy Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic rozporuplné. Někteří vědci se domnívají, že Harant byl halvně prospěchář a že jeho přestoupení nesouviselo ani tak s vírou v Boha, jako spíš s vizí většího prospěchu. I to je možné.

Tento krok se mu každopádně stal osudným, postavil se tak totiž na odpor velmi vlivné instituci. Aktivně se také zapojil do odboje proti císaři Ferdinandovi II. Habsburskému.

Odpor vůči císaři nabral obrátky. Všichni si z dějepisu pamatujeme události, jako byla pražská defenestrace roku 1618 a následný vlastně válečný stav v zemi.

Protože Kryštof Harant byl skutečně muž mnoha zájmů a talentů, byl mimo jiné velmi dobrým matematikem a balistikem. Tyto schopnosti mohl uplatnit coby velitel dělostřelectva. Také díky tomu údajně císaře pána pěkně vylekal, když ostřeloval vídeňský Hofburg. Podle některých pramenů císař strávil několik dnů ve sklepě ze strachu před střelami dopadajícími až neuvěřitelně přesně. Jenže právě tohle zřejmě také přispělo k neslavnému konci Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic. Poté, co byl odpor šlechty potlačen (zase si asi všichni budeme pamatovat látku o bitvě na Bílé hoře), Harant upadl v nemilost, jeho majetek byl z velké části konfiskován a Harant utrpěl i velké osobní ztráty. Byl totiž kromě jiného také milovníkem hudby a dokonce skladatelem – vybudoval si rozsáhlý archiv not a sbírku hudebních nástrojů. Údajně z pomsty byly archiv i sbírka z velké části zničeny.

Jenže co je majetek proti lidskému životu? Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic byl za svou proticísařskou činnost odsouzen k smrti a 21. června 1621 byl spolu s dalšími dvaceti šesti českými pány, rytíři a měšťany popraven na Staroměstském náměstí v Praze. Exekuci vykonal slavný mistr popravčí Mydlář. Kryštof Harant se ještě před svou popravou směl sejít s manželkou. Kladl jí na srdce, aby neodstupovala od protestantské víry a aby v ní vychovala i jejich syny. První, co vdova udělala, byla konverze ke katolictví.

Prameny:

Jan Racek: Kryštof Harant a jeho doba

Jak staří Čechové poznávali svět