Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Kdo z vás nezná knížku Tři mušketýři od Alexandra Dumase? Kdo nikdy neviděl žádný film, natočený podle jeho předlohy? Asi bychom někoho takového marně hledali.

Tři mušketýři. Myslíte si, že jde o vymyšlený příběh? Ale kdepak, jen je malounko upravený a retušovaný. Ale jádro, jádro je pravé. Nevěříte?

Román Tři mušketýři spatřil svět v roce 1844 a stal se opravdu nejslavnějším románem všech dob. Hlavní postavy ale nejsou vymyšlené, jen si spisovatel dovolil je posunout do doby poněkud vzdálenější, dramatičtější.

Tak tedy – v únoru 1608 se ne příliš bohatý majitel starobylého hradu Castelmore u Tarbes na jihu Francie oženil s Františkou de Montesquieu, která pocházela z rodiny D´Artagnan. Měli spolu celkem osm dětí. Nás ale zajímá prostřední ze synů, který dostal jméno Charles. Narodil se kolem roku 1619 – tehdy se to tak přísně nevedlo... Co to? Jmenoval se přeci Charles de Batz de Castelmore..?

Vysvětlení je jednoduché. Charlesův strýc sloužil na dvoře krále Ludvíka XIII., a protože měl dlouhé jméno, používal výhradně tu poslední část – tedy D´Artagnan. Proto zařídil u krále, že i jeho synovec bude používat stejné jméno. A tak se z Charlese stal D´Artagnan.

V Dumasově románu přichází hlavní hrdina do Paříže v roce 1625. (Skutečný D´Artagnan ale dorazil až v r. 1640.)  Postupoval krok po krůčku, až si získal důvěru krále Ludvíka XIV. Ten ho pověřil dokonce zatknutím ministra financí Fouqueta roku 1661. Pročpak? Inu Fouquet si nechal postavit krásný zámeček Vaux-le-Vicomte s úžasnou úpravou okolí – fontány, sochy, dřeviny, trávníky... A král se oprávněně ptal – kde na to ten můj ministr vzal? A jak to, že má hezčí zámek než já? A tak později vznikly Versailles. Větší, velkolepější – královské.

D´Artagnan byl poručíkem setniny královských mušketýrů. Protože jezdili výhradně na šedých koních, říkalo se jim šedí mušketýři. Později byli ještě černí mušketýři, kteří jezdili na černých koních.

Od roku 1667, kdy se stal náš hrdina kapitánporučíkem, podléhal pouze králi.

A co jeho kamarádi? Athos, Porthos a Aramis? Budete se divit, ale i on skutečně existovali. Byli synovci pana de Tréville, kapitána mušketýrů.

Athos se jmenoval Armand de Sillégues d´Áthos a d´Autevielle a stal se mušketýrem až roku 1640. Krátce nato, v roce 1643, byl nalezen mrtev blízko vyhlášeného místa soubojů.

Porthos se jmenoval Isaac de Porteau, narodil se v roce 1617 a mušketýrem se stal v roce 1640. Od roku 1643 už jeho jméno nikde nefiguruje – tedy asi už nebyl mezi živými.

To Aramis měl lepší osud. Nebyl abbé, ale pocházel ze staré vojenské šlechty d´Aramitz. Po patnácti letech ve službě se oženil s proslulou kráskou Janou de Béarn Bonasse, stal se otcem tří dětí a dožil se vysokého věku.

Náš D´Artagnan takové štěstí neměl. Oženil se s bohatou vdovou, měl dva syny a roku 1672 byl dokonce jmenován vojenským guvernérem města Lille. 25. června 1673 však padl při dobývání holandského Maastrichtu. Jeho dva synové byli kmotřenci samotného krále Ludvíka XIV. a kardinála Mazarina a sloužili později v královské armádě. Více se o nich ale v podstatě neví.

Dramatické životní osudy svého předka napsal jistý de Sandra, který byl při reorganizaci armády propuštěn. Nejdříve se králi mstil psaním pamfletů, za což se ho král odměnil ubytováním ve známé věznici Bastille. Tam velice pilně psal a po propuštění i vydal Paměti hraběte D´Artagnana. Pro jistotu až v Kolíně nad Rýnem.

První svazek si v knihovně v Marseille vypůjčil Dumas – a tolik se mu zalíbil, že ho nikdy nevrátil. Mnoho scén, příhod, šermířských duelů a klání přebral skoro doslova. Také nepřátelství s Mylady je autentické. Byla to sestra jednoho anglické gentlemana, se kterým se D´Artagnan bil. Některé šermířské souboje použil Dumas v dalších pokračováních.

Co ale Dumasovi nikdo nevezme, je jeho nepřekonatelný vypravěčský dar. Jeho postavy ožívají, vystupují z románů a vyprávějí nám o své době, o přátelství, láskách i marné touze...

Takže, jak to bylo, páni mušketýři ? Jeden za všechny – všichni za jednoho!