Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Čas od času si trochu blíže představíme nějaký zajímavý ženský osud. Dnes si můžete přečíst první. Je o ženě, jejíž láska k manželovi skutečně neznala hranic...

Statečná a oddaná žena Adrienna před 210 lety v Olomouci

Paříž—Olomouc nebo Olomouc–Paříž, jak chcete. Vzdálenost mezi těmito městy měla v roce 1795 překonat žena, jež milovala a souhlasila s myšlenkami svého muže, markýza Lafayette. Její manžel, markýz a druhý nejvlivnější muž Francie, byl zajat a poslán do olomouckého vězení.

Adrienna, jak se tato žena jmenovala, se narodila v roce 1759, pocházela ze starého francouzského rodu Noailles a za Lafayetta se provdala v necelých patnácti letech. Tehdy to byla běžná praxe mezi šlechtickými rody, ale oba v sobě našli zalíbení, které vyústilo ve vzájemnou lásku na celý život.

O Lafayettovi se toho napsalo mnoho, vždyť to byl tvůrce francouzské revoluce a přítel George Washingtona, v té době generála ve válce o nezávislost. Myšlenka svobody, volnosti a bratrství byla oběma společná a snažili se ji prosadit a uskutečnit.  Washington toho po velkých strastech dosáhl a jeho ústava je aktuální dodnes. Lafayette se málem stal obětí vlastní revoluce. Při snaze pomoci v jiných zemích byl v Belgii zajat koaličními sbory a předán Rakušanům, kteří ho uvěznili v Olomouci. Na tu dobu to byl fešácký kriminál: s výhodami vycházek a projížděk. Toho také Lafayette využil a s pomocí přátel se mu podařilo uprchnout. Měl však smůlu. Zabloudil a jako podezřelý cizinec byl blízko hradu Sovince zajat a uvězněn – v železech, ve vodních kasematech, v samovazbě. Být Francouzem znamenalo rozsudek smrti. Pobyt ve vodním vězení byl opravdu krutý: výpary z bažinné vody, hejna komárů, vlhká ztuchlina a nemožnost vycházek udělaly z odolného Lafayetta doslova trosku.

Manželé se několik let neviděli, Adrienně se náhodou podařilo uniknout ostří gilotiny, kterému podlehlo několik jejích nejbližších. Dlouhé odloučení od manžela a stesk dětí ji přinutily jednat. Díky svým přátelům se dověděla, že její manžel je v krutém vězení v Olomouci na Moravě, která patří nepřátelskému Rakousku. Syna George se jí podařilo poslat do Ameriky pod ochranu přítele Washingtona.

Adrienna se spolu s dcerami Anastázií a Virginií odvážně vydala na strastiplnou cestu do Vídně, sídla protifrancouzské nepřátelské mocnosti. I mezi rakouskou šlechtou se našel člověk, který zprostředkoval setkání s císařem Františkem II. Po vyslovení svého přání sdílet vězení spolu se svým mužem vycítila císařův nevyslovený obdiv a obdržela souhlas, avšak bez jakýchkoli výhod. Přestože byla dobrá a šetrná hospodyně a uměla investovat do nutných a potřebných záležitostí, její kasa pořádně utrpěla cestovními výdaji. Z Vídně do Olomouce jela jen v otevřené bryčce a jen díky vlahému podzimnímu počasí dojela s dcerami (18 a 13 let) bez úhony před olomouckou pevnost 15. října 1795. V ruce měla glejt od samého císaře, a tak vstup jak do města, tak do vězení proběhl hladce.

Dnes už se nedozvíme, jak vypadalo setkání rodiny, ale po utrpení, které prožili, bylo jistě dojemné. Bylo jí velmi těžko, když se i s dcerami musela podrobit vězeňskému režimu. Při prohlídce jim zabavili mimojiné stříbrné vidličky, takže museli jíst rukama.

Adrienna přijela v poslední chvíli a měla velký podíl na zlepšení zdravotního stavu svého chotě. Sama časem a strádáním s nemožností vycházek a vlivem nevhodného prostředí a ovzduší trpěla otoky a ošklivými vyrážkami. Vydržela a svou přítomností vlila síly svému muži i dcerám. Byla příkladem věrnosti a oddanosti i pro hrubý personál věznice.

Napoleon, velikán tehdejší Evropy, byl jistě informován o věznění tvůrce francouzské revoluce, ale nikterak se nezasadil o jeho rychlé vysvobození. Snad to byla zášť a rivalita.

Nakonec se Lafayettovi dočkali a všichni byli propuštěni 19. července 1797.

Dovolte, abych jako rodilý Olomoučan vzdal obdiv ženě, která milovala svého muže natolik, že nehleděla na nebezpečí a byla mu po boku v nepřízni osudu. Zemřela na Štědrý den roku 1807, ve 23 hodin 43 minut, ve věku 48 let.