Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Když se řekne tanečnice, představíme si útlý pas, téměř průhlednost, mladistvý vzhled a nevinnou koketnost.

Ale existovala dáma při těle, řekla bych dokonce macatá, oblečená do červené římské tuniky... mnohdy ani to ne. Měděné vlasy, nymfomanka, před kterou neobstál žádný muž. O kom mluvím?

Isadora Duncan

Matka byla rozvedená, živila své čtyři děti sama; vyučovala hudbě. Isadora vyrůstala mezi hudbou, literaturou a mořem. To vše ji silně ovlivnilo.

V roce 1899 si vypůjčila 300 dolarů a odjela na dobytčí lodi do Londýna, další rok do Paříže. Na doporučení sochaře Augusta Rodina pronikla do vyšší společnosti, uspořádala několik koncertů v Paříži, Vídni a Budapešti. Tam se jí velice dařilo, byla doslova opojená slávou – projížděla se v kočáře taženém bělouši, byla zahrnována květinami, tokajské teklo proudem...

Navštívila Mariánské Lázně a Karlovy Vary a vydala se na velké turné po Německu. Naučila se velice rychle a dobře německy, seznámila se s Cosimou, manželkou Richarda Wagnera.

Turné bylo velice vyčerpávající, proto se rozhodla pro odpočinek na Ithace. Tam se jí zalíbilo natolik, že s bratrem Raymondem zakoupili pozemek a nechali si postavit vilu v antickém stylu.

V roce 1905 se rozhodla vydat do kolébky klasického baletu, a to do Petrohradu a Moskvy. Všude ji přijímali s nadšením. Po svém návratu do Berlína se zamilovala do režiséra Gorgona Craiga, s kterým měla dcerku Deidre.

Dále ovšem tančila – Baden-Baden, Petrohrad, Londýn a americká Metropolitní opera. Tam tančila za doprovodu osmdesátičlenného orchestru pod taktovkou Waltra Damroche. Obecenstvo šílelo...

A znovu turné po Evropě a nový přítel, milionář Paris Singer. V rychlém sledu Pompeje, Egypt, narození syna Patrika, Versailles a zámek v Devonshiru, kde se měla připravit na manželství. Ale usadit se? Kdepak. Utekla s dalším milencem...

Rok 1913 se pro ni stal osudovým. Uvedla Chopinův Smuteční pochod, kde vyjadřovala nesmírnou bolest, skrývala slzy. Za několik dní se dozvěděla, že obě její děti utonuly – auto, v kterém jely spolu s vychovatelkou, sjelo do Seiny. Do života znovu vstoupil její přítel Paris Singer, zakoupil jí v Paříži taneční školu v hotelu Bellevue. Vtom začala válka. Porodila chlapečka, ale ten bohužel vzápětí zemřel. A tak se v roce 1921 začal hlásit konec kariéry. Věk, ale ani tělesné proporce neodpovídaly křehké tanečnici.

Přišel další zvrat: na koncertu na rozloučenou Isadora okouzlila ruského velvyslance Krasina. A co udělala? Napsala lidovému komisaři pro výchovu Lunačarskému a nabídla mu, že tancem bude kultivovat masy. Žádala jen ateliér, kde by mohla vyučovat, načež on slíbil školu a tisíc žaček... Zase bylo všechno jinak. Nakonec dostala palác, který sebrali jiné balerině, služebnictvo a čtyřicet nadaných dívek. Jenže už nebylo co jíst a čím topit...

Opět přišel osudový zvrat: blonďatý, modrooký básník Sergej Jesenin. Provdala se za něj a odjeli nejdříve do Paříže a potom do Ameriky. Jesenin však pil tak strašně, že musel do sanatoria.

A znovu Paříž a Moskva, Kislovodsk, Baku, Tbilisi, Kyjev, Povolží, Turkmenie... Na Leninovu počest složila dva tance a své turné zakončila ve Velkém divadle. Druhý den odjela bez rozloučení, a to do Berlína, kde ji zastihla zpráva o manželově sebevraždě.

Potom i Isadora rychle spěla ke své zkáze. 14. září 1927 v Nice přijala pozvání na projížďku v červené závodní bugatce. Kolem krku si dvakrát obtočila dlouhou červenou šálu a řekla: „Sbohem přátelé, jdu za slávou." Auto vyrazilo, šála se však omotala kolem osy zadních kol (někdy se říká, že o strom) a zlomila jí vaz.

Její bývalý manžel Singer ji pohřbil na slavném pařížském hřbitově Pere Lachaise.