Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Z westernů jistě znáte uhánějící dostavník. K obvyklým rekvizitám patří padouši, krásné dívky - a samozřejmě mužní klaďasové. Běžná práce na dostavníku byla o něco prozaičtější, ale i tak byli muži s bičem hrdiny pro celé okolí. Jezdili divočinou, měli zodpovědnost za poštu i pancéřovou truhlu, v níž se převážely cennosti; o bezpečnosti cestujících ani nemluvě. Nejednou musel kočí rovnat zlomenou nohu či asistovat u porodu. Na dostavníku byl kočí pánem. On měl poslední a jediné slovo při výběru cestujícího, který s ním směl sdílet privilegované místo na kozlíku. Již tenkrát byli profesionální řidiči (na rozdíl od pověstí) povinni setrvat při své práci střízliví - i když ve volném čase si samozřejmě dali rádi něco na "zostření zraku".

Ostatky dostavníků dnes tlejí v památkové péči skanzenů zlatokopeckých městeček (Bodie, CA).

Legendou Sierry Nevady se stal Charley Parkhurst, který přišel do Kalifornie v roce 1851 jako zhruba čtyřicetiletý. Velmi rychle se proslavil zručností, s níž zvládal šestispřeží, svou spolehlivostí a schopností najít cestu i v mračnech prachu. Na začátku kariéry byl dvakrát přepaden. Poprvé mu nezbylo, než vydat pokladnu s cennostmi. Podruhé nenechal se již zaskočit a banditu na místě zastřelil. Od té doby nebyl desperáty obtěžován. Přesto, že Charleyho v pozdějším věku sužoval revmatismus, běžný u mužů, kteří trávili většinu času venku za každého počasí, setrvával ve funkci až do doby, kdy dostavníky pomalu vytlačila železnice. Charley se ve stáří uchýlil na ranč v blízkosti Santa Cruz, kde se svým společníkem, Fredem Woodwardem, choval dobytek a občas povozničil pro sousedy.

Charles Parkhurst se proslavil mezi drsnými muži Západu. Ovšem po jeho smrti v roce 1879 vyšlo najevo, že Charley byla žena; navíc žena, která zřejmě porodila dítě. Co o této svérázné dámě víme?

Z každodenního dopravního prostředku se stal nákladný koníček.

Narodila se snad jako Charlene Parkhurst kolem roku 1812 v New Hampshire. Záhy osiřela a do chlapeckých šatů se oblékla poprvé možná na útěku ze sirotčince. V převleku za chlapce byla nenápadnější a mohla snadněji sehnat počestnou obživu. První práci dostala jako pomocník ve stájích Ebenezera Balcha. Není jisté, zda její zaměstnavatel věděl, že se jedná o dívku; každopádně rozpoznal, že má cit pro koně, a brzy ji naučil jezdit s dvoj-, čtyř- a šestispřežím. Jestli do té doby Charlene váhala, tak najednou bylo jasno - ženu by nikdo u koní nezaměstnal. V době, kdy přišla do Kalifornie, byla již uvyklá mužskému převleku a dokázala bez problémů žít mezi muži. Pila s mírou, žvýkala tabák, hrála karty, klela. Často na cestách raději přespávala ve stáji. Tvrdila, že s koňmi vychází lépe než lidmi. Byla považována za příjemného společníka, ale (pochopitelně) uhýbala příliš osobním otázkám. Přestože se muži v té době běžně honosili plnovousem, nezdá se, že by se někdo pozastavoval nad její hladkou tváří. Možná nikdo nečekal ženu za zjizveným obličejem a páskou přes oko, které jí vyrazil neklidný kůň při kování.

Na podzim roku 1868 se zaregistrovala k prezidentským volbám. Je pravděpodobné, že se tak stala první ženou, která v Kalifornii hlasovala - více než čtyřicet let před uzákoněním volebního práva pro ženy v Kalifornii (1911). Nemáme však důkaz, že k volbám skutečně šla. Tak jako nevíme, co se stalo s jejím dítětem - v jejím srubu bylo prý nalezeno dětské oblečení a veškeré své úspory odkázala šestnáctiletému chlapci z nedalekého Watsonville. Mohl to být její syn? Vnuk? Dnes neznáme ani jeho jméno.

Podobně není dochováno, co říkal Fred Woodward na zjištění, že jeho dlouholetým obchodním partnerem byla žena. Tisk Charlenu prezentoval spíše jako zrůdu. Ovšem Odd Fellows Lodge (klub vyhrazený pouze mužům) si dlouholetého a slavného člena považoval natolik, že mu vystrojil pohřeb se všemi klubovými poctami.

Asi se nikdy nedozvíme, proč Charley zvolila život muže. Byla vedena touhou po jiné kariéře než té kuchyňské? Láskou ke koním a drsnému životu? Nebo se před něčím či někým schovávala? Či se doopravdy cítila být spíše mužem než ženou? Ať tak nebo tak, svou roli hrála dokonale. A zdá se, že byla se svým neobvyklým způsobem životem spokojená. V dobách, kdy nebyl problém jednoduše zmizet a objevit se s novou indentitou jinde, Charlene zjevně po změně nikdy nezatoužila - po dlouhá desetiletí byla pohodlně zabydlená v postavě váženého mistra šestispřeží, Jednookého Charleyho.