Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Být manželkou hlavy státu, tedy první dámou země, je velká zátěž a odpovědnost. V dobách totalitního režimu jsme toho o prvních dámách moc nevěděli. Sice se jaksi všeobecně vědělo, že prezident je ženatý, ale jeho manželka se na veřejnosti nikdy příliš neprezentovala. Ač by tak třeba činila ráda. I náš neblaze proslulý první dělnický prezident Klement Gottwald měl svou zákonnou choť. Jaká byla první „dělnická dáma“? Docela by se chtělo říci, že úplně obyčejná žena s nelehkým startem do života...

Narodila se jako Marta Holubová ve znamení Panny, dne 17. září 1899, jako nemanželské dítě. Tehdy to byl značný handicap, a přestože nám to dnes připadá velice přehnané, společenské poměry ji zaškatulkovaly nejníže na společenském žebříčku. Materiálů a informací o jejím dětství a mládí je velmi málo. Prý se začala učit číšnicí, ale obor nedokončila. Jiní tvrdili, že Marta se živila nejstarším řemeslem.

V roce 1919 se seznámila s Klementem, jenž byl tehdy na vojně. Marta prý byla velmi hezká a smyslná, a tak vztah nezůstal bez následků. V roce 1920 se mladému páru narodila holčička, které dali jméno po mamince – Marta. Bohužel, i ona přišla na svět jako nemanželská. Klement se o svou dceru ani o její matku příliš nezajímal; zpočátku žila Marta s holčičkou sama. Až když jeho politická kariéra začala stoupat, byl nucen se s Martou oženit. Stalo se tak ovšem až v roce 1928 na nátlak stranických soudruhů.

V roce 1934 manželé utekli do Moskvy, kde se dostali mezi proletářskou smetánku. Tehdy Marta poprvé okusila, jak sladce chutná moc. Hmotný dostatek, ve kterém se ocitla, ji doslova ohromil. Pořádala hostiny, ráda dávala dárky, které nakupovala v elitních komunistických prodejnách. Ačkoli využívala všech výhod, které jí strana poskytovala, nikdy se její členkou nestala, což vyvolávalo u čelních komunistických představitelů velký údiv. Pravda ovšem je, že ona politické ambice nikdy neměla.

Po dočasném návratu do Československa odjeli v roce 1939 znovu do SSSR. Tentokrát tam setrvali delší dobu a Marta se snažila být prospěšná potřebným lidem. Využívala svého přístupu k nedostatkovým potravinám, nakupovala je ve velkém a obdarovávala jimi lidi, kteří byli v nouzi. Obětavě se také starala o nemocnou dcerku manželů Slánských. Svědectví o její péči podala sama Josefa Slánská ve svých pamětech, což zní ve světle pozdějších událostí téměř neuvěřitelně.

Po válce se vrátili domů, v roce 1948 se Klement stal prezidentem a Marta první dámou. Začala na ni doléhat tíha reprezentace. Měla se stát důstojnou nástupkyní Hany Benešové, což bylo velice nesnadné, spíše nemožné.

Po vzoru své předchůdkyně se Marta začala oblékat v Salonu Podolská. Bohužel do noblesy a elegance paní Hany měla hodně daleko. Přesto se dožadovala stejných modelů, jaké nosila ona, a švadleny se marně snažily navrhnout jí jiný styl oblečení. „Musely jsme si nechat vyrobit krejčovskou pannu se 120 cm v pase a jedna večerní toaleta představovala 20 metrů látky a 2 měsíce práce," vzpomíná dnes bývalá zaměstnankyně. „A taky když se stala první dámou, i v nejžhavějších vedrech se objevovala s kožešinkou kolem krku. Byl to pro ni symbol luxusu a elegance a zároveň znak jejího privilegovaného společenského postavení. Ta důsledně nošená nezbytnost zviditelňovala její touhu být někdo, zároveň ovšem vyzněla velice nelichotivě." 

Velmi šetrná byla ve vztahu k jídlu. Nesnášela plýtvání a dbala na to, aby se v hradní kuchyni spotřebovalo doslova všechno. Spíž držela pod přísnou kontrolou, klíč od ní měla jen ona. A jen ona také vydávala potraviny. Její šetrnost ale hraničila až s lakotou. Jeden rok na Štědrý večer naservírovala personálu k večeři hlavy kvíčal, čímž v nich samozřejmě vzbudila značnou nelibost. Raději odešli na večeři do města.

V roce 1951 se o zdraví tehdejšího československého prezidenta začali starat sovětští lékaři. Ačkoli ho varovali před nadměrnou konzumací alkoholu, nebylo to nic platné. Zdraví Klementa Gottwalda se rychle zhoršovalo a zemřel jen pár dní po skonu J. V. Stalina. Marta byla smrtí svého muže otřesena a vinila moskevské stranické vedení z toho, že ji zapříčinilo. Přes vážné zdravotní potíže – měl výduť aorty jako důsledek prodělané syfilidy – ho moskevské kruhy přinutily, aby se zúčastnil Stalinova pohřbu. Cestu absolvoval letadlem a možná právě to se mu stalo osudným. Při tomto onemocnění se totiž nedoporučuje vystavovat tělo změnám atmosférického tlaku..

Už na pohřbu svého manžela ale Marta věděla, že i její dny jsou sečteny. Její diagnóza zněla rakovina. Během několika měsíců zhubla o 60 kilogramů, zemřela 28. října 1953. Pár týdnů před svou smrtí řekla své přítelkyni Kohlerové: „Buď ráda, že nemáš děti, naši vnuci nás jednou proklejí“.

S použitím publikace

Pavel Kosatík: Osm žen z Hradu