Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

„Jestli ke mně okamžitě nepřijedeš, tak tě vydědím,“ vzlyká maminka Vašemu muži do telefonu. „Vydědím tě, když nedoděláš školu a ještě si vezmeš toho pitomce,“ vyhrožuje tatínek akademik své dceři. Myslím, že výhrůžka vyděděním se objeví skoro v každé rodině, někde se o to majetní příbuzní dokonce pokusí. Nutno předeslat, že takový pokus je málokdy úspěšný. K vydědění totiž musí mít zůstavitel zákonný důvod a na to, aby potomek důvody pro vydědění skutečně naplnil, nestačí běžná neposlušnost dětí vůči rodičům.

Nejdříve se ale podívejme na to, koho vlastně lze vydědit. Vydědit lze jen tak zvané neopominutelné dědice, tedy potomky – děti, vnoučata, pravnoučata. Proč lze vydědit jen ty a ne třeba manželku? Odpověď je jednoduchá – protože pouze potomci dědí za každých okolností, leda že by byli vyděděni, nebo by u nich nastal důvod k tak zvané dědické nezpůsobilosti. Jak jsme si napsali minule – vždy, i při dědění ze závěti, musí dostat určitý podíl na majetku. To u manželky stačí, když jí nic neodkážete, není třeba ji zvlášť vyděďovat.

V jakém případě tedy mohou rodiče své potomky vydědit? Existují čtyři zákonné důvody pro vydědění potomka. Dva důvody se týkají vztahu potomka k zůstaviteli, dva důvody se týkají chování potomka nezávisle na jeho vztahu k zůstaviteli. Je třeba zdůraznit, že první dva důvody vyděděni v praxi obstojí skutečně jen výjimečně.

Zůstavitel může potomka vydědit tehdy, pokud mu v rozporu s dobrými mravy neposkytl potřebnou pomoc ve stáří, v nemoci nebo v jiných závažných případech. Důležité tady je, že neposkytnutí pomoci je v rozporu s dobrými mravy – nemůže takto vydědit někdo, kdo se sám o děti v době, kdy pomoc zůstavitele potřebovaly, nepostaral. Je třeba zohlednit i to, jaké byly skutečné potřeby a možnosti zůstavitele se o sebe postarat sám – zaplatit si pečovatelskou službu, dojít si do obchodu; i jaké byly možnosti potomka – těžko chtít po dceři, která bydlí sto padesát kilometrů daleko, aby otci běžně chodila nakupovat. Rozhodně zde není podmínkou osobní péče, stačí i zajištění péče. Vrtošivý dědeček trvá na tom, že musí mít dvakrát denně teplé jídlo a že ho musí uvařit jeho dcera Maruška. To, že Maruška mu začne posílat pečovatelku a zařídí mu dovážku jídla, neznamená, že mu neposkytla potřebnou pomoc.

Má-li zůstavitel pocit, že o něj potomek neprojevuje opravdový zájem, jaký by jako potomek projevovat měl, může potomka rovněž vydědit. Ale i zde platí – nemůže takto vydědit někdo, kdo si na děti nevzpomene, jak je rok dlouhý. Také v tomto případě je třeba zohledňovat skutečné možnosti potomka – jinou možnost má syn bydlící ve vedlejším vchodě a žijící sám, jinou možnost má dcera, která se odstěhovala do Ameriky a má tam tři děti. A je také třeba přihlédnout k tomu, zda je zájem opětovaný – když otec několikrát praští telefonem, nemůže se divit, že ho pak děti nebudou vyhledávat a nebudou s ním téměř v žádném kontaktu. Tento důvod vydědění zatím nikdy v případném soudní řízení o napadení platnosti vydědění neobstál.

Nejsnáze prokazatelným důvodem vydědění je skutečnost, že potomek byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku. Podobným důvodem pro vydědění je i to, že potomek vede trvale nezřízený život. Tak je možno vnímat zejména drogovou či alkoholovou závislost, ale asi by se sem vešlo i to, že dcera pracuje jako prostitutka, a podobně.

Listina o vydědění musí splňovat v podstatě totéž co závěť (viz. předchozí článek). V listině o vydědění je vždy třeba uvést důvod vydědění. V listině o vydědění může zůstavitel uvést, že důsledky vydědění se vztahují i na potomky potomka, tedy na vnoučata či pravnoučata. Jestliže to nestanoví, namísto potomka by mohly dědit jeho děti.

Za určitých okolností potomci nemusí dědit, ač nebudou vyděděni. Je to v případě, že se dopustili jednání skutečně závažného, a že jsou proto tak zvaně nezpůsobilými dědici. Kdy taková situace nastane, o tom si povíme zase příště.