Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Domácí násilí – dvě bohužel jen zdánlivě neslučitelná slova ... Vždyť kde jinde by se člověk měl cítit bezpečněji než ve svém domově. Často velice skrytě, za dveřmi našich sousedů, v rodinách našich nejbližších, u našich kamarádů, probíhá dnes a denně násilí a týrání. Nedávno mi byl takový příběh odhalen a já, ač jsem se již s lehčími formami domácího násilí v praxi setkala, jsem byla znovu překvapena tím, jak snadné je stát se obětí. Nejsem odborník na domácí násilí, ale snažím se obětem domácího násilí pomáhat (bohužel se s tím, že se na mě obracejí týrané ženy s žádostí o pomoc, setkávám ve své praxi stále častěji), vyslechnout je a aspoň v rámci svých možností je ochránit.

Domácí násilí je nejen obětí, ale i jejím nejbližším okolím často velice podceňováno. Nedávno rodiče přemlouvali mou klientku – svou dceru, ať to se svým manželem ještě pár let vydrží, že děti jsou ještě malé. To, že ji bije, kladli za vinu jí, nikoli jejímu manželovi. Není neobvyklé, že oběť útočníka omlouvá, že hledá příčiny, proč k násilí došlo – často pak nalezne až absurdní důvody (zapomněla jsem utřít prach na dveřích, udělala jsem mu kafe do neoblíbeného hrníčku a podobně). Domácí násilí však nemá příčinu, kterou by oběť mohla odstranit. Ať by prohřešek oběti byl sebevětší, nikdo nemá právo se vůči druhému člověku chovat násilně.

Domácí násilí ale není jen fyzický útok, má mnoho forem, leckdy nejen pro okolí, ale i pro samotnou oběť dlouho skrytých. Slovní ponižování, často na první pohled vtipné, nadávky, výhružky, urážlivé oslovení, to vše ubližuje podobně jako facka. Navíc ale týranému bere i ty poslední zbytky sebevědomí, které má, a jeho šance se bránit se tak každým dalším útokem zmenšují.

Ten, kdo blízkou osobu týrá, zneužívá často toho, že oběť je na něm ekonomicky či jinak závislá. Závislost se snaží ještě prohlubovat – odepře přístup k penězům, zakazuje pracovat, vyhrožuje, že když odejde, neuvidí ani korunu. Oběť se často dostává do sociální izolace, mnohdy proto, že partner jí zakazuje kontakt s okolím, často i s jejími nejbližšími – rodiči či sourozenci.

Pomoc člověku, který je obětí domácího násilí, není jednoduchá. Vypozorovala jsem, že to nejdůležitější, co pro své klientky - týrané manželky, mohu udělat, je vyslechnout je a věřit jim. Často své klientky již při první schůzce nasměruji k psychologovi, aby s jeho pomocí odchod od partnera či manžela zvládly. Také jim pomáhám s rozvodovým řízením, s vyřízením výživného na děti, ale často i s výživným pro ně samotné, dávám jim návody, na jaký úřad se obrátit. Mnoho žen se bojí od partnera odejít, že neuživí své děti a nebudou mít kde bydlet – ne vždy, ale ve většině případů odchodem od partnera klientky získávají nejen klid, ale i více finančních prostředků, než měly dřív.

Ženy, které jejich partner týral, i když jim nezpůsobil vážnější poranění, mají možnost podat na něj trestní oznámení, kterým se bude Policie, potažmo soud zabývat. Jen málokdy však této možnosti ženy využívají, většinou jsou šťastné, že sebraly odvahu a od partnera odešly.

S domácím násilím se bohužel ve své praxi setkávám stále častěji. Snad je to jen kvůli tomu, že se o něm více mluví, ne kvůli tomu, že by ho přibývalo. S každým dalším případem si uvědomuji, že domácí násilí je obrovský problém, který prozatím v naší legislativě není uspokojivě vyřešen. Zlepšení by mělo nastat od 1. ledna příštího roku, kdy nabude účinnosti zákon 135/2006 Sb., ale každý den do jeho účinnosti může být pro některou z obětí dnem k nepřežití.

Máte vy osobně s domácím násilím nějakou zkušenost? Setkali jste se s ním ve svém okolí? Co o domácím násilí víte? Myslíte si, že vám se to stát nemůže?