Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Zima už leze na mozek všem. V Anglii se na lince tísňového volání domáhala pomoci jistá žena, které někdo ze zahrady ukradl sněhuláka. Prý měl místo očí libry a v rukou držel lžičky. Její rozhořčení vcelku chápu. Není mi jasné to, proč si zloděj jen nevzal těch pár drobností a vláčel se s celým mnohakilogramovým kolosem. Asi se potřeboval zahřát.

Nobelovu cenu míru získal čínský disident Liou Siao-po. Čína okamžitě začala protestovat, celý proces udělování Nobelových cen znevážila a hlavně začala tlačit na ostatní státy světa, aby ceremoniál ignorovaly. Ostudné je, že devatenáct států se jejího bububu leklo a svoji účast odřeklo. Ještě smutnější je to, že podle výsledků ankety jednoho z našich rádií s nimi něco málo přes dvacet procent Čechů souhlasí. Poté, co jsem se vyzvracela, bych pro ně měla osobní vzkaz. Pokud se vám tolik stýská po diktatuře, proč nezažádáte v Číně o azyl? Je zajímavé, jak jeden vězněný chudák dokázal vyděsit takový kolos, jakým je čínská mašinérie, natolik, že kolem sebe začal kopat jak vzteklé děcko. Nejspíš si dobře uvědomuje, že miliony obyčejných a umlčovaných Číňanů v něm vidí svoje naděje a touhy po svobodě a případná revolta všech by pro ni byla smrtelná. Kéž by se vám to podařilo.

Za útok v osadě Bedřiška padly jen mírné podmíněné tresty a soudkyně nařídila okamžité propuštění pachatelů z vazby na svobodu. Co by ne? Vždyť vhozenou zápalnou láhev s hořícím knotem se přece podařilo včas uhasit, a kdyby ne, tak mohla rodina přece utéct oknem. Alespoň tak zdůvodnila soudkyně svůj verdikt, kdy podle ní nešlo o pokus vraždy, ale jen vandalství. Prosím pamatujte si to, až budu na někoho střílet a netrefím se. Anebo trefím. Vždyť se mohl sklonit nebo utéct, ne?

A naši zákonodárci perlili podruhé, kdy zamítli zákon o třetím odboji. Tedy, ono je to těžké. Ten zákon byl sice dost nedokonalý, ale na druhou stranu i dost potřebný. A na jeho odkládání není čas. Nemusel by zanedlouho být platný už pro nikoho. Vezměte prosím vás už jednou rozum do hrsti, předložte ho znovu jako sněmovní návrh a s potřebnými úpravami. A hlavně ho schvalte. Je to potřeba ze společenského i morálního hlediska.

Hackeři napadli vnitřní internetový systém České pošty. Vzhledem ke kvalitě práce tohoto ústavu, s jakou se coby občasný zákazník setkávám, mi to ani nepřipadalo divné. Naopak si gratuluji, že jsem jim nikdy nesvěřila hospodaření se svými penězi. Ale třeba to bude právě ten impuls, aby jejich služby konečně začaly za něco stát.

Ve středu proběhla stávka státních zaměstnanců. Pojďme počítat. Zaměstnanců ve státní a veřejné správě je několik set tisíc, přítomných byla pouhá jedna tisícovka lidí. Kolikpak je to procent? (Podotázka pro pana Duška: Kolik z nich bylo homosexuálů?) Zkrátka to mělo význam asi jako sjezd spolku zahrádkářů. Naštěstí většina lidí je rozumná a uvědomuje si, že když není z čeho brát, tak prostě není z čeho brát a s nastalou situací se smíří, i když pro mnoho z nich není příjemná.

Mark Zuckerberg, zakladatel sociální sítě Facebook, se rozhodl věnovat na charitu více než polovinu svého majetku, která v současné době činí 6,9 miliardy dolarů. Za to mu tedy odpouštím, že mi bez upozornění smazal účet, protože jsem místo fotografie měla svoji ikonku se včelkou Májou. Ehm, pane Zuckerberg, nechtěl byste něco věnovat našim odborům? Ne, ne, pardon, to byl opravdu krutý vtip...

Osmého prosince uplynulo třicet let od zavraždění Johna Lennona. Keith Richards ve svých pamětech napsal, že Lennon byl blbeček. Inu, je to možné. Nesporné je však to, že to byl vynikající muzikant a skladatel. Jeho politické názory byly někdy hodně naivní, ale člověk se pořád vyvíjí a kdoví, jak by to všechno viděl dneska. Byl velice charismatická osobnost a měl lidem co říct. Škoda, že se nedožil dneška. Možná bychom se divili. A možná taky ne.

Pátého prosince měl výročí úmrtí i jiný geniální skladatel. Wolfgang Amadeus Mozart.

Mladá paní Paroubková napsala knihu. Už jen její ukázky, které sama rozeslala do novin, slibují velice zábavné čtení. Pokud se tedy povznesete nad hrubkami, prapodivným slovosledem, slovakismy i chybějící myšlenkou. Kam se hrabe kdysi slavná Óda na manžela. Ale chápu. Papír snese všechno a na úklid pozůstatků střevních pochodů je to ideální materiál. Paní Petro, že Vy si brousíte zuby na Nobelovku za literaturu?