Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Na začátku července se tradičně slaví dva významné křesťanské svátky. Ten první se týká samotných počátků křesťanství v naší zemi. Oslavujeme příchod věrozvěstů Konstantina (Cyrila) a Metoděje. Na Velkou Moravu je pozval kníže Rostislav v roce 863 a jejich úkolem bylo šířit zde křesťanství. Cyril za tím účelem přeložil do slovanského jazyka důležité biblické texty, stal se autorem Proglasu – předmluvy k evangeliáři – a, jak se učí ve školách, vytvořil také z řecké minuskule slovanské písmo – hlaholici.

Původ obou bratrů není zcela jasný. Neví se, zda to byli Řekové, nebo Slované. Jisté je, že pocházeli z řecké Soluně, kde ovšem žilo hodně Slovanů. Právě nářečí z okolí tohoto města se stalo základem pro staroslověnský jazyk užívaný ve slovanské liturgii.

Konstantin i Metoděj byli zkušení misionáři. Ještě před příchodem na Velkou Moravu setrvali nějakou dobu na misii u Chazarů – tureckého kočovného kmene. Své zkušenosti pak využili i na Velké Moravě, i když je potřeba oprostit se od romantických představ o jejich zdejší práci coby božím díle. Šíření křesťanství na území dnešní České republiky bylo motivováno především politicky a bratři misionáři to dobře věděli. I pokřtění českého knížete Bořivoje byl prostě politický čin, který měl dalekosáhlé důsledky v Čechách. Teprve po pokřtění byl Bořivoj považován za rovnoprávného partnera Velké Moravy, dostal se pod přímou ochranu velkomoravského knížete a měl jeho podporu.

Obrovský význam ostatně mělo také uznání slovanského jazyka jako jazyka liturgického. Do té doby byly liturgickými jazyky latina, řečtina a hebrejština. Aby se však mohlo křesťanství šířit mezi Slovany, bylo třeba, aby Slované rozuměli sdělovanému poselství. Nešlo ani tak o to, co se říká při mši, ale hlavně o to, aby rozuměli kázání a biblickým textům. Roku 868 papež Hadrián II. slavnostně schválil slovanské liurgické knihy a dal vysvětit Metoděje s jeho učedníky na kněze. Existence slovanské liturgie nicméně ležela v žaludku zastáncům latinské liturgie z Německa a Itálie. Konflikt vyvrcholil po Metodějově smrti zákazem slovanské liturgie a vyhnáním Metodějových žáků.

Důležité však je, že právě se jmény těchto dvou bratrů, kteří své životy zasvětili misii a náboženskému studiu, jsou spojeny počátky křesťanství na území Čech. A jim také vděčíme za vzácné literární památky, ať už jsou jejich autory či postavami. Ať se podíváme na Proglas, překlady evangelií, Nového zákona, Život Konstantinův či Život Metodějův, uvidíme vzácné texty, které znamenají nejen počátky křesťanské víry, ale také počátky české literatury.