Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nedávno jste mohli číst zážitky z našeho odvozu Ríši na tábor. Zcela bezdůvodně jsme se domnívali, že komplikacemi při cestě se veškeré problémy vyčerpaly a dále si bude naše robátko jen užívat týden s dětmi na táboře. Jak jsme byli naivní.

Zpočátku všechno probíhalo hladce, podle SMS od hlavního vedoucího je vše v pořádku a děti-indiáni se zrovna chystají do prérie. Byli jsme v klidu až do pátečního večera, kdy přišla od vedoucího SMS, že se objevila menší epidemie a tábor bude muset být ukončen o den dříve. Pro děti si tedy budeme muset přijet místo v neděli už v sobotu. Pochopitelně jsme se vyděsili a žhavili mobily, co se děje. Asi třetina dětí ulehla s horečkami a podezřením na spálovou angínu, Ríša prý je zatím v pořádku. Podle zprávy ze sobotního rána už v pořádku nebyl – byl poslední, u koho se objevila horečka, žádná vyrážka indikující podezření na spálovou angínu zatím naštěstí ne. Pro Ríšu jsme přijeli a rovnou na pohotovost. Lékařce se příznaky jako spálová angína zatím nejevily, spíš jako zánět nosohltanu. A jako na potvoru byl v době kontroly na pohotovosti Ríša zcela bez teploty, čilý a živý, jen si trochu stěžoval na bolení v krku. Vypadali jsme jako rodiče, kteří zbytečně otravují doktory, ale nechť. Večer mu horečka zase stoupla a likvidovali jsme ji několik dní, než zmizela a vše bylo v pořádku... Po pár dnech jsem potkala hlavního vedoucího, který mi s úlevou řekl, že se ani u jednoho dítěte spálová angína nepotvrdila a zřejmě šlo jen o virózu. To byla moc dobrá zpráva... společně jsme konstatovali, že se tedy vlastně tak moc nestalo, tábor skončil jen o jeden den dřív, než měl. Jen Ríša litoval, že v tu sobotu už nebyla k obědu slíbená svíčková, na kterou se tak moc těšil...

Takže první Ríšův tábor máme za sebou. Jsme zvědaví, co bude příští rok.:-)

Také jste letos vyslali děti na tábor? Stýskalo se jim? Zvládly to? Vrátily se nabité energií, se špinavým kufrem a šťastní? Nebo to dopadlo úplně naopak a vy už své dítko na tábor nikdy nedostanete?