Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Minule jsme si trochu nastínili původ, pokud to vlastně lze…

Tak tedy - Keltové sice měli společnou civilizaci, ale nikdy nevytvořili jednotný národ, na to byli příliš individualističtí, možná lze říci  - svobodní. Keltské síly byly roztříštěné na příliš rozsáhlých územích, proto byli i zranitelní. Roku 52 před naším letopočtem se naposledy spojily keltské kmeny pod vedením statečného vůdce Arvernu Vercingetorixe v pokusu o povstání, ale neuspěly. Keltové, žijící pod nadvládou, postupně splývali s ostatními národy. Poslední místa, kde se až dodnes udrželo keltsky mluvící obyvatelstvo, jsou :

Irsko (jediný národní keltský stát na světě, jazyk předků - irskou gaelštinu - však ovládá pouze 120 000 ze 3,5 milionů obyvatel),

Skotsko (skotskou gaelštinu ovládá 63 000 z 5 milionů obyvatel),

Bretaň ve Francii (1 milion lidí na světě ovládá bretonštinu),

Wales, Cornwall a ostrov Man.

Jak vlastně Keltové vypadali?

I to víme z četných římských popisů. Nápadně plavé vlasy si upravovali vápennou vodou a česali si je dozadu. Vlasy se tak stávaly hustší a podobaly se koňské hřívě. Vousy si někteří muži holili, jiní si však nechávali růst mohutný plnovous. Nejnápadnější byla móda mohutného zakrouceného kníru, který údajně fungoval jako sítko při jídle a pití.  Pokožka byla bílá a jemná, často si ji ještě líčili.  Projevovali se nápadně hlubokými a drsnými hlasy.

Typickým keltským oděvem byla barevná kazajka a kalhoty. Přes záda si přehazovali pláště, upevněné sponou. V pase si oděv stahovali opasky. Ženy si rády zdobily šaty z pestrých látek květinami, zlatem nebo třásněmi. Náramky a jiné ozdoby nosili předepsaným způsobem. Byly z bronzu, sapropelitu nebo zlata.  Ženy i muži nosili nákrčníky, zvané torques, většinou ze zlata, se zdobenými konci v podobě zvířecích a jiných hlav. Keltové jim zřejmě přisuzovali magické schopnosti.

Když se řekne Keltové, mnohým z nás naskočí -  druidové. Kdo to byli?

Určitá představa o těchto keltských kněžích se dochovala dodnes. Například v knihách polského spisovatele fantasy povídek A. Sapkowskeho se objevují postavy pravděpodobně velmi podobné starým druidům, jak je viděli kdysi prostí lidé. Dokonce popisuje i starý obětní rituál, kdy druidové splétali z vrbového proutí košatiny ve tvaru lidských figur, které naplnili živými lidmi, aby je pak zapálili.

Druidové přičítali velkou moc stromům a jejich bohům. Také když nechcete něco zakřiknout, zaklepete to na dřevo? To je starý keltský zvyk – vyslovilo se přání, zaklepalo na strom, aby bůžek tam bydlící přání nepřeslechl a splnil….

Druidové znali a předávali náboženské a kulturní tradice Keltů. Své učení však šířili pouze ústně, snad aby zabránili nepovolaným nahlédnout do své moudrosti. Druidem se mohl stát každý Kelt, vyžadovalo to však dlouholeté studium. Za dobu přibližně dvaceti let si žák osvojil tradice a morálku. Žáci se seznamovali s pověstmi a hrdinskou mytologii.

Druidové měli v keltské společnosti velmi vysoké postavení. Na sněmech promlouvali dokonce před králem, který nesměl odmítat jejich rady, zjevující boží plány. Vykonávali bohoslužby, ale také rozhodovali u soudu o vině, byli to učitelé, lékaři.

Druidům podléhali bardové. To byli zpěváci a hudebníci, kteří chodili po kraji a rozšiřovali tak keltské ságy a básně o bozích a hrdinech. Také oni podstupovali dlouhé studium, učili se mytologii, metrice, rétorice, hudbě, zpěvu  a uměleckém přednesu.

U nás jsou dosud nevysvětlenou záhadou Kounovské řady.

Tady dnes končíme, přidám ještě pár odkazů a zase se uvidíme, pokud budete mít zájem…